Mise
Stojím v garáži u veliké černé dodávky. Ta sice vypadá obyčejně, ale obyčejná rozhodně není. Je z neprůstřelného kovu. Přišel sem táta v závěsu s Erikem a Jirkou. Co jsem slyšela, ta porážka, jak jsem sejmula Erika v ringu, rozneslo se to docela rychle. Všichni na mě obdivně koukají, ale mají ze mě respekt. Jsem za to ráda. Nasedly jsme do zadu a táta vyndal plán budovy. Tam jsme se rozdělily. Já a Justin musíme zaběhnout k počítačům a stáhnout veškerý soubory a pak jim zničit systém, všechno vymazat. No, s počítačema to zkrátka umím a Justin taky. A táta s jeho pomocníky musejí najít nějaký bedny s něčím a naložit to do dodávky. Mezi sebou budeme komunikovat vysílačkami...
Tři, dva, jedna, akce! Dveře dodávky se otevřely. Všichni na sobě máme uniformu S.H.I.E.L.D.U. Je hodně podobná té naší. Posumála jsem se nad mými myšlenkami a vyrovnaně jsem šla k počítačům. Na chodbách bylo pár agentů, a ti mi nevěnovaly pozornost. Došla jsem do počítačů. Prázdno. Je totiž večeře, takže většina jí. A já tady stahuji soubory. Koukla jsem na monitor, ještě patnáct minut. Je to prý nějak vylepšená fleshka, vejde se na ní velký množství souborů a stahují se rychle. Podupávala jsem nervózně nohou... Ještě tři minuty. Justin byl na chodbě a hlídal, zda nikdo nejde. Už dva agenty musel zabít, pak je zamknul v kabinkách. No, až je někdo najde a spustí tím poplach, my tu při štěstí nebudeme... A dokončeno! ,,Poplach poplach vetřelci na palubě, poplach poplach!!" Vytáhla jsem fesh disk z počítače a pádila jsem na chodbu. ,,Poběž!" Křikla jsem na Justina, vědí o nás. Společně jsme utíkaly až jsme doběhly do garáží. Z nastartovaný dodávky mával můj otec. ,,Honem!" Dolítly jsme a skočily jsme do auta. To se se skřípením brzd rozjelo. Je slyšet rána, při které se auto zatřese, to hodně a pak jede dál. Právě jsme probouraly vrata od garáží. V tu chvíli se na nás ze všech stran strhla palba. Nevěnovala jsem tomu pozornost, auto je neprůstřelný. Pak se těsně nad mojí hlavou objevil šíp. Vypískla jsem a uskočila jsem. A ten bouchl. Všchny nás to odmrštilo na druhou stranu dodávky, kde jsme dost tvrdě narazily do stěny. Sesunula jsem se na zem a hučelo mi v hlavě. Koukla jsem se rozmazaným pohledem po ostatních a byly na tom stejně. Ale i tak mi vrčení motoru napovědělo, že jedeme dál. Posadila jsem se. Už se to trošku zlepšilo. ,,Justine? Kde jsi?" Zavolala jsem a rozkoukala jsem se. Proklepala jsem hlavu a viděla jsem ho na druhý straně. Pomocí rukou jsem se nějak dostala k němu. ,,Justine?" Zašeptala jsem a on se probral. ,,Co se děje? Chytily nás?" ,,Ne, jedeme zpátky, do dodávky naletěl šíp a ten bouchnul." Řekla jsem Justinovy co se stalo. Jeho hlava mi ležela v klíně a on na mě koukal pohledem, který značil, že je z rány stále mírně otupělý. ,,Jen se prospi." Pohladila jsem ho po hlavě a on mě rukama objal v pase a jeho oči se zavřely. Protočila jsem očima a dál jsem ho jemně hladila po hlavě...
Probrala jsem se v posteli a jen ve spodním prádle. ,,Co to?" Sedla jsem si. Justin ležel na druhý straně postele a spokojeně oddychoval. Radši jsem neřešila a vstala jsem. V břiše mi nepříjemně zakručelo. Vydala jsem otrávný povzdech a vzala jsem si legíny s tričkem. Ještě ručník a spodní prádlo. Zalezla jsem do koupelny a osprchovala jsem se. Vylezla jsem z koupelny už převlečená, vlasy vyfénovaný. Justin se právě probouzel. Ignorovala jsem hlad a sedla jsem si na postel. ,,Ahoj zlato." Pohladila jsem ho jemně po hlavě a on se usmál. ,,Už jsi vzhůru?" Zašeptal a jeho oči se otevřely. Byl tak roztomilý! Usmála jsem se. ,,Jdu se nasnídat a pak si půjdu procvičit jógu, kdyby něco, tak víš kde jsem. Prohrábla jsem mu vlasy a rozešla jsem se pryč. V jídelně nandavaly brambory a k tomu maso. Usmála jsem se a stoupla jsem si do fronty. Dostala jsem jídlo a můj úsměv se rozšiřil. Sedla jsem si k prázdnýmu stolu. Konečně klid a jídlo. ,,Ahoj Míšo!" Málem jsem zavrčela naštváním, že si ani to jídlo nemohu vklidu vychutnat. Na druhou stranu si přisedl otec s jeho dvěma kamarády. ,,Ahoj tati." Pozdravila jsem nenuceně a nasadila jsem falešný úsměv, který můj otec neodhalil. ,,Tak co, jak se cítíš po první misi?" On se mě ptá? Hmm, zajímavý. ,,A jak bych se měla cítit, protože se necítím nějak divně. Jsem prostě v pohodě. Cos čekal?" Optala jsem se a dala jsem si kus brambory do pusy. ,,No nevím, ale většina je po první misi vykulená a strašně nabitá adrenalinem." Udržela jsem se a nezakoulela jsem očima. ,,No ale mě se nic takového neděje." Zbytek jídla proběhl v tichosti. Když táta dojedl, nezvedl se, ale dál seděl u stolu a mě popadlo takové neblahé tušení, že čeká na mě. Skáču radostí! (Ironie) Dojedla jsem poslední drobek z mého talíře a koukla jsem se na něj. ,,Míšo, zítra odjíždím a chtěl jsem ti nabídnout, zda by jsi nechtěla jet se mnou a dostat se výš, na agenta a pak třeba i na naší úroveň." ,,No promyslela jsem to a sklamu tě. Zůstávám tady a výš se dopracuji sama." Zvedla jsem se a šla jsem odnést tácek s jídlem. On šel za mnou. Když jsem chtěl vyjít z jídelny, jeho ruka mi dopadla na rameno a zastavila mě tak. Zastavila jsem a otočila jsem se k němu. V klidu, s chladným výrazem. ,,Míšo, ty tři roky to nás oddálily, ale já tě chci zpátky, aby jsi se se mnou dál hormálně bavila, aby to bylo jako dřív." ,,Aha, jako dřív, to ale bohužel nebude. Jak jsi si všiml, za ty tři roky jsem se hodně změnila a události, které se staly tomu dost napomohly. A sám víš, že už to nikdy nebude stejný. Jsem jiná a tak to zůstane. Takže nemam zájem." Chtěla jsem odejít, ale jeho ruka mě chytila za zápěstí. ,,Za dva dny odjíždím, tak si to promysly. Zítra se tě ještě zeptám." Řekl zklesle a odešel. Zavrčela jsem a naštvaně jsem se rozešla z jídelny. Došla jsem nakonec do posilovny a rázovala jsem si to k boxovacímu pytli. Nevzala jsem si žádný rukavice na boxování a jen tak jsem začala boxovat do pytle. Dala jsem do toho všechny mé emoce a rány se zvětšovaly. Stál jsem držela ruce ve stejně rovině. Občas jsem do pytle kopla... Nevím jak dlouho cvičím, ale cítím každý sval na ruce. Bolejí, ale to já ignoruji a do pytle biju dál. ,,Míšo?" Nevnímala jsem ten krásný hlas, který se mě ptal, zda jsem v pořádku. Teprv když mi něčí ruka dopadla na rameno jsem přestala. Otočila jsem se k Justinovy s nadávkou na jazyce, ale jen jak jsem pohlédla do jeho naléhavých očí jsem podlehla. ,,Míšo, pojď ke mě." I když jsem byla zpocená mě Justin objal. Pak mi dal menší pusu na čelo. ,,Pojď, dáme si jógu, jo?" Jeho to sice moc nebavilo, ale věděl, že když jsem v ráži, tak je to jediná věc, která mě uklidní.
Spolu, ruku v ruce, jsme došli do velký místnosti. Vzala jsem si podložky a sedla jsem si na ně. Justin udělal to a to samé, jen vedle mě. Zapnula jsem obří obrazovku a pomocí ovladače spustila video. Klidný hlas mě zezačátku nabádal ke klidnému dýchání a o uvolnění těla. To jsem také udělala a plnila jsem každý pokyn, co mi dal... Po skončení třetího videa jsem se vrátila s Justinem zpátky na pokoj. Už byl pomalu večer. Zalezla jsem do sprchy a vlažnou vodou jsem se opláchla. Schladila jsem tím mé prohřáté tělo na přirozenou teplotu a smyla jsem ze sebe všechen pot. Pak jsem si vzala krátké šortky a spací tričko. Ulehla jsem do postele. Ležela jsem a zavřela jsem oči. Nespala jsem, jen jsem si urovnála myšlenky. Z mého urovnávání mě vytrhla ruka, která mě objala a něčí tělo, které se na mě zezadu tisklo. Usmála jsem se.