Na obrázku Leon
,,Výborně, tak abych vás seznámil s tím, co se od vás očekává. Posadil se na zem, mlčky jsme ho následovaly. ,,Tak, jak už víte, nejsme obyčejný kroužek. My vás nenaučíme jen bojovat. My vás naučíme zabíjet, poslouchat rozkazy, necítit bolest, a mnoho dalších věcí. Uděláme z vás agenty, budete pracovat pro naší organizaci. Je někdo z vás, kdo se nechce stát agentem?" Koukl po nás. ,,A co to obnáší, být agentem pro vaši organizaci?" Zeptala se Melinda. ,,Budete plnit mise, na jaký vás pošleme, většinou je to přebírání zásilek, nebo nějaké přepadové výpravy a boje. Máme totiž stálého nepřítele." Melinda se oklepala. ,,Tak poslední možnost, pak už není cesty zpět." Koukly jsme na sebe a kývly jsme. Jdeme do toho. ,,Tak, jen pro ujasnění, nikomu o tomhle nesmíte říct, jasný?" Kývly jsme. ,,A pro začátek, na všechno budete odpovídat ano, pane. Jde o to oslovení. Je to takhle i na základně." ,,Ano pane." Odpověděla jsem okamžitě. Melinda a Láďa mě zaraženě napodobili. Usmála jsem se. ,,Výborně, máte pět minut na převlečení, šatny jsou támhle. Za pět minut budete připravení tady." Rozešel se někam pryč. S Melindou a Láďou jsme zašli do šaten. ,,Jaký z toho máš pocit?" Zeptala jsem se Melindy. ,,Docela dobrý, proč se ptáš?" ,,Jen mě to zajímalo." Mojí tvář z neznámého důvodu zdobil úsměv. Převlékly jsme se a nandali jsme si boty do tělocvičny. Byly tady věci i ostatních holek. Bylo nás tady tak deset i se mnou a Melindou. Podle počtu tašek. Pak jsme vyšli z šatny. Láďa právě vycházel z klučicí šatny. ,,Kolik tam je tašek?" Zeptala jsem se ho. ,,Patnáct, u vás?" ,,Deset i s našima." Usmály jsme se a došli jsme na místo jako předtím. Zdáli už jsem viděla přicházet Kevina. Měl na sobě hnědé volné tílko a látkový tříčtvrťáky. Pořádně jsem se ho prohlédla. Vlasy měl tmavě hnědé, ostříhané na krátko, skoro na ježka.

,,Pozor!" Vykřikl. Cukla jsem sebou, ale hnedka jsem si stoupla rovně jako na vojně a dala ruku k čelu. Láďa to udělal stejně. Melinda neotálela moc dlouho a přidala se. ,,Pohov." Daly jsme ruku dolů. ,,Tak, dneska bychom ještě nedělaly moc věcí, jen vás naučím správný držení těla v boji, a začaly bychom probírat různé techniky boje." Postavil se do jednoho postoje. ,,Tohle je základní postoj." Zkusily jsme ho napodobit. On si nás obcházel a opravoval v něm chyby. ,,Zaútočte pravou rukou zatnutou v pěst na nepřítele před vámi. A nechte jí tam. Udělaly jsme tak jak chtěl. On si nás zase obešel, ukazoval nám, jak přesně a správně zatnout pěst...
Večer v šest jsme se rozloučily a končily jsme. Kroužek bude každý úterý a pátek. Koukala jsem na rozvrh a nějak se mi to nekříží se školou, což je super. Venku na mě čekal Leon. ,,Ahoj lásko!" Objala jsem ho. ,,Tak co kroužek?" ,,Dobrý, dneska jsme začaly správný postoj při boji a nějaký techniky boje, který neznám. Teprve začátek. Jsme ve skupince tři, ale dohromady je nás tam asi tak dvacet pět." ,,To docela dobrý." Rozešli jsme se domů. Cestou jsme mluvily o všem možným. Dneska přespávám u něj, mám to povolený od táty. Jen jsme došli ke mě domů pro věci a vyrážely jsme k němu. Jeho rodiče mě mají rádi, mám s nimi dokonalý vztah. Možná ještě lepší, než s tátou. Nabízely mi, že bych mohla bydlet u nich, ale já odmítla. Táta by beze mě domácnost neutáhl. Musím tam být. Došli jsme k němu domů. ,,Ahoj Leo, ahoj Míšo." ,,Ahoj." Zvolaly jsme společně. Sedly jsme si ke stolu. ,,Tak na jaký chodíte kroužky?" Zeptala se mile jeho mamka. ,,Začala jsem chodit na bojový sporty." Usmála jsem se. ,,To se ti v životě hodí." Usmála jsem se na jeho otce. Oni jedli pohromadě. Leon je stejně jako já jedináček. Poté jsme se uklidily k němu na pokoj. ,,Ukázala bys mi, co si se dneska naučila?" Koukla jsem na Leona s pozdviženým obočím. ,,Tak jo." Stoupla jsem si a šlo se cvičit znova...
Ležíme v posteli, procvičily jsme polovinu toho, co jsem se naučila. Leon mě objímal v pase. Zítra spolu zajdeme do kina a na oběd. Procházka do parku, příprava na diskotéku a pak diskotéka! Jé, já to Leonovy neřekla. Asi mu to řeknu zítra, nebudu ho přeci budit. Usmála jsem se a usnula jsem.

