,,Ale je tu jeden zádrhel." Řekl potichu, ale i tak to všichni slyšely. Jeho chladný pohled se přemýstil na mě. ,,Nyní pohleďte, jaký jsem krutý král." Usmál se. ,,Caro, děkuji ti za pomoc. Moc si toho cením, ale víme, že vládnu sám a nerad se o vládu dělím. A ty, má milá jsi pro mě hrozbou." Couvla jsem. Teďka mě chce zabít. Ale, on mě miloval ne? ,,Ale vždyť..." Chtěla jsem pokračovat, ale jeho hlasitý smích mě přerušil. ,,Ale Caro, láska neexistuje, jen jsem tě zneužil, viděl jsem na tobě, jak moc toužíš po lásce...

A jelikož tě tvá moc chránila před mými kouzly, já tě nemohl ovládnout. A jak donutit dívku, která touží po lásce, aby spolupracovala? Dát jí to co chtěla." Z oka mi vytekla slza. Že jsem se nechala tak potupně napálit, byla jsem jen jeho loutka, jen hračka a nyní, když mě nepotřebuje mě odhodí jako kus hadru, nebo mě spíše zabije. ,,Jsi jen dítě, co toužilo po objetí, po bezpečí, a tak bylo jednoduché tě oklamat. Jsi jen děvka, nechala jsi tvé přátelé napospas smrti a sama jsi jí unikla, máš na rukou krev, Leona, Justina, tvého otce, všech." Oči se mi zaplnily slzami po jeho slovech. ,,Jen jsi zbaběle utekla, proto umřely." Kolem mě se motala má magie. Je to pravda. Padla jsem na kolena. On se ke mě sklonil a pohladil mě po tváři. V druhé ruce měl dýku. Vážně se nechám nyní zabít a jím? Najednou pomalu bolest zmizela. Ale černý kouř kolem mě sílil. Nikdo mi nebude dávat smrt mých blízkých za vinu! Stačí, že si to myslím sama. Vzhlédla jsem k němu. Vzal jeho kopí, chtěl mě probodnout, ale můj kouř ho obalil. Padl na zem a úplně stuhl, hned nato se začar mírně kroutit v křečích, ale ani na to se nezmohl. Jeho pleť zbledla a žíly mu zčernaly. Dusil se. Lapal po dechu. ,,Ne!" Slyšela jsem z dáli Thorův křik, ale byl zavřený v cele. Nojo, toho asi zamknul Loki, jelikož nevím, že kdy se tady vůbec objevil. Vzala jsem nůž. Pevně jsem stiskla jeho rukojeť a Lokim projela další vlna bolesti. Moje moc ho nehodlala pustit, ať si prožívá bolest, nesnesitelnou bolest, jelikož takovou jsem prožívala taky. Vzala jsem nůž. ,,Konec hry, Loki." A nůž jsem mu bodla rovnou do hrudi. Začala z něj téct krev, až z něj vyprchapa poslední kapka života. Je definitivně mrtvý.
Vzala jsem klíče od cely. Zahlídla jsem běžet agenty S.H.I.E.L.D.U. asi už jim nebudu utíkat, stejně nemám pro co žít. Ať mě klidně zabijí. Klekla jsem si na kolena a čekala jsem, až ke mě doběhnou. Obklíčily mě a namířily na mě zbraně, klečela jsem mezi nimi na kolenou. Nějací na mě bázlivě pohlížely když se snažily nabrat mrtvolu Lokiho. Odnesky ho pryč a kolem mě udělaly kruh. Pomalu jsem zvedla pravou ruku, ve které jsem jemně držela klíč. ,,Nemusíte se mě bát, nebudu dělat potíže." Klidně jsem řekla. Báli se a byly ode mě na dva metry daleko, báli se mi vzít ten klíč, který jsem jim sama podávala. Tak jsem jen čekala. ,,Co tady jen stojíte!" Vešel do kola na první pohled dosti namyšlený agent. Koukla jsem na něj klidným pohledem. Vzal si ode mě klíč, no spíš mi přitom málem utrhl ruku a na tváři výtězný úšklebek. Se tvářil jako bůh. Bych mu tak ráda smazala ten úsměv ze rtů. ,,Vždyť jen to jen ubohá nicka, jak se můžete bát?" Zeptal se jich se smíchem a kopl mě do břicha. ,,Špíno!" Tak dost, takhle se ke