Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

11. JÁ JSEM POKROČILÁ!!

O tři roky později
,,Mám to! Udělala jsem to!" Skočila jsem Justinovy kolem krku. Byl o pět let starší a byly jsme nejlepší přátelé. Odtáhla jsem se. Sice se usmíval, ale v očích mu byl vidět smutek. ,,No, nic, jdeme za šéfem, dostaneš vlastní pokoj a kartičku s P. Jsi pokročilá." Rozešli jsme se ke kanceláři. Chodba byla prázdná. Chytila jsem ho za ruku a zastavila se. On se na mě koukl. ,,Co se děje? Notak, jsme nejlepší přátelé, můžeš mi to říct." Usmála jsem se na něj a propletla jsem jeho prsty s mými. On ale rukama trhl a schodil moje ruce. ,,Jenže tohle by naše přátelství zničilo, už by jsi se mnou nepromluvila." První větu vykřikl, druhou jen zašeptal. Co zničí přátelství? Našel si holku a ta mu zakázala se se mnou nadále bavit? Je to agent S.H.I.E.L.Du? ,,Jdeme." Řekl bez emocí a táhnul mě ke kanceláři. Proč? Když tak nad tím přemýšlím, asi ho nemám ráda jako kamaráda, cítím strašlivou bolest na hrudi. Sice ne tak velikou, jako když zabili Leona, ale ze 4/5. A to je hodně. Sklopila jsem hlavu. ,,A jak se jmenuje?" Zeptala jsem se ho. On se na mě ani nekoukl. ,,Kdo?" Zeptal se mě klidně. ,,Tvoje dívka, nebo proč se se mnou už nechceš bavit!" Vykřikla jsem podrážděně. On se ke mě otočil. ,,Ta dívka, má nádherné vlasy, překrásný úsměv, ale moc se neusmívá, trávil jsem s ní poslední tři roky a nějak mi přirostla k srdci." Během jeho proslovu došel do mé těsné blízkosti. Koukala jsem na něj. On si někoho našel, už když se mnou začínal cvičit? ,,Tak ať ti to s ní klape." Vydala jsem ze sebe skoro polopatě. Najednou mě objal. Co? Proč? Rozlučný objetí? Ne! Musím být silná, kvůli Leonovy abych mohla jít zničit S.H.I.E.L.D. Už jsem trošku přemýšlela nad taktikou. Mohla bych vždy zabít ty nejvyšší. Když zmizí ty vyšší, rozpadne se to samo. A oni to budou dávat za vinu Hydře, tadá! On mě chytil za bradu a zvedl mi hlavu. ,,Notak, podívej se mi do očí." Záporně jsem zakývala hlavou. V očích vždy četl jako v otevřené knížce. Všechny moje pocity. Poznal, kdy jsem psychicky na dně, jako teď. Jeho ruka mi zezadu vjela do vlasů. Uchopil mě za ně a násilně mi zaklonil hlavu. Hnedka se mi zadíval do očí. A já se začala utápět v těch jeho. Nemohla jsem pohledem odbočit, nešlo to. Jeho oči mě fascinovaly, stačil jeden pohled, a padla bych mu k nohám, kdyby chtěl. A pak udělal něco, co jsem si přála v mých nejskrytějších představách. Políbil mě. Jen jemně, zkoušel, zda ho neodrazím. Jeho ruka pořád byla ve vlasech. Druhá mě držela za nadloktí. Držel mě lehce, nekryl se, kdybych chtěla, mohu ho jakkoliv odrazit, ale já nechci. Místo toho jsem mu polibek začala oplácet. Přitiskl se ke mě a prohloubil ho. Pak mi jeho jazyk poklepal na rty. Pootevřela jsem je a strhla se válka jazyků. Pak jsme se od sebe odtáhly. ,,Vážně musím mít vlastní pokoj?" Zeptala jsem se ho. ,,To je na tobě, rád bych byl s tebou." Propletly jsme si spolu prsty na rukou a vydaly jsem se ke kanceláři. Justin zaťukal. ,,Dále!" Ozvalo se zpoza dveří. ,,Dobrý den. Á Justin a Míša, tak jak se vám vede?" ,,Ale dobře, jen že Míša je nyní pokročilá." ,,Aha, to značí kartičku a nový pokoj, že?" Optal se nás a došel přede mě. Podala jsem mu kartičku a on mi dal jinou. Bylo na ní tmavě modrý P. Pokročilý. JÁ JSEM POKROČILÁ!! To chce oslavu, a navíc jsem si našla přítele. Zvládla jsem to, nejsem zakomplexovaná, nebo nějak psychicky zraněná, ale jdu si za svým, a to je pomsta. Leona pomstím. S.H.I.E.L.D padne, tak to chci. Předala jsem mu kartičku s červeným Z a do rukou se mi dostala modrá kartička s P. Zaujatě jsem si jí prohlížela. ,,Tak, jaký chceš pokoj? Míšo!" Vykřikl, až jsem sebou trhla a koukla jsem na něj. ,,Jo pokoj, no, zatím žádný." Vytlačila jsem ze sebe kostrbatě. Justin se začal potichu smát. Střelila jsem po něm zabijáckým pohledem. ,,Jak jste to myslela?" Otázal se a já se narovnala. Pravda vyjde na povrch. ,,Mno, ještě se od Justina chci mnoho věcí naučit a v noci občas mívám noční můry, tak ještě nechci být sama." Justin to v sobě nemohl zadusit a smál se, až se málem odporoučel k zemi. Zakroutila jsem hlavou a koukala na našeho šéfa. ,,Nojo, znám ten pocit, taky jsem nechtěl přiznat, že mám problém. Přeji ti brzké uzdravení Míšo, zatím nashle. Mimochodem, za týden máš první misi, jo?" Kývla jsem. Justin se trušku uklidnil a společně jsme mohly s přáním krásného dne odejít.