Probrala jsem se, když mě opustila ruka, svírající mě v objetí, které signalizovalo bezpečí. Nesouhlasně jsem zamručela a rozlepila jsem oči. Zívla jsem a sedla jsem si. Můj pohled se usadil na hodinách. 9:34. Půl desátý. Bude snídaně, pak jdeme do kina na Wonder women. Poté je oběd, procházka do parku. Návrat domů a příprava na diskotéku. ,,Leo?" ,,Co se děje zlato?" Zeptal se mě a koukl se na mě už oblečený. ,,Dneska večer se koná diskotéka, já ti to zapomněla říct." ,,Jaká?" ,,Kroužek. Bude každý měsíc a můžeme si tam dovést přítele. Tak si tě vezmu sebou, alespoň poznáš kamarády, co jsem si tam našla." Usmála jsem se na něj. ,,Tak jo, to beru, ale už se oblékni, v půl jedenáctý to začíná, ať se stihneme nasnídat. ,,Jasně, už vstávám." Ač nerada, vylezla jsem z teplého pelíšku a oblékla jsem se. Když jsem sešla dolů, Leo právě domazal poslední krajíc chleba. Bylo jich tam pět. ,,Snídaně pro mou princeznu je hotová." Zasmála jsem se a společně jsme se najedly. Byl to chleba s máslem a paštikou. Když jsme to dojedly, hodily jsme na sebe bundy a boty a vyrazily jsme pomalu ke kinu. Když jsme došli, byla tady docela dost velká fronta. Stoupli jsme se do fronty a čekaly jsme, až na nás dojde řada.
Vyšli jsme z kina, film byl moc hezký. ,,Tak, do jaké restaurace půjdeme?" Zeptal se mě Leo. Jako bych já někdy rozhodovala o tom, kam jdeme. ,,Já nevím vyber ty." Odpověděla jsem neutrálně. Leo se za mě zahákl rukou. Zaháklý rukama jsme šli směrem, který Leon určil...
Došli jsem ke mě domů. Za hodinu začínala diskotéka. Byla od osmy do půlnoci. Pak se šlo domů. Rychle jsem si oblékla šortky a tričko. Namalovala jsem si řasenku. Vzala jsem si vak na záda, do toho jsem vzala hřeben, voňavku a řasenku. Ještě jsem přihodila mobil s 45% a mohla jsem s Leonem vyrazit. Ruku v ruce jsme se rozešli do ulic, kde nebylo ani živáčka. Přitiskla jsem se k Leonovy, on mi jeho ruku přehodil přes rameno. Za pár chvil jsme došli před budovu, u které už stál Kevin a Melinda. ,,Ahoj!" Vykřikla jsem a vytrhla jsem se Leonovy ze sevření, abych objala kamarádku. ,,Kde je Láďa?" ,,Přivedl si sebou přítelkyni a pařej vevnitř." Zasmála jsem se. To mi k němu i sedí. Ke mě došel Leon. ,,Melindo, tohle je můj přítel Leon, Leone, kamarádka Melinda." ,,Těší mě." Řekl Leon a potřásli si rukou. ,,Co tady děláš?" Zeptala jsem se jí. ,,No nemám přítele, nevím, co vevnitř budu dělat?" Opřela se o zeď a koukla na mě. ,,Ah." Chytila jsem jí za ruku a vtáhla jsem jí dovnitř. Leon šel za námi. ,,Tak Melindo, stoupneme si tady ke stolu. Rozhlídni se. Je tady spousta krásných kluků, nějaký tě určitě vyzve k tanci. Když už na tebe koukne, tak pohled oplácej, zamrkej, a uvidíš, že hned budeš v poli." Povzbudivě jsem se na ní usmála. ,,Ale notak." Zaklonila hlavu v návalu smíchu, začala jsem se smát taky. ,,Alespoň se mi nesměj." Vyprskla a dál se smála. ,,Víš, že to nejde?" ,,Smím prosit?" Obě dvě jsme nadskočily leknutím a otočily jsme se za hlasem. Stál tam vysoký blonďák a koukal na mě. Usmála jsem se. ,,Promiň, já už doprovod mám, ale tady moje kamarádka Melinda nemá s kým tančit." Obešla jsem ho. Chvíli na mě koukal, ale pak vzal Melindu za ruku a odvedl si jí na parket. Usmála jsem se na ní. Ona mi darovala zabijácký pohled, ale pak se usmála na blonďáka a daly se do řeči.

Usmála jsem se na Leona. ,,Už jsem se bál, že mi utečeš." Chytil mě zezadu v pase a dýchal mi na krk. ,,To bych si nedovolila." Usmála jsem se a začala jsem se vrtět do rytmu. Leon to bral kladně a chytil mě na bocích. Zkorigoval moje pohyby a jeho ruce začaly jezdit po mém těle. Mírně jsem se prohla v zádech a dala jsem moje ruce na jeho ramena...