Ráno jsem se probrala sama. Ne, probral mě rachot. Zamručela jsem a sedla jsem si. Justin seděl u skříně a bral do ruky veliký kufr. U dveří stál můj otec. ,,Justine, co to děláš?" Protřela jsem si oči. ,,Dneska odjíždíš." Řekl chladně. ,,Co? Proč? Kam?" Vysypala jsem ze sebe první tři otázky co můj rozespalý mozek zvládl složit. ,,Míšo, jedeš se mnou." Propálila jsem otce zabijáckým pohledem. ,,Proč bych to dělala. Chci být tady." ,,Nediskutuj se mnou a obleč se." Vstala jsem z postele a přešla jsem k Justinovi. ,,Máš to zabalený, čeká tě tam lepší budoucnost." Objal mě. ,,Tak nezlob a jeď, maš na víc." Chtěl mě pustit, ale objala jsem ho pevněji. ,,Prosím nedělej to, já nechci víc, já chci být s tebou. Prosím." Šeptala jsem zlomeně a nepouštěla jsem ho. On se mi kouknul do očí. Utápěla jsem se v těch jeho. ,,Prosím, neopouštěj mě." Zašeptala jsem ponořená v jeho očích. On mě chytil v pase a stoupnul si vedle mě. ,,Nechce jet, tak jí nechte." ,,Ale Justine neblbni, má na víc, může být nejvyžší. Jedna z nás." ,,Ale to já nechci a včera jsem ti to dost jasně řekla." Vyprskla jsem a objala jsem Justina. ,,Nu dobrá. Jak si přeješ." Najednou vzal pistoli a dvěmi ranami mířenými na hruď zastřelil Justina. Pak další do hlavy. ,,Útok, zničte to tady." Řekl, zřejmě do vysílačky. Do místnosti vešli dva muži a než jsem stihla zaeragovat jsem dostala ránu do nohy. Střelili mě. Zatmělo se mi před očima a já odpadla do temnoty.
Probrala jsem se v sedě, v malý bílí místnosti. Rozhlídla jsem se kolem. Byl tady jen stůl, ke kterýmu byly přidělaný moje ruce a dvě židle. Na jedný jsem seděla, a naproti mě za stolem stála druhá, prázdná. Pak jen velký dveře, které cvakly a otevřely se. Stanul v nich můj otec v uniformě S.H.I.E.L.D.U. Koukala jsem na něj zmateně, ale pak mi to docvaklo. On pracuje pro S.H.I.E.L.D., zabily Leona i Justina, zničili mi život. ,,Nech mě na pokoji!" Křikla jsem podrážděně, mezitím co si sedl do židle. ,,Ale Míšo, nech toho, už tě nikdo nedrží, můžeš si najít kluka tady, je tady zpousta hezkých a nezadaných agentů. A k tvé práci..." Chtěl pokračovat, ale já ho nenechala. ,,Já tady nechci být, tak mě pusť!" ,,A co by jsi dělala? Jsi pro svět mrtvá." ,,Co? Šla bych k hydře, třeba by vás s mou pomocí konečně zničili." Řekla jsem a v hlase mi byla slyšet nenávist, zabily ho, oni zabily Justina. Teprv teďka mi to došlo. Je to stejný jako s Leonem. Už ho nikdy neuvidím, ne, je to ještě horší, předtím jsem se schovala k A.O.T.M., ale kam mohu odejít? Nemohu odejít a i kdyby, nemám kam jít. Oči se mi zaplnily slzami a pár jich i přes můj vnitřní protest vypadlo. Táta se usmál a pohladil mě po tváři. Ucukla jsem, tak se postavil. ,,Jsi chytrá Míšo a vidím, že ti to dochází. Je tady kamera, tak až se budeš chtít přidat, víš co říct. A mimochodem, útěk je ti k ničemu, určitě ti došlo, že nemáš kam jít." Dořekl a odešel. Začala jsem brečet a úplně jsem se tam složila. Zničily je, zničili tu základnu. A to jen kvůli mě. Proč kvůli mě umírají lidé. Ale já je nezabila, sice za to můžu ale neumřeli mojí rukou. A mohu je pomstít, ale chce to plán... Nad vymýšlením plánu jsem usnula.
