Ráno jsem se vzbudila v jeho pevném objetí. Natáhla jsem se rukou pro mobil. 5:52. Super, mohla jsem ještě půl hodiny spát. Vstávala bych ve třicet a ve čtyřicet pět bych opouštěla barák. S Leonem v patách. Lehla jsem si a zavřela jsem oči.
You have my heart
And we will never be worlds apart
Maybe in amazines... (Viz média)
Vypnula jsem budík, který vzbudil mě i Leona. Usmála jsem se a protáhla jsem ruce. S Leonem jsme vstaly. Leon sešel do kuchyně. Já se převlíkla do předem připraveného oblečení, namalovala jsem si oči řasenkou, učesala jsem své vlasy a koukla jsem do zrcadla. Dneska si je nechám rozpuštěné. Sluší mi to. Usmála jsem se a sešla jsem dolů.
V kuchyni jsem si vzala svačinu. Bylo čtyřicet. Zaběhla jsem do chodby, vzala jsem si boty a ruku v ruce s Leonem jsme vyrazily do školy.
Před školou jsme se rozloučily a každý se vydal svým směrem. Došla jsem do třídy. Obsadila jsem místo v druhé lavici u okna. Na lavici jsem dala penál a čekala jsem na začátek hodiny. Crrr! Začal školní zvonek ohlašovat začatek první hodiny. ,,Ahoj, mohu si přisednout?" U mé lavice stála udýchaná blondýnka. ,,Jasně, jsem Michaela, ale říkej mi Míšo." Sedla si a usmála se. ,,Jsem Ivana." ,,Mohu ti říkat Ivy?" Zeptala jsem se a stoupla jsem si, jelikoš přišla učitelka. ,,Jasně Míšo." Řekla potichu a taky si stoupla. ,,Dobrý den třído. Jsem učitelka Sašlová. Strávíme spolu tři roky, tak se posaďte, seznámím vás se školním řádem..."
Učitelka nám potom rozdala skripta, na který máme další den přinést 354 Kč. Poté jsme mohly jít domů. Vyšla jsem před školu. Ivy šla se mnou. Sedla jsem si na lavičku. ,,Na koho čekáš?" Zeptala jsem se jí, když si přisedla. ,,Na Kevina, je to můj kluk, chodí na automechanika." ,,Děláš si srandu!" Pískla jsem nadšeně. ,,Leon taky chodí na automechanika." Usmála se. Ze dveří začaly vycházet další žáci z jiný třídy. Já i Ivy jsme skenovaly dveře. Zajásala jsem, když vyšel ze dveří i Leon. S někým se bavil. ,,Ahoj!" Vykřikla jsem, zamávala jsem mu a stoupla jsem si. Roztáhl jeho ruce, tak jsem mu vlítla do náruče. ,,Míšo, tohle je Kevin, Kevine, Míša." ,,Těší mě." Usmála jsem se a on mi políbil hřbet ruky. ,,Potěšení na mé straně." Usmál se. Počkat, Kevin, není to Ivy přítel. ,,Ahoj Ivy!" Řekl a objal jeho přítelkyni. Zasmála jsem se. ,,Leone, Míšo, tohle je Ivana. Ivano, Míša a Leon." ,,My už se známe, že Míšo." Znova jsem se začala smát. ,,Samozřejmě, chodíme obě dvě na malířský obor." Usmála jsem se. ,,Já už budu muset domů. Ahoj!" Pozdravila jsem Ivy a Kevina a s Leonem jsem se rozešla domů.

Doma jsem skripta hodila na stůl, vzala jsem vak a s Leonem jsme se šli kouknout do centra města na různý kroužky. V září se přihlašuje a v říjnu to začíná. Leon se přihlásil na fotball. Byl tam i před rokem. Já byla roztleskávačka, ale už tak jsem byla nejstarší, tenhle rok už mě tam nevezmou. Už překračuju hranice věku. Prohlížela jsem si plakáty s názvy kroužků. Zaujaly mě bojový kroužky. ,,Tam se přihlásím." Řekla jsem rozhodně. ,,Notak lásko, kamkoliv jinam. Bojový kroužek, vážně?" ,,Jo." ,,Ne, nepůjdeš tam." Otočila jsem se k němu. ,,Proč?" ,,Protože tam bude spousta kluků, a navíc by jsi mě pak přeprala." ,,Pche, to zase já bych mohla říct, že nepůjdeš na fotball, protože tam budou krásný roztleskávačky." Koukla jsem na něj. ,,No jo, máš pravdu, nechám tě tam chodit. Slibíme si, že si budeme věrný. Slibuješ?" Zeptal se a nastavil ruku. ,,Slibuju." Podala jsem mu ruku. ,,Jelito kopito platí to." Bouchl do mojí ruky, do jeho a slib byl potrvzen...

