Další den
Dneska ráno jsme měly začít společně trávit čas. Nevíme, jak dlouhý bude. Nejdéle týden, pak se chci začít připravovat na zkoušky na agenta. Sice nebudu úplný agent, ale začátek to je. Už se na to docela těším, ale jsem nervózní. Trávit čas společně, co budeme dělat? Jako to jo, je tady mnoho věcí co můžeme společně dělat, jsou tady stolní hry, můžeme zalézt na počítače... Je toho hodně. A taky se docela bojím, s tátou jsem se tři roky neviděla, a ani předtím to nebyl zrovna ukázkový vztah mezi dcerou a otcem. ,,Míšo? Jsi v pohodě?" Drkl do mě Justin. Tázavě jsem se na něj koukla. ,,Co se děje?" Koukal na mě. ,,Nic, proč by se něco mělo dít?" Zeptala jsem se flegmaticky a lžičkou jsem nabrala pár křupek z misky a strčila si je do pusy. Ani jsem nevnímala pořádně jejich chuť. ,,No, jen tak jsi lžičkou prohrabovala obsah mísy a přitom jsi koukala někam do jídelny. A taky se tváříš ustaraně, ne usměvavě, jako vždy. Tak mi to řekni." Protočila jsem oči. ,,Nic mi není, stačí?" A jsem najednou podrážděná. Justin si povzdechl. ,,Ne nestačí. Vidím na tobě, že tě něco trápí a sama dobře víš, že tím, že se ke mě budeš chovat hnusně mě neodradíš." Koukla jsem na něj. Tak to bylo vždy. Za ty tři roky zjistil, že když mě něco trápí, měním nálady a jsem na ostatní hnusná. A tak moje chování a veškerý pokusy na jeho odrazení ignoruje. ,,Nene, nic mi není vážně." Usmála jsem se, falešně, a stoupla jsem si. Otočila jsem se k němu zády a odnášela jsem prázdnou misku. Jeho kroky šli za mnou. Když jsem vyšla z jídelny, chytil mě za předloktí. ,,Míšo, co se děje?" Strhl mě stranou, aby jsme nestály uprostřed cesty. ,,Nic, už jsem ti to říkala." Vyjela jsem po něm a vytrhla jsem ruku z jeho sevření. ,,Míšo, prosím, proč mi to neřekneš..." ,,Ahoj Míšo, Justine, jdeme?" Za ním promluvil můj táta. Usmála jsem se, samozřejmě že falešně. ,,Tak, co dneska podnikneme, mát nějaký plán?" Zeptal se nás táta. ,,No já nevím." Přiznala jsem narovinu. Justin se taky neozval, že by měl plán. Táta se ale stál usmíval. ,,Tak co kdyby jsme si zkusily nějaký stolní hry?" ,,Tak jo." Snažila jsem se znít vesele, ale moc mi to nevyšlo. Ale můj falešný úsměv stále byl na mých ústech. Tak jsme se s tátou rozešly do herny, kde ty hry byly...
Došli jsme před dveře. Táta je odemkl a společně jsme vešli dovnitř. Otevřeli jsme velikou skříň a bylo jen na nás, co vybereme. ,,Tak ,co si zahrajeme jako první?" Zeptal se táta a čekal, až se rozhodmeme. ,,Je to na tobě Míšo." Ozval se Justin a propletl si se mnou prsty. ,,Tak, co takhle třeba člověče nezlob se?" Navrhla jsem. ,,Dobrý nápad." Usmál se táta a vytáhl zmiňovanou hru. Každý jsme si zabraly jednu barvu a hra mohla začít...
