Ráno jsem se vzbudila, když na mě svítily paprsky slunce. Jak krásný to probuzení. Sedla jsem si, zívla jsem a protáhla jsem ztuhlý končetiny. Schodila jsem nohy z postele. Došla jsem pomalu ke skříni a vzala jsem si džínový šortky a tričko. Když jsem se oblíkla, učesala jsem si mé dlouhé vlasy a stáhla jsem je do ohonu. Sešla jsem dolů  do kuchyně. Na stole leželo pětstovek a vzkaz od táty. Míšo, doplnila by jsi zase lednici, máš tady peníze, se zbytkem si dělej co chceš. Zatím ahoj, mám tě moc rád.
Dočetla jsem zprávu a povzdechla jsem si. Takhle už to je od mých čtrnácti let, kdy se táta rozvedl s jeho další přítelkyní. Usmyslel se, že jsem dost stará na to, abych se o domácnost starala sama. Už je to rok zpátky. Volala jsem to mámě, protože táta mi nic víc neřekl, jen že se zametá vytírá, vaří peče... I to zmotal. K mámě jsem na víkend jela. Hnedka mi ukázala co a jak. Společně jsme sestrojily seznam věcí, co má být vždy v lednici. Ukázala mi, jak se vaří, peče, na co slouží která pánev a hrnec... A po měsíci, co jsem se v kuchyni motala, jsem si vše přerovnala, tak, abych se v tom vyznala, a naučila jsem se vše, co se po mě chce. Vzala jsem seznam věcí, mobil, mp3-ku a sluchátka, peníze a vše dala do vaku na záda. Sluchátka hned do uší. V chodbě jsem si nandala boty a vyrazila jsem do města...
,,Zdravím vás, tak jako vždy?" ,,Samozřejmě, jak se máte vy?" Zeptala jsem se milé prodavačky, se kterou jsem se zpřátelila. ,,Jako vždy, co doma?" ,,Už se orientuju v kuchyni, a nepřipaluju jídlo." Zasmála se a zatleskala mi. ,,Výborně, co ten recept na ten salát pro tvého otce, pomohl mu?" Táta má poslední dobou problémy s trávením, nebo něco na ten způsob. Po nějakých jídlech mu bylo špatně... ,,Samozřejmě, nejdřív trochu brblal, víte, co si někteří muži myslí o zelenině. Ale když mu to chutná a pomohlo mu to, začal ho s radostí jíst. Příprava je lehká, mám ho vždy do patnácti minut hotový." Usmála jsem se. Namarkovala mi vše, co jsem potřebovala, k tomu jsem si samozřejmě přihodila pár sladkostí. Dala mi na to tašku. ,,Tak, je to třistadvacetdva korun." Dala jsem jí pětistovku. Vrátila mi zbytek a já došla domů. Začala jsem vařit oběd pro sebe i pro otce. Pak jsem udělala ten salát, ujedla jsem...
Když vše bylo hotový, usmála jsem se. K obědu jsem připravila omáčku s knedlíkem. Sama jsem se najedla, zůstalo tam dost pro otce a pro mě i na další dva dny. Usmála jsem se a nechala jsem to na vypnuté na plotně. Koukla jsem do lednice, kde bylo všechno. Vzala jsem si hrušku a nakrájela jsem si jí na měsíčky.
Oh my, my, my, what you do to me?
Like lightning when I'm swimming in the sea
From the very first time we loved
From the very first time we touched
Walking on wires and power lines... (Viz média)
Doběhla jsem k vaku a vytáhla můj zvonící telefón, jak já tuhle písničku zbožnuju. Volala mi kamarádka. ,,Ahoj Kate." Pozdravila jsem jí. ,,Ahoj Míšo, nechceš dneska zajít na brusle?" Usmála jsem se. ,,Jasně v kolik?" ,,Co takhle za hodinu na hřišti?" Zeptala se. Sice bych měla ještě vytírat a zametat, ale to mohu udělat večer. ,,Za půl hodiny tam jsem." Usmála jsem se a tipla jsem jí to. Hřiště mám dvacet minut cesty. Vzala jsem vak, zkontrolovala jsem, zda všechno mám a se zjištěním, že mi nic nechybí jsem s bruslema v ruce vyšla ven. Před dveřmi jsem si nandala brusle, zamknula jsem barák a po kraji silnice jsem vyjela. Moc aut tady nejezdilo.

Jela jsem po kraji a poslouchala písničky, až jsem dojela k hřišti. Byla tam Katrina bavila se s Jackem a Patrikem. Vjela jsem na hřiště. ,,Ahoj kluci!" Vykřikla jsem. Oba dva se mi rozjely naproti a objaly jsme se. ,,Míšo, kde jsi se toulala?" ,,No co myslíš?" Zeptala jsem se se smíchem. ,,Viděly jsme tě v obchodě, zase si nakupovala." ,,No, beze mě by domácnost pošla." Zasmála jsem se. ,,Áá!" Vypískla jsem, když mě někdo vzal zezadu a začal se mnou točit. ,,Leone! Ty nás chceš..." Nestihla jsem to doříct, protože mě políbil. Když jsme se dotočily, tak se ode mě s vítězným úsměvem odtáhl. ,,Ty tupče!" Vykřikla jsem a bouchla jsem ho do ramene. ,,Ty nás chceš zabít!" Znova jsem ho bouchla, stejně se mi jen smát. Jednou rukou odrazil moje další pokusy, jak mu ublížit a jeho ruka skončila jemně na mé puse. ,,Notak, zlato. Já bych ti nikdy neublížil." Usmál se a chtěl mě obejmout. ,,Né, ty mě rovnou pošleš do hrobu." Začala jsem se smát. ,,Ty potvoro." Chtěl mě chytil, ale popojela jsem dál. Rozjela jsem se po hřišti, on mi byl samozřejmě v patách. ,,Jacku, Páťo, pomožte mi!" Vykřikl Leon. Ujížděla jsem mu, byl stejně rychlý. Najednou mě Jack chytil za ruku a udělala jsem otočku. Otočil mě tak, abych vjela rovnou do spárů Leona. Ocitla jsem se v jeho pevném objetí. ,,Tak se zase setkáváme." Zavrněl mi do ucha. ,,No, vidíš, škoda, že zítra nastupujeme do školy." ,,Notak, máš školu kilometr, cestu máš v pohodě." Zasmála jsem se. ,,Já vím, ale první den na nový škole, bojím se." Poplácal mě po zádech. ,,Neboj, budu tam s tebou, jsem jen na jiným oboru." Leon šel na automechanika...
Zbytek dne jsme jezdily a bavily jsme se spolu. V šest jsem se nima rozloučila a jela jsem domů. Doma jsem vzala smeták a zametla jsem, pak jsem i vytřela. Samozřejmě jsem u toho měla puštěný písničky, možná je slyšely i sousedi. Nikdo si ale nestěžoval, tak není problém. Když jsem to dodělala, vybrala jsem si oblečení na zítřejší den. Hlásily vedra, tak jsem vzala černou sukni a k ní červený tílko. Pak jsem si připravila věci a zalezla jsem do vany. Když jsem vylezla a sušila jsem si vlasy, začal mi zvonit telefón. Smotala jsem rychle mokrý vlasy do ručníku a koukla jsem se, kdo volá. ,,Ahoj Leo, co se děje?" Zeptala jsem se s úsměvem. ,,Tvůj táta už dneska domu nepřijede, že ne?" Koukla jsem na hodiny. Je půl devátý. ,,No ne, je po osmý, nikdy se nevrací tak pozdě, jak víš, že není doma?" ,,Nevidím u vašeho baráku jeho auto." Cože? ,,Jo, otevřeš mi dveře brouku, je tady docela zima." Zasmála jsem se. ,,Jen se oblíknu do pyžama." Tipla jsem mu to a rychle jsem na sebe hodila pyžamo. Pak jsem letěla ke dveřím. Otevřela jsem je. Nikde nikdo. ,,Leone?" Vyšla jsem před barák. Někdo mi rukou v kožené rukavici zakryl pusu. Druhá ruka v kožené rukavici mě uvěznila v pasti. Cukla jsem sebou. ,,Copak zlato? Bojíš se?" Zeptal se a já myslela, že ho na místě zabiju. Dala jsem mu loktem, tak mě pustil. Hnedka jsem mu dala facku. ,,Ty seš strašnej, málem jsem chytila infarkt!" Vykřikla jsem a on se dál smál. Založila jsem si ruce na hrudi. ,,Jdeme dovnitř?" Nečekala jsem na něj a zašla jsem dovnitř. Jeho kroky šli za mnou. Společně jsme došli do mého pokoje a společně jsme ulehly do postele. Měl tady i věci na zítřek. Usnula jsem v jeho pevným objetí.