Všude kolem mě je bílo. Zmateně se rozhlížím kolem. Najednou se to kolem mě změní na jeskyni, ze který je výhled na les a v dáli základna S.H.I.E.L.D.U. Koukala jsem ven, ale pak jsem se koukla zpátky do jeskyně. Co tady dělám? ,,S.H.I.E.L.D asi nemáš moc v lásce." Někdo za mnou promluvil, tak jsem se otočila. Stál tam divný dospělý muž. Asi tak 30 let, ale mě se to hádá. ,,No jo, kdo si a proč se mě ptáš?" Skenovala jsem ho pohledem, byl totiž ve zlatý zbroji. ,,Jsem vyslaný, jednou předůležitou osobou." Řekl klidně. Měl modré oči, takový divně prázdný. ,,Kdo tě vyslal?" ,,Znáš Lokiho? Loki Laufeyson." Zeptal se mě. ,,Jo znám, porazily ho Avengeři protože chtěl ovládnout zemi, proč?" ,,Víš koho chce zničit?" ,,Avengers." Nepřemýšlela jsem nad odpovědí. ,,Ty taky, ale i S.H.I.E.L.D., což je nemýlím-li se i tvůj cíl." Usmál se. ,,A proč o tom mluvíme?" Zeptala jsem se klidně, i když jsem měla představu, ale ta byla absorudní. Že by Loki chtěl pomoct od obyčejně smrtelnice, to si nemyslím, proč se mnou o tom mluví. Vrátí se snad Loki k nám a já mám podat informace o S.H.I.E.L.D.U či Avengerech? Jo, to je dobrá myšlenka. ,,Mohu ti nabídnout schopnosti, když ty nabídneš pomoc mě." Tak jo, nějaký schopnosti, to mě zajímá. ,,Tak jo, kdo o čem jak?" Muž si povzdechl a postil se do řeči. ,,Mám u sebe lektvar. Jsi jedna z mála, která má geny, které jsou schopné se s látkou v lektvaru spojit. Dodá ti to dlouhověkost, budeš žít stejně dlouho, jako kdokoliv na Asgardu. A dá ti ještě nějaké specifické schopnosti, které budou souviset s tvou povahou, s tvým psychickým rozpoložením." Zapřemýšlela jsem a zatím se mi to líbilo. ,,A co za to?" Vím, že to není jen tak. ,,Loki je zavřený na Asgardu v celách. Ty by jsi ho osvobodila a pomáhala mu. Dávám ti na výběr. Buď si vezmeš lektvar a půjdeš mu pomoct, nebo můžeš zůstat u S.H.I.E.L.D.U, je to jen na tobě. Pokud se rozhodneš kladně, po dobu týdne na tebe budu čekat v téhle jeskyni, kus od S.H.I.E.L.D.U. Stačí, když se sem dostaneš, jak to uděláš, to je jen na tobě." Domluvil a usmál se.
,,Myslíte, že se k nám bude chtít přidat? Já vám nevím, je dost naštvaná na celou organizaci. Ne jen na jejího otce. Zabily jsme oba dva kluky, se kterými chodila." Promluvil dámský hlas. ,,Uvidíme." Zvedla jsem hlavu a koukla jsem na osoby, co mezi sebou mluvily, mezitím, co jsem spala. ,,Zdravím vás. Jsem Nick Furry, ředitel této organizace." Po boku mu stála dáma se zrzavými vlasy. Stála narovnaně a měla kamenný výraz v obličeji. Není to Natasha? Ta z Avengerů? Možná jo, je jí dost podobná. ,,Chtěl bych, aby jste se k nám připojila, jste velice dobrá a mrhat talentem by jste neměla. A kort sezením cele. Brzo vás to tady bude nudit, když se připojíte k nám, dostanete práci. Agentů nemáme moc a potřebujeme každého. Berete to?" Hmm, pokud by to vyšlo, přidám se k nim, uteču ke skále, tam ho najdu, pomohu Lokimu z cely atd... To bych brala, možná ho pak přemluvím a zničíme S.H.I.E.L.D. A to by bylo super. Možná by jsme pak mohly zničit i Avengery. Oba dva by nás to potěšilo, ale Loki je nevyzpytatelný, nevím jak bude reagovat, ale to je jedno, lepší než tady sedět, či se přidat k nepřátelům. Ne nadarmo se říká: Nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Dám na radu a jdu na to. Těšte se. Takže plán, přidat se k nim a v noci utéct pryč. Dostat se ke do jeskyně a dál se uvidí. ,,Máte pravdu, neměla bych mrhat talentem, ale mám podmínku, nebudu se muset vídat s mím otcem, alespoň prozatím." ,,Mohu se zeptat, proč tak náhlá směna názoru?" Zeptal se mě Fury. ,,No pokud budu agentka, budu mít práci, a jako šéf jste určitě dobrý, jde to na vás poznat." Pronesla jsem odměřeně koukla jsem se mu do očí. ,,Tak dobrá, je večer, tak se můžete jít prospat, a ráno se prosím dostavte ke mě do kanceláře, projednáme detaily a podepíšete či vyplníte různé smlouvy." ,,Děkuji." Usmála jsem se když mi rusovláska odemkla ruce. Viděla jsem na ní, že sleduje každý můj pohyb, čeká, zda náhodou se nerozhodnu zaútočit, ale nemusí se bát, vím, že bych skončila hodně rychle na zemi a to mi nehraje do karet. ,,Tak jo, agentko Rommanovová, odveďte jí do pokoje." ,,Jdeme." Řekla bez emocí a rozešla se chodbami, šla jsem klidně za ní. Dovedla mě do jednoho pokoje a odešla. Zavřela jsem se dovnitř. Na sobě jsem měla stále bílé tílko a spací šortky, nic moc. Ale byl tady můj kufr, takže pohoda. Nakoukla jsem do skříně a vytáhla jsem menší batoh. Dala jsem si do něj dvoje legíny, dvoje tílka a jednu uniformu od A.O.T.M. Ještě hřeben a základní hygienu a mám hotovo. Převlèkla jsem se do cerné mykiny s kapucí a k tomu černé legíny a kecky na nohy. Usmála jsem se a batoh jsem si nandala na záda. Podle hodin bylo jedenáct večer. Byla jsem alespoň trošku vyspalá, tak pohoda. Pomalu jsem otevřela dveře a vykoukla na chodbu. No, nikde nikdo. Proběhla jsem pár chodbama, až jsem spatřila cedulku, označující směr nejbližšího nouzového východu. Super! Rozběhla jsem se tím směrem a za pár minut už jsem byla u východu. Nandala jsem si na pistol tlumiče a zkontrolovala jsem, zda jsou mé zbraně na svých místech. Když byly s pistolí v ruce jsem pomalu otevřela dveře. Venku nikde nikdo. Byla jsem jen v jedné z menších základen. Super, to mi hraje do karet! Vyběhla jsem potichu ven a běžela jsem k plotu. A na vrchu ostnatý dráty. Vzala jsem mikinu a hodila jsem jí přes ostnatý drát. Pak jsem hodila batoh na druhou stranu a sama jsem přelezla. Při cestě z plotu jsem sebou vzala mikinu a nandala jsem si jí, byla tady docela zima. Nandala jsem si batoh a rozhlídla se. A k jaký ze skal nyní. Aha, tak, v tom snu jsem základnu viděla, a poznala jsem jí díky nápisu. Obešla jsem základnu, až jsem našla nápis. Tak, a už vím, která ze skal by to měla být. Rozběhla jsem se tím směrem...

Tak další kapitola na světě. Nově budu občas vydávat ve tředu, jinak soboty se nemění.