O měsíc později
,,Ahoj Ivy!" ,,Ahoj Míšo!" Rozloučily jsme se před školou, jako každý den. Je pátek a dneska půjdu poprvé na kroužek. Uvidíme, kdo tam bude, jak to bude vypadat. Jsem docela nervózní. ,,Leone!" Vykřikla jsem, když vyšel ze dveří a zamávala jsem mu. Hnedka mi zamával nazpátek. Když ke mě došel, vzaly jsem se za ruce a rozešli jsme se společnou cestou. ,,Tak co, těšíš se na fotbal?" Zeptala jsem se ho, abych prolomila ticho. ,,No, budu tam mít kamarády, budu moct koukat na roztleskávačky, budeš mi tam chybět. Nikdo mě nebude podporovat." Usmála jsem se. ,,Noták! Uvidíme se potom." ,,A co ty a bojový kroužek?" Zamyslela jsem se. ,,Bude to něco nového. Nový kolektiv, něco jinýho, co musíš umět, cvičení. Docela se těším. Myslím si, že dnešek bude spíše informační." Usmála jsem se. Došli jsme k místu, kde začíná můj kroužek. Měla jsem vak, kde jsem měla sportovní oblečení, boty do tělocvičny a pití, mobil a samozřejmě peníze na zaplacení. ,,Tak ahoj!" Objala jsem Leona, a on se rozešel dál. Koukla jsem se, kdo tady už stojí. Bylo tady i pár holek, ale byly to převážně kluci. Stála jsem na místě a skenovala pohledem ostatní, holky i kluky. Někdo mi ale šáhl na rameno. Otočila jsem se. ,,Ahoj, promiň, zda jsem tě vyděsil." ,,V pohodě." Usmála jsem se na něj. ,,Jsem Kevin (není to Ivin přítel) a jsem jeden z trenérů, ty jsi tady nová?" ,,Jo." ,,Výborně, co očekáváš od našeho kurzu." Zeptal se mě s milým úsměvem. ,,No, já ani nevím, dost ráda chodím mezi lidi, a zkouším nový věci, tak jsem si řekla, že zkusím i bojový sporty." Kývla jsem ledabyle rameny. ,,Tak pojď, jdeme dovnitř." Nabídl mi ruku. Přijala jsem jí a šli jsme dovnitř. Když jsme vešli dovnitř, všichni se začaly stavět do řady. Napodobila jsem je. Sedm kluků a jedna holka si stouply před nás. To jsou asi vedoucí tohohle kroužku. ,,Zdravíme vás. Budeme vašimy průvodci tímto kroužkem. Někteří už to znají, někteří ne. Tak se rozdělíme na skupiny podle toho, jak dlouho chodíte. Jsem Kevin a ke mě půjdou ti, co jsou tady poprvé." Usmál se. Rozešla jsem se sebejistě k němu. Za mnou šli další tři holky a pět kluků. Když jsme se u něj sešli, rozešel se ke dveřím. Následovaly jsem ho.
