Z pohledu třetí osoby
Jen jak Anthony vyšel ven, setkal se s pohleden Natashy. ,,Co sis myslel? Mohla tě zabít! A víš jak by šílel Fury, kdyby se to dozvěděl?" Vyjela po něm. Nějak se jí nelekl. ,,Ale ona není nebezpečná, Fury to asi nevidí, ale ona je zraněná." Řekl jí. Klidně by pokračovaly v argumentaci, ale běželi k nim agenti. Zmateně ucouvli. ,,Musíte odejít, je to Furyho nařízení." Tony se ještě naposledy koukl přes sklo na spící dívku. Slíbil si, že jí pomůže. Pak odešel.
Hned nato tam došel Fury. Agenti mu otevřeli dveře a on vstoupil dovnitř. Pohled mu padl na spící dívku. Zpod kabátu vytáhl injekci s čirou látkou a píchl jí to do těla. Pak dívku vzbudil. Když otevřela oči, ospale si stoupla na nohy. ,,Caro." Promluvil k dívce. ,,Chtěl bych, aby jsi začala spolupracovat s naší organizací." Dívka kývla. ,,Bereš to?" ,,Ano, nemám kam jít a navíc, proč bych vám měla večně utíkat, nebaví mě to." Koukla na něj. ,,A co když ti nevěřím?" Zeptal se Fury. ,,Budete muset." Odpověděla a dál na něj koukala. ,,Jdeme, odvedu tě do tvého nového pokoje." Promluvil k dívce a společně se rozešli spletitými chodbami.

Z pohledu Cary
Sedím v mém novém pokoji. Samovolně se klepu, né zimou. Cesta do mého pokoje proběhla v pohodě. Jsem schovaná v podzemí, nikdo o mě neví. Mám tady světlo, ale nikdy se nepodívám ven. Jsem totiž tajná mučící zbraň. Tady dole mučejí lidi z jiných organizací a tahají z nich informace. A já s mou schopností budu nápomocná. Zatím mi nedal zbraně a mě došlo proč. Došli jsme sem a on mě nečekaně schodil na zem byl tam s ním i jeden muž. Ten cizí začal na mě křičet, jako Loki, že jsem naprostá nula, že můj život nemá cenu, že jsem černá ovce světa a dalších padesát věcí. Nemohla jsem použít schopnosti, jelikož mi je zablokovali. Zbil mě, měl sebou boxerek a obušek. U jeho pasu jsem viděla paralyzér, ale ten nepoužil a já doufám že nepoužije. Fury odešel už při začátku. Proto se stále choulím v rohu a nevidím přes slzy. Nechali mi tady nějaké jídlo abych neumřela hlady. Trošku jsem se vzchopila a přes bolesti jsem se doplahočila do sprchy. Ano, k pokoji byla připojená menší koupelna. Pustila jsem na sebe proud horké vody, po které mi pomalu červenala pokožka. Po dlouhé době jsem vylezla ven a osušila jsem se. Pak jsem si oblékla uniformu, nic jiného jsem tady neměla. Koukla jsem se do zrcadla, krásně mi zvýrazňovala křivky mé postavy. Kolem mě se objevily úponky mé moci. Konečně. S úsměvem jsem si lehla do postele, až sem znovu přijde, zničím ho, aby si uvědomil, co za bolest mi způsobil. Hnedka jsem usnula. ,,Vstávej!" Někdo vykřikl a schodil mě z postele. Dopadla jsem na tvrdou zem. Nabručeně jsem koukla na Furryho. Stoupla jsem si. ,,Jdeme, máš práci." Řekl a vyšel ven. Super, alespoň si na někom vybiju nervy.