,,Ty tupče!" Vykřikla jsem na chodbě a bouchla jsem ho do ramene. ,,Pomoct jsi mi nemohl?" Zeptala jsem se a naštvaně jsem si to kráčela k našemu pokoji. On šel za mnou, beze slova." Zalezla jsem do pokoje a dveře od pokoje jsem mu se širokým úsměvem, který neviděl zabouchla před nosem. Usmála jsem se. Slyšela jsem zarachocení klíčů, musel si otevřít. Já mezitím skočila do mé postele. Zachumlala jsem se do deky a zavřela jsem oči. Nevím proč, ale byla jsem trošku na dně? Zase? Ale vážně nevím proč. Cukla jsem sebou a deku si přitiskla víc k tělu a skoro si do ní schovala i obličej. Jeho kroky směřovaly k mé posteli. Šel sebevědomě a jeho pohled se upíral k mému schoulenému klubíčku, válejicímu se pod dekou. ,,Míšo?" Sedl si vedle mé osůbky a pohladil mě jemně po vlasech. Pod jeho dotykem jsem sebou cukla a z oka mi vytekla slza. ,,Míšo, co se děje?" Pohladil mě po hlavě a lehl si za mě. Hlavu jsem si strčila blíže k rukám. On jeho ruku přehodil přes mé tělo a natiskl se na mě zezadu, přes deku. Byl to omamný pocit, tři roky jsem byla pořád sama, a najednou ležím v posteli a on za mnou. Překvapeně jsem vydechla, mohla jsem doufat, že to nezaregistroval. Přitáhl si mě do objetí, přičemš jeho ruku dal pod deku. Ladným pohybem deku sundal a já se ocitla na jeho hrudi. Překvapení pro mě bylo, že byl bez trička. Stuhnula jsem, neschopná pohybu. ,,Notak zlato, co se děje?" Zašeptal těsně ucha, jeho dech mě pohladil na krku, lehce jsem se oklepala. Objal mě i druhou rukou a jeho hlavu si položil na mou. Úplně mě paralizoval. Pak nevím proč, ale prudce jsem vystřelila do sedu, přičemš jsem se od něj odrazila rukama. Jeho bohužel můj pohyb shodil z postele. Začala jsem prudce dýchat a klepala jsem se. Nohy jsem si bez přemýšlení přitáhla k tělu a objala jsem je rukama. On se posadil a koukl na mě. ,,Míšo?" Sedl si na postel a přitáhl si mě k němu. ,,Jsem tu pro tebe." Tyhle slova mi vehnaly slzy do očí. Leon byl taky, a není tu. ,,A na jak dlouho?" Zeptala jsem se rozklepaným hlasem. ,,Notak Míšo." Pomalu s námi začal pohupovat ze strany na stranu. Odtáhla jsem se. Otevřela jsem pusu s tím, že se ho zeptám znova, ale jeho prst skončil na mých rtech. V tu chvíli jsem nebyla schopná vydat hlásku. Jen jsem se utápěla v jeho nádherných očích. ,,Nemluv zlato, jen si užívej chvilky, kdy jsme spolu." Pomalu odendal prst a políbil mě. Jeho ruce mě chytily na zádech a přitáhl si mě těsně k němu. Moje ruce ho objaly zezadu na krku. Povalila jsem ho pod sebe a ležela jsem na něm. Mojí hlavu jsem si položila na jeho rameno, tak, abych mu neviděla do obličeje. Jeho ruce byly pevně omotané kolem mého těla. Uchýlila jsem se ke krásnému odpočinku.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro