,,Vstávej!" Ozval se v mé blízkosti hlas. Se zamručení jsem se vyškrábala na nohy. Koukla jsem na Furyho. ,,Jdi se zkulturnit a za pět minut jsem zde." Ukázal na koupelnu. Došla jsem dovnitř. Převlékla jsem se do čisté uniformy, učesala jsem si mé vlasy, opláchla jsem si obličej a koukla jsem na sebe do zrcadla. Nelíbí se mi jejich délka. Vzala jsem nůžky a ustříhla jsem si jeden pramen. A pak jsem stříhala dál. Nakonec z toho vzniklo mikádo (viz obrázek). To se mi líbilo více. Vešla jsem zpátky do pokoje. ,,Hezká změna, ale už pojď, máš další práci." Šla jsem za Furym. Vyšli jsme zase z pokoje. Tam byly 3 židle. ,,Melindo?" Jen jak její jméno opustilo má ústa, zvedla ke mě pohled. Ten se ale změnil na nechápavý, nemohla mě poznat. ,,Tak, začneme s ní." Podal mi pistoli a ukázal na Melindu. Nemůžu jí zabít, byly jsme kamarádky. ,,Ne." Řekla jsem, i když jsem věděla, že budu trpět. ,,Co si to řekla?" Optal se a já sebou cukla. Z oka mi vytekla slza. ,,Nechci jí zabít." Řekla jsem tišeji, hodně jsem se bála. Fury došel ke mě. ,,Zabij jí." Koukl se mi do očí a jeho pohled mě nutil poslouchat. ,,Nebo přijdou tresty a ty víš jaké." ,,Promiň." Šeptla jsem a vystřelila jsem. Trefila jsem Melindu do srdce, rychlá smrt. Z oka mi vytekla další slza. Zbylý dva na mě zaraženě koukaly. Asi byly dost překvapený. No já bych na jejich místě taky byla překvapená. Mám obří moc, ale stejně jsem tady zavřená bez možnosti útěku. Navíc, kam bych měla jít? ,,Tak, nyní jste viděli, co slečna dovede. Ale to není všechno, má ještě jednu výjímečnou dovednost, který chce být objekt, na kterým to předvede?" Zeptal se Fury. Kluci na židlích se na sebe zaraženě koukli. ,,Tak třeba ty, řekneš mi odpovědi na mé otázky?" Kluk polkl, bál se mě. Nakonec záporně zakýval hlavou. ,,Začni." Fury mi dal příkaz. Vypustila jsem mou moc a kouř se začal objevovat kolem kluka. Začal křičet bolestí. Fury mu nandal roubík, takže z toho vznikly nelidské skřeky. ,,To stačí." Řekl po chvíli a já okamžitě mou moc stáhla. ,,Tak, prozradíte mi informace, co chci vědět?" Zeptal se klidně Fury. Pralo se to v něm. ,,Caro?" Řekl jako otázku a jiným tónem. Pomalu jsem vypustila kouř a ten se plíživě pomalým tempem blížil k oběti. ,,Povím vám to." Jen jak to dořekl kouř zmizel. ,,Tak jo...
Po tom co se Fury dozvěděl, to co chtěl, mi dal zbraň. ,,Prosím, vím že odsud neodejdu živý, ale chtěl bych něco vědět, tady od slečny." Fury kývnul ať dál mluví. ,,Co jsi zač?" Zeptal se. ,,Jsem člověk, s určitou schopností, probudil jí ve mě lektvar z jiné planety." Bylo docela uvolňující s někým mluvit. ,,A ovládáš jen bolest?" Zeptal se druhý. ,,No, tu hlavně, ale ještě umím zničit nějakou věc, ale to mi nejde tak dobře, nebo umím z kouře udělat clonu, neprojde přes ní nic." Dořekla jsem. Koukla jsem na ně. Oba dva zavřeli oči. Vzala jsem pistol a dvěmi střelami do srdce jsem rychle ukončila jejich životy. Z oka mi vytekla slza. ,,Ukliď se do pokoje a nechoď mi na oči." Roztřeseně jsem kývla a proběhla jsem kolem něho. Zavřela jsem za sebou dvěře a rozbrečela jsem se. Sjela jsem po nich na zem a kolena jsem si přitáhla k tělu. Položila jsem si na ně hlavu.

