Odešli. Uklidnila jsem mé rozbušené srdce. Otevřeli zamčené dveře v mé mozkovně, nevědomě vypustili mé bolavé vzpomínky. Položila jsem hlavu do rukou a odpadla jsem do náruče spánku, který měl utišit bolest, i když tomu tak nebylo.
Seděla jsem na krásné louce. Koukla jsem na sebe. Měla jsem obyčejné červené tílko a černé legíny. Mé vlasy byly hnědé, jako za stara. Byla krátká tráva a zapadalo slunce. ,,Ahoj Míšo." Přede mnou se objevil usmívající se Leon. ,,Ahoj." Vzal mě za ruku a vytáhl mě na nohy. Jeho ruka mě objala pod lopatkami a on si mě natiskl na něj. Usmála jsem se a jeho rty skončily na mých. Nevnímala jsem nic, jen jeho a mě, bylo mi s ním nádherně. Mezi našim polibkem, který byl plný vášně se změnilo prostředí. ,,Pusť jí a odstup od ní Leone." Odskočila jsem a koukala jsem na Patrika, stály jsme v té uličce. ,,Míšo, pojď za mě." Já ale vytáhla zbraň a mířila jsem na něj, stejně jako Leon. Ten se na mě jen usmál. Chtěla jsem před Leona skočit, aby neschytal kulku, ale mé tělo se nehnulo. Nemohla jsem ho ovládat. A pak dva výstřely, vystřelila jsem taky a zvedla jsem hlavu. Patrik padl k zemi. Usmála jsem se a koukla jsem na Leona, ale úsměv mi zmizel z tvaře, když měl jednu ruku na srdci, a ruka se barvila na rudou barvu. Začala jsem couvat, ale zakopla jsem. Zavřela jsem oči a očekávala jsem pád, ale místo toho cítím, jako by mě někdo držel v náruči a smích. Trhla jsem sebou a otevřela jsem oči. ,,Věděl jsem, že jsi se vzbudila." Usmál se Justin a dál mě nesl v náruči. ,,Jo, jsem vzhůru a chodit umím, tak mě postav na zem." Když tak udělal, rozhlídla jsem se kolem. A myslím, že asi padnu na zem. My jsem na základně. Jsem u A.O.T.M. Justin mě chytil jeho rukama na bocích a natlačil mě na zeď. Poskočila jsem a obmotala jsem moje nohy kolem jeho těla. On mě také držel a tiskl na zeď. Jeho obličej se přiblížil k mému a on mě začal dravě líbat. Spolupracovala jsem. Pak mě položil na zem. Stále jsme se držely za ruce. ,,Míšo." Otočila jsem se a stál tam můj otec. ,,Ty roky nás oddálily a já bych byl rád, kdyby jsi mě znova brala jako otce." Po jeho slovech se mi zatmělo před očima a já upadla do tmy... Ležím na něčem měkkém. Otevřela jsem oči. Byla jsem v mém a Justinově pokoji na základně. Justin a otec stály u dveří s kufrem. ,,Odjíždíš." Řekl Justin. ,,Co?" Optala jsem se zmateně. ,,Jedeš s tvým otcem za lepší budoucností. Vstala jsem a rozběhla jsem se. Skočila jsem Justinovy kolem krku. ,,Ale já chci být jen s tebou, prosím neopouštěj mě." Pevně jsem ho sevřela, jakoby se měl kdykoliv rozplynout a já ho měla ztratit. On mě jemně posunul, takže jsem stála vedle něj. Pohladil mě po tváři a pak se otočil na mého otce. ,,Nechce jet, tak by jste jí neměl nutit." Usmála jsem se, ale pak se ozve výstřel a ten zasáhl Justina. Moje ruka zakryla má ústa. Můj otec ho zabil. Zacouvala jsem, ale podlomily se mi nohy a já skončila na zemi.
Zamrkala jsem. Sedím na studené zemi a ozařuje mě slunce. Mám černé vlasy a světlou pleť. Nade mnou stojí Loki s nebezpečným úšklebkem. ,,Jsi jen dítě, co toužilo po objetí, po bezpečí, a tak bylo jednoduché tě oklamat. Jsi jen děvka, nechala jsi tvé přátelé napospas smrti a sama jsi jí unikla, máš na rukou krev, Leona, Justina, tvého otce, všech." Oči se mi zaplnily slzami po jeho slovech. ,,Jen jsi zbaběle utekla, proto umřely." Kolem mě se motala má magie. Je to pravda. Padla jsem na kolena. On se ke mě sklonil a pohladil mě po tváři. V druhé ruce měl dýku. Vážně se nechám nyní zabít a jím? Najednou pomalu bolest zmizela. Ale černý kouř kolem mě sílil.