mě chovat nebude. Prudce jsem vstala a nechala jsem mou moc, aby pracovala, ale nesmím ho zabít, chci ho jen potrápit. Všichni zacouvaly o pět kroků a namířily na mě zbraně. Já chytila namachřence pod krkem, málem se mi zhroutil do náruče. ,,Takhle se ke mě chovat nebudeš. Mohla jsem vás všechny do jednoho pozabíjet, ale dobrovolně jsem se vzdala, tak si toho važ." Hodila jsem ho na zem. Usmála jsem se a dala jsem ruce za záda. Ale každý se ke mě bál přiblížit. Povzdechla jsem si. ,,Kdybych vás chtěla zabít, už jsem to udělala. Tak co bude?" Následoval další hlasitý povzdech, ale i před tuto vážnou komplikaci jsem zachovala chladnou hlavu a nervy na uzdě a dál jsem rovně stála a čekala, až mě spoutají. Konečně nějaký dva odvážlivci přišli a nandali mi z metrové vzdálenosti pouta. Konečně! ,,Díky, už jsem se bála, že tady budu stát déle. Co to s vámi je? Špatný den?" Zeptala jsem se jich, jelikož mě odváděli k lodi. Tam seděli Avengers. Tony měl pod nohama pytel s častmi jeho obleku. Natasha a Clint si povídali, Bruce jen ležel a spal, Capitán se bavil se Soldierem. Thor seděl schrbeně u jeho mrtvého bratra. A rychlík s kouzelnicí si povídaly mezi sebou. Všichni po mě házely vražedné pohledy, které jsem ignorovala. Posadily mě do jednoho křesla, a připoutaly mě pásy, které si sama nerozepnu. ,,Musela si?" Zeptal se Tony. Koukla jsem na něj a zjistila jsem, že se ptá mě. ,,A co by jsi dělal ty na mém místě?" Zeptala jsem se ho hnusně a zamáčkla jsem se více do železné sedačky, takže nic moc. ,,No já nevím, neznáš nás, neměla jsi důvod nás takhle domlátit." Řekl a přisedl si ke mě. Zasmála jsem se, šíleně. ,,No jasně, kdyby nebylo vás, měla bych určitě spokojenější život s mou první životní láskou." Prskla jsem uraženě a odvrátila jsem pohled. ,,Co? Do teďka jsme tě neznaly?" Prskl Tony naštvaně. ,,To si jen myslíte, znaly, jen nevíte, kdo jsem." Usmála jsem se. ,,Jedna osoba by mě napadala, Míšo." Řekla Natasha klidně. Koukla jsem na ní. Jak to ví. ,,To je ona? Jeho dcera? Proč by ho zabíjela?" Zeptal se Tony. ,,No, se jí zeptej, to přece ví ona sama nejlépe." Řekla Natasha a dál se o něčem bavila s Clintem. ,,No, tak povídej." Usmál se a na mě Tony. Protočila jsem očima. ,,Choval se špatně." Odpověděla jsem nezaujatě a v hlavě se mi vynořily vzpomínky. Na Leona, na Justina. V očích mě zaštípaly slzy. Sevřela jsem víčka k sobě a zadusila jsem vzlyky i slzy, i když mi jich pár uniklo. Hnedka jsem v očích měla chlad a nedávala jsem najevo emoce. Nakonec jsem propadla spánku.

Probrala jsem se ve vysléchové místnosti S.H.I.E.L.D.U. Tak krásné to místo. Nebyla jsem zrovna nejvyspalejší tak jsem položila hlavu na ruce, které byly připoutané ke stolu a po pár chvílích jsem usnula. Druhé probrání bylo, když se zavřely dveře a dovnitř někdo vstoupil. Zvedla jsem hlavu, ale hnedka jsem jí zaklonila dozadu, jelikož jsem měla vlasy po obličeji. Většina vlasů se správně odpravila, ale přesto jich pár v obličeji zůstalo. ,,Míšo." Začal Fury, ale skočila jsem mu do řeči. ,,Míša už dávno nejsem, jsem jiná. Zamyslela jsem se. ,,Caro, proč ta změna jména?" Zeptala se Natasha. ,,Nová identita, nový život, tak proč ne nové jméno." Ledabyle jsem odpověděla a čekala jsem, co budou mít za otázky...