Just come closer...

Hermiona se třásla pod přikrývkou, podzim ji zasáhl nepřipravenou. Nečekala, že tak brzy se počasí změní z krásných letních nocí na pobyt v ledničce. Jako kdyby nebylo žádné babí léto, prostě rovnou skočili přímo do deštivého období roku. Charlie se k Hermioně otočil a rozevřel svou náruč. Vlezla si k němu a vzdychla úlevou. Hřál jako kamínka. Nechápala to, možná to bylo jeho otužilostí, nebo měl měl krev zahřátou na bod varu. Tak jako tak byl vždy jistotou, kde se mohla pořádně zahřát. Charlie Weasley - muž, který hřál, pomyslela si Hermiona zálibně. ,,Neboj, brzy si na rumunské počasí zvykneš," řekl tiše. ,,Po pár dnech se to umoudří... Ještě nás čekají pěkné dny, věř mi."
,,To doufám," hlesla Hermiona rozechvělým hlasem.
,,Nebo zateplíme tuhle chajdu. A při té příležitosti bychom mohli přistavět pár místností navíc," začal plánovat Charlie, čímž Hermionu dojal. ,,Vždycky jsem tu byl sám. Maximálně ještě s Mattem a dalšíma klukama... To jsme se tu nějak namáčkli, ale teď by bylo záhodno, abych tohle místo trochu vyšperkoval."
,,To je hezký nápad," řekla Hermiona. ,,Hlavně se mi líbí ten nápad se zateplením. Další pokoje zas tolik nepotřebuji. I když bychom mohli mít krásnou knihovnu v celé jedné místnosti."
Charlie se uchechtl a políbil ji do vlasů. ,,Věděl jsem, že se toho chytneš." Chvíli mlčeli. Hermiona děkovala bohům, že už jí není taková zima. Dokázala si představit, že do slabé čtvrt hodinky usne. ,,Jak si zvykáš?" zajímal se starostlivě Charlie.
,,Jsem doma."
,,Neříkáš to jen proto, abych neměl výčitky svědomí, že jsem tě odloučil od Anglie?"
Hermiona se zvonivě zasmála. ,,Hlupáčku. Jsem doma tam, kde jsi ty. Jsem tu šťastná," uklidnila ho a políbila ho těsně pod klíční kostí.

Byly dny, kdy se hádali. Občas šlo o Charlieho pohazování oblečení kdekoliv po domě, občas byl problém v upjatosti slečny Hermiony. Někdy každý šel do jiného pokoje, někdy Charlie odešel ven, někdy se na sebe ve vzteku vrhli a prali se (popřípadě se milovali). Vždycky se usmířili, někdy se jeden z nich omluvil, jindy se omluvili oba a velice často zůstala hádka promlčená a dusno se rozplynulo samo od sebe. Brzy jejich životy zajely do kolejí zvyku a jistot. Ani jednomu to nevadilo, stali se typickým párem. Týden býval pracovní, Hermiona se starala o domácnost, Charlie pečoval o dům, Hermiona léčila Charlieho rány a šrámy, Charlie Hermioně předčítal z knížek. Víkendy si však užívali akčnější. Buďto chodili do přírody nebo za kulturou, čas od času zašli do hospůdky v blízké vesnici. Hermiona se naučila pár rumunských frází, Charlie za to byl na ni pyšný. A několikrát uspořádali setkání s přáteli.

Hermiona psala každý týden dopisy Harrymu, Ronovi a Ginny. Charlie tolik s ostatními lidmi nekomunikoval. ,,Vědí, že žiju. Nemusím nikomu psát. Ty mi stačíš," říkával vždy, když ho Hermiona chtěla donutit, aby napsal pár řádků domů. Díkybohům se aspoň vždy podepsal pod její psaní. Hermiona se s ním jednou kvůli tomu chtěla pohádat, ale Charlie měl zrovna hrozně dobrou náladu, takže k hádce nedošlo.

,,Koupila jsem si zápisník," pravila hrdě Hermiona. Charlie na ni pohlédl zmateně, ale ukázal jí zvednutý palec.
,,Jsi šikulka," pochválil ji. Hermiona protočila oči v sloup.
,,Budu si tam zapisovat poznatky o dracích. Myslím, že bych mohla vytvořit skvělý výzkum a publikovat ho."
,,Ach tak!" zvolal Charlie a plácl se do čela. ,,To mě nenapadlo... Super nápad, Mionko! Budu tě v tom podporovat."
,,A pomáhat mi," dodala Hermiona. Charlie souhlasně přikývl. ,,Myslím, že jsem si našla téma, ale ještě si to budu muset předpřipravit." Charlie došel k dívce, kterou miloval víc než vlastní život, vzal si zápisník a na první stranu napsal: Výzkum, se kterým Hermiona dobyla svět.

,,Už nepiš," zakňoural Charlie. Hermiona vzhlédla, zadívala se na něj a naklonila hlavu na stranu.
,,Poslední poznámku," slíbila.
,,To jsi říkala už před hodinou," postěžoval si Charlie. Hermiona se pousmála, i když věděla, že by se měla stydět.
,,Je pravda, že tě teď zanedbávám," pravila, sklonila hlavu, dopsala větu a zavřela zápisník. Došla k Charliemu a posadila se mu na klín. Chytil ji kolem pasu, aby náhodou nespadla a políbil ji.
,,Přemýšlel jsem, má milá spolubydlící..." Důležitě se odmlčel. ,,Nepůjdeme si sednout na střechu?" Hermiona se zatvářila zoufale.
,,Venku je zima, miláčku," zafňukala a zkřivila ústa nelibostí.
,,Vezmu nám deku a placatku s palinkou." To Hermionu nepřesvědčilo. Nahnul se k ní a zašeptal jí do ucha: ,,A budu tě zahřívat i já." Hermiona se kousla do spodního rtu.
,,To zní lákavě," přiznala. ,,Dobře, ale jestli onemocním, tak o mě budeš pečovat."
,,Platí."