,,Ahoj, děkuji, že jsi mě vysvobodila." Promluvil velmi milý hlas za mnou. Vyskočila jsem a otočila jsem se. Proč jsou všichni vždy za mnou? Se bojí na mě promluvit a stát přitom přede mnou? ,,Co?" Stála tam dívka, vlasy měla světle hnědý a po lokty dlouhý, na sobě měla obyčejně bílé šaty, vypadala nádherně a křechce. Jako porcelánová panenka. A nebo jako anděl. ,,Ta dívka, všem kradla jejich schopnosti a mě zamknula. Jsem dívka tohoto lektvaru, a měla jsem zaúkol pomáhat ostatním. Když přišla ona, snažily jsme se společně probudit její moc, ale ona žádnou neměla. Byla v životě hnusná k ostatním, dostala vše na co ukázala. Nebylo u ní nic, co by se mohlo přeměnit v určitou schopnost. A když to zjistily, zabili jí. Ona to začala vyčítat mě a objevila se u ní zloba. Praštila mě kamenem do hlavy a já omdlela. Zamknula mě a čekala na další. Pak jim brala jejich moc." Odmlčela se. ,,Aha, a jak se dostanu zpátky?" Zeptala jsem se jí a čekala jsem, co mi odpoví. ,,Pojď, chyť se mě za ruce a zavři oči. Musíš myslet na tvé tělo." ,,Tak jo, děkuji." Usmála jsem se taky a ona se na mě usmála. ,,I já děkuji tobě Caro." Odstoupila jsem od ní. ,,Proč Cara?" Zeptala jsem se jí. ,,Tak se říkalo v mém jazyce bolesti, ale ten jazyk už nikdo nezná." ,,Aha." Řekla jsem neutrálně a chytila jsem jí za ruce. Zavřela jsem oči a myslela jen na mé tělo.
A pak jsem se nadechla. Prudce jsem se posadila. Rozhlídla jsem se po místnosti. Všichni spali. Stoupla jsem si na nohy a koukla jsem se na mé ruce. Byly stejné jako ve snu, či co to vlastně bylo? To jako teďka mám schopnosti? Bolest? To zní dobře. Jeden z nich se vzbudil. ,,Už jsi vzhůru?" Zeptal se a hnedka tím probudil kamarády. ,,Jo, jsem." Řekla jsem neutrálně. ,,Tak v tom případě jdeme probrat plán útoku." Usmál se a nahrnuly se ke mě. ,,Tak, je to jednoduchý. Dáme ti asgardskou zbroj a oblíkneme tě jako jednu ze stráží. Ty tam normálně chodí i hlídají. Mám dva kamarády tam uvnitř, už to tam znají a zastanou se tě. Budeš novicka. Oni tě zavedou do vězení, tam vysvobodíš Lokiho, a on dál bude vědět, co dělat. Budeš ho poslouchat, jasný?" Zeptal se mě. ,,Ano." Řekla jsem neutrálně, budu mu sloužit. ,,Tak, převlékni se do tohoto." Podal mi nějaké oblečení, spíše zbroj. ,,To se mi moc nelíbí." Řekla jsem mu, ale nediskutovala jsem a oblékla jsem si ten oblek. Neslušel mi a nelíbil se mi, аle nemohu si diktovat, co se mi líbí. ,,Tak a jdeme. Sluší ti to." ,,Ne nesluší, ale jdeme." Jedem z nich mě objal a letěli jsme. Cestou to drncalo. A různě to s námi házelo. ,,Promiň, letíme různými tunely, Heimdall by nás nepustil, a tak prolítáme trasami, ne tolik bezpečnými. Nemá nad nimi kontrolu." Dál jsem nemluvila, jen jsem čekala, až přistaneme a nevnímala jsem kotrmelce, který můj žaludek prožíval.
Pak jsme se objevily na skále, ale ne na vrcholu. Na divných úponcích. Rozhlídla jsem se kolem, ale zaujalo mě prostředí přede mnou. Byly tam paláce, třpytily se ve světle slunce. ,,To je to místo?" Zeptala jsem se a zakrývala jsem si oči. ,,Copak, nelíbí?" ,,Bolí mě z toho oči." Ale to je divný, nikdy jsem tolik háklivá na světlo nebyla. ,,Každou chvíli se tu objeví ti kamarádi, mají zrovna hlídku, vyzvednou tě tady a zbytek víš." ,,Jo, jasně." Z dáli k nám něco letělo. ,,Co to je?" Zahleděla jsem se do dálky i přes bolest očí. ,,Tvůj odvoz." Řekl klidně a mě se málem zatočila hlava. ,,Cože? To jako ne, na to nevlezu." Zaprotestovala jsem když létající kus kovu doletěl k nám. ,,Tak nastupuj." Pobídly mě. ,,Ahoj." Pozdravila jsem nejistě ty dva na tom létajícím čemsi. ,,Ahoj. Krásně jste jí oblékly." Pochválil můj úbor a podal mi pomocnou ruku. S úsměvem jsem jí přijala a nechala jsem se vytáhnout na létající mašinu. On úsměv napodobil. A pak jsme odlétly od pevniny a já s nimi zůstala. Koukala jsem na ně, když se ke mě otočily. ,,A neměl by někdo řidit?" Snažila jsem se znít klidně a ukázala jsem na tyčku, kterou asi ovládaly ten nestabilně vypadající kus kovu. ,,Ne, deset minut letíme rovně." Usmál se první a druhý taky. ,,Tak, jsi obeznámena s plánem?" Zeptal se klidně. ,,No, jo. Přijít, osvobodit Lokiho a podřídit se jeho rozkazům." Řekla jsem klidně. A dál jsem si je prohlížela. Dost mě zaujaly jejich oči, byly modrý, zářivě modrý. Už jsem se chtěla zeptat, zda mají všichni asgarďané tak krásně modré oči, ale došlo mi, že je asi Loki ovládá tou jeho hůlkou. Teda, nevím jak se jich tou hůlkou dotkl, ale to je jedno. ,,A povíš nám něco o sobě, a hlavně, proč tě vybrali?" Usmála jsem se. ,,No, takže, byla jsem zamčená u S.H.I.E.L.D.U., nenávidím je. Zabily mi dvě nejbližší osoby, které jsem v životě měla. A jinak, prý jsem dobrá v boji, nemám kam jít." Domluvila jsem a koukla jsem se na ně. ,,Tak to vítej mezi námi." S obouma jsem si potřásla rukou a usmála jsem se.
Už jsme dolítly k hradu. ,,Drž se nás." Řekli a já se usmála. Šli jsme kolem ostatních. Nějací na nás mrkli a prohlížely si mě. Jejich zkoumavé pohledy jsem ignorovala a šla jsem dál. Až jsme došli k celám. ,,Tam nesmíte." ,,Můžeme, máme novicku, provádíme jí tady a máme za úkol jí ukázat i naše vězně." ,,Pět minut." ,,Více nebude potřeba." Usmáli se a vpustily nás dovnitř... Tak a tohle je Thorův bratr, Loki Laufeyson." To bylo naše znamení. Hnedka jsem zaútočila zbraněma (viz obrázek) na nejbližšího hlídače. A jeden po druhém padaly k zemi. Používala jsem mou moc. Vždy jsem je otupila bolestí, a oni nestačily reagovat. A za pár chvil z pětičlenný jednotky nestál ani jeden. Loki si mě zaujatě prohlížel z jeho cely. Spojenci mu otevřeli celu a poklekli. Poklekla jsem také. Rozezněl se alarm. Do místnosti vběhli další stráže, bylo jich patnáct. Než Loki stihl dát povel, vyskočila jsem a hnedka jsem dva zabila. A další. Nikdo z ostatních mi nepomáhaly, chránily Lokiho. Pět jich obklíčilo Lokiho a dalších pět jich šlo na mě. Usmála jsem se a všechny jsem je do minuty zabila. A pak jsem koukla na Lokiho. Jeho pohled se směřoval na mě a byl velice zaujatý. ,,Jdeme, Thor je někde zapadlý, a už se jen tak nevrátí." Zasmál se Loki a rozešel, jsme se z věznice do chodeb. Tam mu nějaká služebná podala žezlo. Měla zase modré oči. Loki se na ní usmál a ona málem roztála. Když už měl v ruce žezlo a na hlavě ty jeho rohy, či co to je, Loki pokynul dvoum strážím, ty šli do předu. Loki šel za nimy. Vydala jsem se za nimy do bludiště, ve kterém jsem se zatím nevyznala. Cestou jsem zabíjela všechny útočníky. Nebyly moc zvyklý na bolest. Hnedka jsem hroutily a to je pak strašně jednoduchý. Šli jsme vpřed, nějací se k nám přidávaly. Na tváři jsem měla úsměv, nevím, zda byl milí a nebo šílený, asi něco mezi. A pak jsem došli k trůnu. ,,Tam seděla nějaká dívka. ,,Kdo to je? Myslela jsem, že tady vládne Odison?" Zeptala jsem se zmateně a Loki se zasmál. ,,Ne má milá, ten je mrtvý." Došel ke mě blíže a zkoumal mé vlasy. ,,Nyní tady má vládnout Thor, ale ten je pryč, ona je jeho zástupkyně." Zasmál se a dál mi koukal do očí. ,,A tvůj úkol je jednoduchý, sesaď jí z trůnu, ať ho mohu obsadit já." ,,Ano pane." Řekla jsem a šla jsem vykonat jeho úkol. Došla jsem k trůnu. ,,Slyšela jsi? Dobrovolně neslezeš, že?" Koukala na mě se strachem v očích. ,,Nikdo ti nepomůže." Zasmála jsem se a chytila jsem jí pod krkem. Zvedla jsem jí do vzduchu a odhodila jsem jí na zem. Zdá se mi to, a nebo mám i o trochu větší sílu? Možná o trochu jo. Usmála jsem se a koukla jsem na Lokiho. Ten si stoupl před trůn. Ostatní poklekly. Přešla jsem blíže k nim a taky jsem poklekla. Jeho kroky udělaly pár kroků k nám a zastavily se nade mnou. Jeho ruka mi dopadla na rameno. ,,Povstaň." Překvapeně jsem si stoupla, ale navenek jsem se tvářila chladně. Snad mě nezabije. On se ale usmíval. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptal se mě. ,,Cara." Řekla jsem, a držela jsem hlas na klidné oktávě. ,,To není špatný." Zamlaskal. ,,Tak, Caro. Ty budeš ta, co mi bude stát věrně po boku. Máš perfektní bojové schopnosti." Vzal mě jemně za ruku a postavil mě na pravou stranu k trůnu. ,,Tak můžete jít, víte co dělat s každým, kdo mezi nás nepatří. ,,Ano pane." Odpověděli sborově a rozešli se do hradu. Pak ukázal na dva co stály opodál a stoupl si. ,,Doneste nějakou židli na kterou by si mohla moje milá sednout." ,,Já bych si..." Nenechal mě domluvit, jeho prst skončil na mých rtech. ,,Ne, nic nenamítej a poslouchej." Kývla jsem na znamení že chápu a on se usmál. Když mi donesly židli, postavily jí vedle trůnu. Poklonily se a odešly. ,,Posaď se." Kývla jsem a sedla jsem si. Teprve teď jsem měla možnost si Lokiho pořádně prohlédnout. A musím uznat, že vypadá hezky. Vlasy má pečlivě uhlazený. Jen jak jsem si ho rychlým pohledem prohlídla jsem se mu zase koukala do obličeje. ,,Tak, Caro, řekni mi něco o své minulosti. Jak je na zemi?" ,,No, tak moje minulost není zajímavá. Žila jsem si normálně, měla jsem super kamarády, přítele. Začala jsem ale chodit na bojový kroužek. Po pár rocích se ukázalo, že můj přítel je u Hydry a chtěl, abych tam byla s ním. Ale u toho se objevil S.H.I.E.L.D. a zastřelily ho. Musela jsem utéct, protože policie by mě zatkla. Můj kroužek ale skrýval organizaci, A.O.T.M. a já se k nim přidala. Tam jsem měla tři roky velícího, doučoval mě. No a zamilovali jsme se do sebe. Ale do toho se vetřel můj otec. Hrál, že je od nich, ale pak zabil Justina a mě unesl k S.H.I.E.L.D.U, zničily mi život a zabily dvě nejdůležitější osoby v mém životě. No a tam jsem měla sen, kde byl jeden od tvých poddaných. Nabídl mi to sérum. Tak jsem utekla, dostala jsem se k němu a dostala jsem sérum. Dopravily mě sem a já ti nyní věrně sloužím." On se usmál a chytil mě za bradu. Zkoumavě se mi zahleděl do obličeje. Byla jsem trošku zmatená, ale nedala jsem to na sobě znát. ,,Zajímavá minulost, a co tvé schopnosti, co ti dalo sérum?" Zeptal se. ,,Ovládam bolest, měla jsem dosti bolestnou minulost." ,,To je hezká schopnost." Usmál se a hluboce se mi zahleděl do očí. ,,Pane." Pustil mě a koukl se na ně. ,,Nechce se vám podvolit." ,,Thor se vrátí a skončíš ve vězení!" Křikl a dál se vzpouzel jeden asgarďan. Loki ležérně vstal a došel k němu. Žezlo mu přiložil k hrudi. Modře mu zasvítily oči. Stráže ho pustily. Koukala jsem na scénu předemnou. Loki si sedl a pokynul jim, že mohou odejít. ,,Pane, za půl hodiny bude večeře." Oznámil nějaký poddaný. ,,Ano, počkejte, zaveďte tady Caru do její komnaty." Vzal mě za ruku a odvedl mě ke služce. ,,Následujte mě má paní." Rozešla se a tak jsem šla za ní.