Z pohledu Tonyho
Nevím proč, ale ta dívka mi utkvěla v hlavě, a ani alkohol mi nepomohl. Nevím proč, ale cítím potřebu jí pomoct. Mluvil jsem s Furym, ale říká, že utekla. Nevěřím mu to, ale vím, že pokud jí někde schoval, tak to z něj nedostanu. Musím si poradit sám a napadl mě geniální plán. Ale budu potřebovat pomoct. Snížil jsem se na dno a jdu za Stevnem. Zaklepal jsem na dveře od jeho pokoje, dočasně bydlí ve Stark toweru. Otevřel mi za pár chvil. ,,Co se děje?" Zeptal se mě. ,,No, potřeboval bych od tebe pomoct." Řekl jsem potišeji. K mému udivu se mi nezačal smát a ani mě neodsuzoval. ,,Pojď dál." Zašel jsem k němu do pokoje. ,,Tak co se děje, vypadá to na něco vážného." Řekl a skenoval mě pohledem. ,,Tak dívka, Cara, není nebezpečná, Fury jí někde drží a já jí chci pomoct, jenže on mi nechce říct, kde je. A jelikož rád pomáháš ostatním, prosím tě, aby jsi mi pomohl najít jí, jelikož pak jí pomohu." Koukal na mě. ,,Ty jí chceš pomoct? Proč?" Koukal na mě. ,,Jelikož vím, jak se cítí. Taky jsem podobný pocity prožíval." Řekl jsem mu. ,,Tak jo, pomohu ti. Určitě už jsi na něco přišel." Kývl jsem. ,,Musíme se nepozorovaně dostat do Furyho kanceláře a já bych mu do počítače napíchl Jarvise. Ten by prohledal systém a našel, kde Cara je. A my bychom se vydaly jí zachránit." Dořekl jsem a Steve kývnul. ,,No, má to jeden háček. Kdo by se mu vplížil do kanceláře. Na to je nejlepší Natasha." Navrhnul Steve. ,,Já vím, jinže ta má misi." Už jsem nad ní uvažoval. Steve se usmál. ,,Za dva dny se z mise vrátí a já jí jedu přivítat. Tak pojeď se mnou. To je důvod, jak se dostat do budovy S.H.I.E.L.D.U. Řekneme jí o tom a ona nám určitě pomůže. Napíchne ti tam Jarva. Ten vyhledá tu informaci a dá ti jí. Tasha se odtamtaď stejně nepozorovaně dostane a my jí můžeme zachránit...

O dva dny později
Z pohledu Cary (ráno)
Jsem zase klidnější, všechen čas co jsem zde využívám k tomu, abych sílila. Zjistila jsem, že mohu nějakou věc zvednout pomocí kouře, ale chce to hodně soustředění, takže to trénuji. Dveře se otevřely. Otevřela jsem mé oči a koukla jsem na Furryho. Přišel on, stoupla jsem si, jelikož to znamená práci. Vyšel ze dveří tak jsem šla za ním. Došli jsem před kluka. Pohlédla jsem mu do obličeje a poznala jsem ho. ,,Láďo?" V očích mě zaštípaly slzy. ,,Míšo, jsi to ty?" Kývla jsem. Zabila jsem Melindu, nemohu zabít i jeho, ale nemám na výběr. ,,Promiň." Šeptla jsem. ,,Ty to nechceš dělat, tak proč to dělaš, vždyť máš na výběr." Koukal mi rovnou do očí. ,,Nemám." Řekla jsem nalomeně. ,,Vždy máš na výběr." Snažil se mi dodat naději. ,,Ticho. Caro, začni." V hlavě se mi zrodil plán. Mrkla jsem na něj ve chvíli kdy se na nás Fury nedíval. Pochopil, že ho osvobodím z provazů. Zapojila jsem mou moc. Vyslala jsem k němu kouř. A ten v sekundě zničil provazy. Láďa se vrhnul na Furyho, ale ten ho poslal k zemi. Vytáhnul pistoli, ale vpustila jsem do něj bolest. Upustil jí a sesunul se k zemi. Láďa vstal a vzal mu pistol. Ale v tu chvíli se ozval výstřel a Láďa padl k zemi. A pak mi pískavý zvuk začal trhat uši. Fury se postavil na nohy, v ruce malý ďábelský přístroj, který je strůjcem toho uši trhajícího zvuku. Jako vždy jsem klesla do lehu a ruce na uších, ale ani to nezabránilo zvuku ničit mě. Když ho slyším, nemohu používat mou moc. Nic nezvládnu, musím zesílit a porazit ten zvuk. To dám, v každy volný chvíli budu trénovat mou moc. Musím. Fury vypnul ten zvuk a za loket mě vytáhl na nohy. Rozešel se se mnou do mého pokoje a za ním další z jeho agentů. Tam mě hodil na zem. ,,Tak tohle bylo naprosro přes čáru!" Zakřičel a kopl do mě. ,,Jak jsi si to mohla dovolit!" Křičel a ubližoval mi. Psychicky jsem se připravila na vše co mi udělá...
Konečně odešel. S námahou jsem se postavila a odploužila jsem se do vany. Napustila jsem si vodu a pomořila jsem se do ní celá, až na hlavu. Voda omývala modřiny a utišila bolest těch, které se tvořily. Ve vaně jsem usnula.
Skoro jsem vyskočila z vany, ale naštěstí jsem se moc nepohnula z místa. Ve snu se mi opakovala realita, poslední mučení. Vylezla jsem z vany.