Došli jsme před muže středních let, na rameni měl chobotnici, asi? Nevím co to je, ale je od Hydry. ,,To ona je ta vaše zbraň?" Zasmál se muž a sjel mě pohledem. Stála jsem před ním, na obličeji pokerface. ,,No, ale je velmi pěkná, to musím uznat." Jeho pohled byl nechutný, nelíbil se mi. ,,Výborně, už jste si jí prohlédl. Na první pohled nádherná agentka." Promluvil Fury. ,,Ale má jedno tajemství." Pokračoval v mluvení. ,,Caro, ukaž pánovi co umíš." Řekl a já se zasoustředila. Kolem mě se začal motat kouř. Nakázala jsem kouři, aby šel pomalu blíže. Muži se na tváři pomalu vytvářel vyděšený výraz. ,,Co jsi zač?" Zeptal se mě. Usmála jsem se. ,,To se nikdy nedozvíš." Šeptla jsem. V tu chvíli mu první kousky kouře začaly obalovat tělo začal skučet. V tu chvíli se ozval Fury. ,,Stačí." Jen jak to řekl, stáhla jsem úponky kouře. Muž se nadechl a pohlídl na mě se strachem a údivem v očích. Usmála jsem se. ,,Tak, řekněte nám ty informace, a my nebudeme nuceni nadále otravovat dámu." Muž se na mě koukl a v očích se mu zalesklo. Něco ho napadlo. ,,Ano, řeknu, hlavně jí ke mě nepouštejte." Vykřikl panicky. Moje obočí vyjelo někam na strop. Tvářil se vyděšeně, ale nebylo pochyb o tom, že to hraje. Fury mu dal složku a propisku. Muž začal psát. Stála jsem na místě...
,,Hotovo, to je vše." Řekl muž a jeho pohled zase na pár chvil zajel ke mě. Něco má v plánu. Fury ho ale nerozvázal. ,,Ale dáma by vám mohla předvést ještě něco, jelikož ovládání bolesti není jediné co umí." Přišli přede mě dva agenti a v rukou drželi krabičku. Koukla jsem na Furyho. Ten na mě kladně kývl. Otevřela jsem krabičku a byl tam vrhací nůž. ,,No, ukaž mu co s tou nádhernou věcičkou dovedeš." Klidně jsem zvedla nůž a otěškala ho. Pak jsem se rozmáchla a vrhla jsem ho po něm. Muž nestačil nic říct a nůž se mu zabodl do krku. Zaškubal rukama a začal chraptět. Došla jsem k němu a škubla jsem nožem. Z jeho krku vytryskla krev a ke štěstí mě neušpinila. ,,Výborně, můžeš se uklidit do pokoje." Zašla jsem do pokoje a on mě zamknul. Co tady mám jako dělat? Sedla jsem si na zem a uvolnila jsem mou moc. Líbil se mi ten pocit. Meditovala jsem takhle...
,,Slečno?" Ozval se v mé blízkosti hlas. Cukla jsem sebou a koukla jsem se na narušitele. Stál tam vyděšený agent a v ruce měl jídlo. Rozklepanýma rukama položil jídlo na zem a vypařil se rychleji jak pára nad hrncem. Povzdechla jsem si a najedla jsem se. Pak jsem si lehla na postel a poddala jsem se dalšímu spánku...
Probrala jsem se spocená. Mé tělo se klepalo, musejí mě zničit i ve snu. Z očí mi vyteklo pár slz. Všechno to bylo tak živé. Bohužel to byla vzpomínka. Velmi špatná a bolestivá vzpomínka. Dveře od pokoje cvakly. Dovnitř vešel Furry. Za ním dva agenti táhly někoho svázaného. Položily ho tam na zem. ,,A kdo to je?" Zeptala jsem se ho. ,,Míšo? Jsi to ty?" Ozval se hlas z pytle. To byl Justinův hlas. ,,Justine?" Zeptala jsem se s otázkou v hlase. V tom do něj Fury kopl. ,,Mlč!" Vykřikl a po mě hodil pistol. ,,Zabij ho." Řekl mi. ,,Ne, to neudělám." Řekla jsem a stoupla jsem si. ,,Udělej to." Já ale pistoli namířila na Furyho. ,,Dobře." Řekl neutrálním hlasem a k mým uším dolehl hnusný pištivý zvuk. Chytila jsem se za hlavu a zaskučela jsem a z očí mi vytryskly slzy. Fury ke mě došel. ,,Tak si ujasníme pravidla." Řekl. Zvuk ustal. Chytil mě za vlasy a donutil mě se na něj koukat. ,,Budeš mě poslouchat, jinak budou následovat tělesný tresty, už jsi je zažila, takže nemusím opakovat, co mám na mysly." Hodil mi s hlavou o zeď. ,,Pro dnešek ti to ještě odpustím." Stiskl někaký tlačítko na ovladači a Justin s pytlem na hlavě zmizel. ,,To byla jen iluze, veděl jsem, jak budeš reagovat." Usmál se a odešel. Rozbrečela jsem se. ,,Justine! Vrať se mi." Znova jsem brečela, jako nikdy dříve.