Vyskočila jsem na nohy a opřela jsem se o zeď. Byla jsem zavřená, v základně S.H.I.E.L.D.U. Mé nyní volné ruce mi vjely do vlasů. Můj pohled přeletěl místnost. Obyčejná bílá místnůstka. Kolem mých rukou se motala má magie a na stole nebyla stopa po poutech, které tam držely mé ruce. Zhroutila jsem se po zdi k zemi.

Z pohledu Tonyho
Stojím se Stevem před celou té dívky, myslím, že Cara. Je tady sklo, nevidí nás přes něj, ale my vidíme jí. Spí. Fury nám o ní nechce nic říct a jelikož mi Tasha prozradila její jméno, než dostala schopnosti, napíchl jsem se do S.H.I.E.L.D.U, a pročítám si informace o ní. Psal to prý její otec. Vůbec to nechápu, ta holka, co tam popisuje, to nemůže být ona. Vůbec jí neznal. Navíc, kdyby byla tak poslušná a hodná a bezbraná, nemohla by zabíjet. Pak se ale její povaha změnila. Leon, to byl její přítel byl u Hydry, a chtěl jí přetáhnout k nim. Patrik zasáhl ale oba dva byly mrtvý na místě. Míša poslala zprávu že všem dává sbohem a zmizela. O několik let později ji našel u organizace A.O.T.M. Byl tam na misi, a našel jí. Našla si tam přítele, ale pak ho její otec zabil? Cože? To se nedivím že ho zabila. Vždyť jí zničil život. Vzal jí sem. Byla vzputná, ale rychle se poddala. Tu noc zmizela a nenašli jí.
Docela chudák holka. Z cely se ozval šramot. Nahlídl jsem dovnitř. Ta dívka ležela, ale kolem rukou se jí motala černá mlha. Zaujala mě, byla jiná jak ostatní. Koukal jsem na ní, a taky na tu mlhu. Najednou prudce vstala a opřela se o zeď. Trošku mě vylekal její prudký pohyb. Její oči prolítly místnost, jakoby si zjišťovala, kde je. Její zorničky v oku nebyly pořádně vidět. Něco jí muselo vystrašit, rozhodně nebyla psychicky v pohodě, ale po tom co zažila se jí nedivím. Pak se složila. Sjela po zdi na zem a brečela. Podle mě není nebezpečná, spíše je zraněná, všemi, proto všem chtěla ublížit, jelikož jí S.H.I.E.L.D. ublížil. Myslím si, že kdyby se s ní pracovalo, že bude v pohodě. ,,Jdu dovnitř." Houkl jsem ke Stevovi, ale on se postavil před dveře. ,,Zešílel jsi, to nevíš co udělala Lokimu? By jsi skončil stejně." Měl ve tváři vyděšený výraz. ,,Koukni se dovnitř. Ona není nebezpečná jak všichni tvrdí. Je jen zraněná. Stačí jí ošetřit zranění a pomoct se zahojením." Koukl se dovnitř a jeho výraz se změnil. ,,Tak dobře, ale pokud se něco bude dít, jdu tam."
Kývl jsem a vešel jsem dovnitř. Zvedla ke mě její obličej. Když mě viděla, stoupla si a namáčkla se na roh. ,,Klid, nechci ti ublížit." Zvedl jsem ruce v náznaku míru. ,,A co chceš." ,,Jen si s tebou na pár chvil posedět, jsi tady sama, tak ti na pár chvil mohu dělat společnost." Došel jsem k ní blíže. Z očí jí tekly černé slzy. Bylo to zajímavé. Vzal jsem jí jemně za ruku. Hodně jsem riskoval, ale věřil jsem, že mi neublíží. ,,Promiň." ,,V pohodě." Vzal jsem jí jemně kolem ramen a co mě překvapilo, neodstrčila mě. Dost jsem riskoval a hlodal ve mě červíček strachu, ale zahnal jsem to. Nevím proč, ale chci jí pomoct, asi jelikož bez nás, bez S.H.I.E.L.D.U by mohla spokojeně žít s jejím klukem. Dál brečela. Společně jsme se posadily. Ležela mi hlavou na rameni. Jedna její ruka pevně tiskla mou. Po chvíli jsme si propletly prsty a druhou jsem jí hladil po zádech. Nevím kde se to ve mě bere. Asi jsem po takové péči toužil, před třemi roky, když umřela Pepper. Až na to, že pro mě tam nikdo nebyl. Možná proto jí chci pomoct. Najednou její stisk povolil. Znova spala. Ještě nějakou chvíli jsem s ní seděl, ale pak Steve otevřel dveře. ,,Za pět minut přijde Fury." Opatrně jsem se vymotal z jejího sevření, abych jí nevzbudil a položil jsem jí na zem. Pak jsem se na ní naposledy koukl a vyšel jsem ven.