Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

6. Tohle je můj syn Henry.

Na obrázku Erik
24 prosince - Vánoce
Ráno jsem se probrala v posteli. Konečně vánoce, a táta je tady, to je super, ale docela se bojím zítřku. Vstala jsem. Bylo tady krásné teplo, táta zatopil v kotli. Usmála jsem se a oblíkla jsem si sukni a tričko. Seběhla jsem s veselou náladou dolů. A pak jsem si vzpomněla, že jsem zapomněla zabalit dárky. ,,Kurňa!" ,,Taky tě zdravím dcero, co ten slovník?" Vjela jsem si rukou do vlasů a uklidnila jsem se. ,,Jen jsem zapomněla na jednu důležitou věc, takže pokud mě tak na hodinu omluvíš." ,,Samozřejmě, nezapomeň nůžky a izolepu." Koukla jsem na něj a on se usmál. ,,Jak to víš?" ,,No protože všechno ostatní je hotový, na co jiného si mohla zapomenout?" Zakroutila jsem hlavou a došla jsem pro balicí papíry. Vzala jsem nůžky a izolepu a v pokoji jsem začala balit dárky...

Když jsem měla vše zabalený, vzala jsem dárky pro tátu a dala jsem je pod stromeček. Odpoledne zazvonil zvonek. ,,Á, už je tady!" Vypískla jsem nadšeně. Vyběhla jsem do pokoje, chopila jsem se dárku pro Leona a seběhla jsem dolů. ,,Už letím!" Pískla jsem a otevřela jsem dveře. Hnedka jsem Leonovy padla do náruče. ,,Ahoj!" Zašel se mnou dovnitř. Usmála jsem se a předala jsem mu dárek. Usmál se a dal mi jeho. ,,Půjdeš se mnou zítra na ten ples?" Zeptala jsem se ho, kroužek, na který chodím, pořádá další diskotéku. Tentokrát vánoční, bude to jako vždy, jen tam bude stromeček. Usmála se a dal mi pusu na tvář. ,,Samozřejmě. Tak to rozbal, chci vidět tvou reakci." Zasmála jsem se. ,,A ty ten můj taky." Začala jsem rozbalovat dárek. Opatrně jsem vytáhla krabičku. Byl tam přívěšek, polovina srdce. ,,Jé, to je nádherný!" Pískla jsem. On ukázal na jeho klíče, byla tam ta druhá půlka. Usmála jsem se. ,,Tak já letím domů krásko a zítra na diskotéce si tě najdu." Přitáhl si mě do polibku. Usmála jsem se. Moje ruce mu vjely do vlasů. ,,Tak ahoj." Pustila jsem ho a on odešel. Ve dveřích stál táta a jeho pohled se do mě tázavě vpíjel. On asi netušil, že mám přítele, ale já mu to říkala, ne? ,,Co se děje?" Zeptala jsem se usměvavě. Táta se zasmál. ,,Mohu se optat kolik ti je?" Na tváři se mi usídlil úšklebek. ,,Dost na to, abych si mohla dělat, co chci." Řekla jsem s drzým podtónem, který ve větě jasně vyzněl. ,,Pojď, jdeme se koukat na filmy?" ,,Samozřejmě." Usmála jsem se a šla jsem za ním do obýváku. Hopsla jsem do gauče a koukala jsem na televizi. Táta tam napojil flashku a pustil Iron mana 2. Pak jsme shlédly ještě trojku a Avengery 1.
A pak najednou půl sedmý večer. Smála jsem se jak šílená a táta se mnou. Sdílely jsme spolu pocity, a co se nám líbilo nejvíce. Sedly jsme si ke stolu a nandaly jsme si salát a k tomu rybu. Nevím, která to byla, ale rozhodně jsme to udělaly dobře. Táta jí pořadně vykostil, tak jsem mohla rovnou jíst. Když jsme dojedly, sfoukla jsem svíčku a usmála jsem se. Uklidila jsem oba talíře do myčky a pak jsem se rozpomněla, že moje zabalený dárky jsou stále v pokoji. Se zamručením jsem vyběhla do pokoje, ani jsem nezaregistrovala tátovo zmatené volání. Vzala jsem dárky, nějak jsem je pobrala na první pokus. Seběhla jsem dolů. Došla jsem ke stromečku a položila jsem je tam. Bylo tam sedm dárků, tři jsou ode mě pro tátu a čtyři jsem dostala já. Usmála jsem se a došla jsem ke stromečku. ,,Tak začni rozbalovat první." Sám vzal foťák a začal, dokumentoval vánoční chvíli. Usmála jsem se a pak jsem opatrně začala rozbalovat první dárek. Když jsem dorozbalila poslední, vše jsem srovnala na hromádku. Táta má úžasný vkus. Dostala jsem troje krátký džínový šortky (tmavě modrý, bílí a černý), pět tílek (základní barvy), deset náramků (sada), prstýnek s kočičkou a sadu šampón a sprchový gel. K tomu ještě přidaný deodorant. Voněl krásně. Stoupla jsem si. Usmívala jsem se. ,,Tak, a jsi na řadě ty." Vytrhla jsem mu z ruky foťák a dokumentovala jsem...
Ráno jsem se vzbudila v posteli. Koukla jsem na hodiny. Před spaním jsme ještě shlédly sebevražedný oddíl. A dneska se jede za mámou. Našla jsem si vlak a vzala jsem si věci. Bylo půl jedenáctý. Jede mi ve dvě odpoledne. Věci na dva dny sbalený. Sešla jsem dolů. Budu tam do dvacátého sedmého a pak domů. Dala jsem si obě. V lednici bylo dost řízků, tak na čtyři dny, tak jsem si je dala k obědu. Pak jsem zkontrolovala zbytek, abych si byla jistá, že to tátovy vyjde, pokud se vrátí domů.
Jsou dvě hodiny. Právě přijel vlak. V šest pojedu znova vlakem, do města, na tu diskotéku. Nastoupila jsem do vlaku. Našla jsem volný místo, tak jsem ho hnedka obsadila. Do uší jsem si dala sluchátka a nevnímala jsem cestu kolem. Až vlak konečně zastavil na mé stanici. Vystoupila jsem, neobtěžovala jsem se vyndávat si sluchátka a rovnou jsem se vydala dál...