Prošli jsme pár dveřmi a chodbami. Došli jsme do místnosti, kde byl postarší pán. Byla to laboratoř. Cukla jsem sebou, snad na nás nebudou dělat nějaký pokusy. Bylo nás tady devět nováčků. ,,Vedu ti devět nováčků Phile." ,,Jasně, už rozmražuji naší lávu." Ozval se postarší pán. ,,Připrav židle." Dodal a dál se věnoval hrnci na sporáku. Připravil si devět nádob, takový válce, asi dvacet centimetrů vysoký, průměr kruhu je asi patnáct centimetrů. Vyndal jich devět a každý z ⅔ naplnil narůžovělou látkou. Koukla jsem nejistě na ostatní nováčky. Všichni vypadaly celkem jistě. Jen jeden kluk a další holka byly takový přiškrcený. Stály kousek od sebe. Přešla jsem k nim. ,,Koukám, že jste taky docela nervózní." Usmála jsem se na ně. Usmály se taky. ,,Jsem Míša." ,,Já jsem Ladislav, ale říkej mi Láďo." Usmál se a potřásli jsme si rukou. ,,Já jsem Melinda." Usmála se. Pak si Melinda potřásla s Láďou. ,,Tak, posaďte se." Vyzval nás Kevin. Všichni jsme se posadily. Z Láďou a Melindou jsme seděli vedle sebe. Já byla mezi nimi. Před každýho z nás postavily válec. ,,Tak, vašim úkolem není nic těžkýho. Strčíte ruku do toho válce. A pak se rozdělíte do dvou skupin. Ty, který to bude pálit, ti ruku vyndají a přejdou ke mě. Ti který to pálit nebude, ti tam ruku nechají a zůstanou sedět. Koukla jsem na Melindu a na Láďu. Usmály jsme se na sebe. ,,Tři, dva, jedna." Odpočítaly jsme společně a každý dal ruku do válce. Já a Melinda jsme dali pravou, Láďa levou. Koukly jsme na sebe. Všichni jsme klidně seděly. Nikoho to nepálilo. Pak jsme koukaly na ostatní. Jedný holce dokonce začaly téct slzy. Ostatní na tom taky nebyly nejlépe. Když si všichni, až na nás tři stouply, Kevin se koukl na nás a usmál se. ,,Ti co stojí jdou se mnou." Rozešel se s nima pryč. Phil na nás kouknul. ,,Tak výborně, s radostí vám oznamuji, že jste prošli prvním testem. Jsou dva testy." Usmál se. Dveřmi přišli tři muži. Každý si stoupl před jednoho z nás. Podal mi ručník. Beze slova. Všichni byly narovnaní. Vzala jsem si ručník a otřela jsem si ruku. Vstala jsem na nohy a napodobila jsem jeho postoj. Ať je druhá zkouška cokoliv, musím jí zvládnout. ,,Pojď za mnou."

Promluvil ke mě a rozešel se pryč. Následovala jsem ho. Došli jsme do menší místnosti. Byl tam stůl, na kterým ležela pistole. Menší, taková do ruky. A o kousek dál byla židle. Byl tam přivázaný někdo, měl na hlavě pytel. Zvedal se mu mírně hrudník, pravidelně. Nebylo pochyb o tom, že je to živý člověk. ,,Co mám udělat?" Zeptala jsem se trošku zmateně. ,,Zabijte ho." Promluvil klidně muž. Došla jsem ke stolu a vzala jsem si pistoli do ruky. ,,A kam ho mám střelit?" ,,To je na vás." Protočila jsem oči. Kde se asi tak nachází srdce? Sakra! Že jsem já nedávala o biologii pozor. Zamířila jsem na hrudník, snad se trefím. Zmáčkla jsem spoušť. Vylítl náboj a udělal do figuríny díru. Počkat, ona je to figurína? Muž se jen usmál. ,,Výborně. Uspěšně jste složila zkoušky, nyní jste přijatá do našeho kroužku." Usmála jsem se. Vydal se místnostma pryč. Šla jsem za ním. Dovedl mě do sálu, kde byly ostatní. Byly rozdělení do pěti skupin. Trenérka vše pozorovala. Každý z trenérů měl jednu skupinu. Kevin seděl na lavičce a jeho pohled se usadil na mě. Vstal a došel k nám. ,,Prošla." Řekl jen muž a odešel. ,,Výborně. Nyní počkáme na zbylý dva." Došel ke mě s něčím v ruce. Byl to ovazovací náramek. Byla to kovová placička, asi tři centimetry dlouhá a pět milimetrů tlustá. Na ní byly vyrytý divný symboly. Z vnitřní strany byla jednička. ,,Na co to je?" Zeptala jsem se ho. To je znamení, že jsi u nás. Někteří totiž z jiných kroužků stejného zaměření choděj po ulicích a snaží se ostatní nalákat do jiných kroužků. Tohle je znamení, že jsi u nás. A jednička označuje, že jsi první stupeň, začátečník. Nandala jsem si náramek.
Doufám, že Melinda a Láďa prošli. Do místnosti přišel další muž a vedl Láďu. Koukla jsem na Láďu a usmíval se. ,,Prošel." Ozvalo se a muž odešel. Láďa se k nám připojil. Pak přišel muž s Melindou. ,,Prošla." ,,Super!" Vykřikly jsme s Láďou a plácli jsme si spolu. Pak jsme si oba dva plácli s Melindou. Společně jsme se sem dostali. Tak, co bude dál?