Večer
,,Tak zítra." Táta mě objal, objetí jsem oplácela trošku jistěji, než ráno. Ale ještě je mi stále cizí. Nekoukám na něj jako na tátu, ale jako na někoho, ani nevím na koho tak koukám, či jsem někdy koukala. Ale on to neví, jsem výtečná herečka a ani nepoznal, že mám falešný úsměv. Justin ho měl polofalešný. Nebyl úplně upřímný, ale stále upřímnější jak můj. Odtáhly jsem se od sebe a každý se rozešel svým směrem. Došli jsme do pokoje. ,,Půjdeš se koupat první, nebo mám jít já?" Zeptala jsem se Justina flegmaticky. ,,Vždyť je sedm, a zítra nemusíme vstávat v šest či v sedm. Proč nebýt vzhůru trošku déle." Justin si stoupl za mě a jeho ruce mě vzaly kolem pasu. Za jiných okolností bych mu začala dávat jasně najevo, že se mi to líbí, ale dneska jsem unavená ze stálého usmívání před tátou. Nevím proč, ale už z táty nevidím to dobrý ci dříve, nemá to v sobě. Dříve jsem se s ním viděla jednou za čtvrt roku, takže se mi stýskalo, ale tady jsem byla smířená s tím, že už ho neuvidím. Nikdy v něm to dobro nebylo, ale měla jsem ho ráda. A teďka mám nad věcí nadhled a vidím pravdu. A ten den s tátou mě vnitřně zasáhl, bohužel, ne pozotivně. Můj vnitřek, má psychika, není, je roztříštěná a nejde slepit, nemám nic, čím bych jí slepila. Jen sedím v těch střepech, a ty střepy, se mi zabodávají do těla, bolestivě. A jen z představy, že s tátou budu i zítra, je to ještě bolestivější. ,,Neodpověděl jsi mi." Zeptala jsem se hodně chladně. Kdybych do mého hlasu vpustila emoce, poznal by, že je se mnou něco špatně. ,,Tak jdi první." Řekl zklamaně, a to mě vnitřně dodělalo, právě jsem ten jeden střep zabodla do mého těla, a to rovnou do srdce. Vzala jsem si ručník a věci na spaní a zalezla jsem do koupelny. Pustila jsem sprchu, a rozbrečela jsem se. Avšak potichu. U toho jsem se svlékla a vlezla jsem si pod vodu. Byla horká, ale nevadilo mi to. Voda mi smáčela tělo od krku dolů. Zády jsem se opírala o studené kachličky, a mé slzy mi smáčely obličej. Nejraději bych umřela. Justin je kvůli mě smutný, a mohu za to já! Neměla jsem ale sílu ani na to, abych bouchla do zdi. Táta slíbil, že na zítřek něco najde, snad to bude něco u čeho se budeme pohybovat, to by mě mohlo trošku postavit na nohy. Nějaký sport. Pak už slzy došli, ale pořád byla má psychika na padrť. Najednou se dveře otevřely. Justinův pohled se zasekl na mě. Normálně bych skrývala mé obnažené tělo a se smíchem na něj křičela, ať mi sem neleze, ale hlavně bych zamknula, jako vždy. Ale po dnešku jsem se zapoměla zamknout, a nemám sílu na nic. Má hlava je odpadlá na stranu a opřená o zeď. Bolí mě každý nádech, cítím, jak mi tluče srdce, jakoby si chtělo prorazit cestu ven z mého těla. ,,Míšo, jsi v pohodě?" Justin ke mě došel a vypnul sprchu. Měla jsem červenou kůži. Justin neváhal a vzal můj ručník. ,,Vstávej. Pojď." Řekl mile. Vzala jsem poslední zbytky sil a s jeho pomocnou rukou jsem se zvedla na nohy. Justin mě zabalil do ručníku a vzal mě do náruče. Mojí hlavu jsem opřela o jeho rameno. Takhle mě donesl do pokoje. Položil mě na postel. ,,Oblíkneš se?" Kývla jsem hlavou a posadila jsem se. On se zvedl a donesl mi věci z koupelny a sám se tam zavřel.
Vstala jsem z postele a usušila jsem se. Vzpoměla jsem si na jednu věc, která by mi mohla pomoc. Ze skříně jsem vytáhla legíny a tílko. Koukla jsem na hodiny. Osm hodin. Aha, do vany jsem šla v sedm. Byla jsem tam hodinu? Docela katastrofální zjištění, ale nějak mě to nevzalo. Usmála jsem se a vzala jsem si mou kartičku. Vyšla jsem na chodbu a šla jsem chodbou až ke schodům. Sešla jsem do chodby. ,,Co tady děláš?" Zarazila jsem se a nechtěla jsem věřit, že ten hlas znova slyším. Ó bože, za co mě trestáš! Co tak špatného jsem mohla provést, že mi nedáš chvilku klidu. Nasadila jsem můj falešný úsměv. ,,Ahoj, jen jsem nemohla spát." Otočila jsem se k mému tátovy a koukala jsem na něj. ,,Kam jdeš?" ,,Ale nemohla jsem spát, tak jsem se šla projít proč?" ,,No, protože už jsou večerní hodiny a jseš ve cvičebním patře." ,,A co tady děláš ty?" Zeptala jsem se pro změnu já, hlavně ať mi neruší moje plány, prosím! ,,No, kontroluji co tady je a v jakým počtu, a v jakým stavu musím zkontrolovat všechny zařízení." ,,Tak můžeš jít kontrolovat dál, nebudu tě rušit." Usmála jsem se. ,,Dobrou noc Míšo." ,,Tobě taky tati." Usmála jsem se a vyšla jsem svým směrem a on taky. Až jsem došla do zvukotěsné mísnosti. Otevřela jsem dveře. Zrak mi padl na velilánskou obrazovku. Usmála jsem se. Vzala jsem si podložku a na obrazovce jsem najela na jógu pro pokročilé. Má to třicet minut. Usmála jsem se. Příjemný hlas dámy z videa se krásně poslouchal a cviky byly lehké a po dni plném útrap osvěžující...
Video skončilo a já jsem na tom psychicky trochu lépe, ale něco mi chybí. Asi tančení, byla jsem roztleskávačka, tanec mám v krvi. Pustila jsem si hip-hop a jela jsem s videem. Dost mě to bavilo. Takhle jsem projela asi pět videí. Sice nejsem unavená a baví mě tančit, ale měla bych se vrátit na pokoj. S dobrou náladou jsem vyšla z místnosti a šla jsem klidně chodbou. ,,Míšo!" Z boku na mě nalítl rozeběhnutý Justina a málem jsme spolu spadly na zem. ,,Co děláš? Mě chceš zabít!" Zeptala jsem se se smíchem. ,,Pojď je pozdě, jdeme spát, byla jsi pryč hodinu a půl, bál jsem se o tebe. Justin mě vzal pod nohama a nabral mě do náruče. ,,Pusť! Chodit umím!" Křičela jsem se smíchem. On se usmál. ,,A co když nechci." ,,Prosím." Zaprosila jsem ho, co nejmileji jsem uměla. ,,Až tě uložím do postele, jo, v pokoji tě čeká překvapení." Došli jsem ke dveřím od pokoje. Otevřel dveře a já se rozhlídla po pokoji. A naše postele byly vprostřed pokoje u sebe. ,,Takhle budeme spát spolu." Usmál se a hodil mě do postele. ,,Počkej!" Křikla jsem a začala jsem si vslíkat triko. Bylo mi jedno, že se kouká. Vzala jsem si tričko na spaní a ještě jsem si převlíkla spodek. ,,Ty spíš s podprsenkou?" Zeptal se a ležel vedle mě. ,,A ty zase bez trička." Odpověděla jsem mu klidně. Mám takový pocit, že mi to dělá naschvál. Zasmál se. ,,Ty si si všimla?" ,,To ty taky." Odvětila jsem a lehla jsem si na záda. Koukala jsem na strop. Najednou se objevil nade mnou. Seděl na mě obkročmo a jeho prsty na rukou propletl s mými. Usmál se. Moje ruce jsem měla natažené nad hlavou, a on byl neskutečně blízko. ,,Hmm, ta podprsenka mi vadí." Usmál se a pustil moje ruce. ,,Co s tím uděláme?" Zeptal se a já se rozhodla neucouvnout. ,,Spíše co ty uděláš. Víš co uděláš? Musíš si zvyknout." Usmála jsem se na něj. ,,Kotě, to se mi nelíbí." Zasmála jsem se. ,,Si zvykej puso, podprsenku si sundavám, jen když se koupu." On se na mě zamračeně koukl. ,,A co když ti jí sundám?" ,,Nemusí se ti to povíst." Drze jsem se usmívala i když jsem byla já pod ním. ,,Ale lásko, nedovoluj si. A nebuď drzá." Jeho ruka mi vjela do vlasů. Chtěla jsem něco namítnout, ale on se mi přilepil na rty a začal mě líbat. Polibek jsem oplácela. Jeho ruka mě mírně tahala za vlasy a mě se to líbilo. Zaklonil mi hlavu a jeho zuby mi přejel po krku. Až k výstřihu, který byl malý. Usmála jsem se. ,,Copak lásko, vadí ti už i tričko?" Zasmála jsem se. On se na mě koukl štěněcím pohledem a já hnedka věděla, со chce. ,,Nebudu ti bránit." Zašptala jsem a koukala jsem mu do očí. Neváhal a za chvíli moje triko leželo bůh ví kde. Asi někde na zemi. ,,Si nádherná." Zašeptal a prohlížel si moje tělo. Usmála jsem se. ,,Ty taky." Moje ruka mu vjela do vlasů, ta druhá mě přitáhla blíže k němu. Naše obličeje byly zase těsně u sebe. On překonal tu milimetrovou vzdálenost a znova mě políbil. Užívala jsem si každou chvíli s ním. Když se naš těla dotýkaly, každý objetí a polibek. Jen jeho přítomnost. Objala jsem ho. Jeho ruce stiskli můj zadek a pevně ho stiskl. Moje ruka mu putovala jemně po hrudi a zkoumala jeho svaly. Pak jsem jen ležely v objetí a pomalu jsme se nechávali unášet vlnou spánku.