Až jsem i s batohem na zádech došla k baráčku, kde žije máma. Hluboce jsem se nadechla a vydechla. Uklidnila jsem se a zmáčkla jsem zvonek. Zvonek zacinkal a pak jsem slyšela kroky ke dveřím. ,,Kdo je?" Zeptal se mámin hlas. ,,To jsem já mami!" Křikla jsem jako odpověď a dveře se otevřely. ,,Ahoj Míšo! Tolik se mi stýskalo, proč jsi nepřijela?" Ptala se a uvěznila mě v objetí. ,,Mami, mám hodně mých plánů." Pevné objetí jsem jí oplatila. ,,Ahoj Míšo." Máma mě pustila. ,,Ahoj." Pozdravila jsem mámy přítele, ale můj pohled se z něj stočil na kluka, co mu stál po pravici. ,,Tohle je můj syn Henry. Henry, tohle je Míša." ,,Ahoj Míšo." Natáhl ke mně ruku. ,,Ahoj Henry." Přijala jsem jeho ruku a potřásly jsme si. Při potřesení mi více jak pevně stiskl ruku, až mi v ní křuplo. Nikdo kromě mě a samozřejmě jeho si toho nevšiml. Nedala jsem v obličeji znát, že to bolí a dál jsem se mile usmívala. ,,Mami, odnesu si kufry do mého pokoje." ,,Samozřejmě, Henry má pokoj naproti tobě." Usmála se. Taky jsem se usmála a odnesla jsem si věci do mého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a zamknula se. Se zasyčením jsem si promnula prsty. Naštěstí nic nebylo nějak zraněného ale v tu chvíli to docela zabolelo. Pak jsem vzala tři dárky, dva pro mámu a jeden pro jejího přítele Erika. Sešla jsem dolů a položila jsem je pod stromeček. ,,Tak, a když jsme kompletní, můžeme jít rozbalovat!" Vykřikla máma a společně jsme rozbalovaly dárky...
Dorovnala jsem si oblečení a to co jsem dostala. Usmála jsem se a koukla jsem na hodiny. Jdu mámě oznámit, že půjdu na diskotéku, ale nejdříve se obléknu. Oblékla jsem si tričko a k tomu džíny. Namalovala jsem si řasenku a lesk na rty. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a doladila jsem to linkami na očích. Seběhla jsem dolů. ,,Mami, letím na diskotéku, do rána jsem zpátky!" Křikla jsem a nazula jsem si kozačky. ,,Ne! Nikam nejdeš!" Ironicky jsem se zasmála. ,,Zklidni se Eriku, ty mě nevychováváš." Hodně jsem se ztlumila, na něj křičet nemohu. Už tak to zřejmě schytám. Rychle jsem si oblékla bundu. ,,Ahoj!" Vylítla jsem si s vakem v ruce ze dveří a odběhla jsem pryč.
Na zastávku jsem se dostavila s pětiminutovým předstihem. Vydechla jsem. Zítra to nepěkně schytám, tak si musím diskotéku užít. Usmála jsem se a nasedla jsem do vlaku.
A pak konečně moje stanice. Vylezla jsem a na nádraží na mě čekal Leon. ,,Leone!" Vykřikla jsem a objala jsem ho. ,,Míšo!" Objal mě také. ,,Tak vyrážíme za zábavou!" Vykřikla jsem a bylo mi jedno, že na nás kouká polovina nádraží. ,,Smím vám nabídnout rámě?" Zeptal se Leon. ,,Samozřejmě." Chytila jsem se jeho nabídnuté rámě a klidně jsme se rozešly k místu, kde se koná diskotéka.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro