▒31▒
I'm just a little nervous in front of you...
,,Měli bychom se přesunout do ložnice," řekl Charlie. Hermiona nespokojeně zamručela. ,,Ty se chceš posunout v našem vztahu. A k tomu by nemělo dojít na pohovce," pravil pobaveně, když viděl její výraz. Hermiona protočila oči v sloup. Vyhrabali se na nohy, Hermiona si zakryla ňadra, což nedávalo smysl, protože Charlie ji už viděl... Ale jí bylo příjemnější jít po domě (aspoň trochu) zahalená. Byla škoda, že na krátké vzdálenosti bylo přenášení nevyzpytatelné, říkala si, když stoupala do schodů. Blížili se k ložnici pro návštěvy. A Hermiona dostala strach. Byla připravená? Dole na pohovce si byla jistá, ale čím víc o tom uvažovala, tím víc o sobě pochybovala. Co když nebude dobrá? Možná tím Charlieho odradí! Co když to bude bolet? Je možné, že by ještě nenastal její čas? Vždyť byla dospělá, Charlieho milovala, v představách už připravená byla... Zastavila se a nebyla schopná udělat další krok. Charlie si toho všiml až po pár metrech, které ušel sám. Otočil se k ní. ,,Jsi v pořádku, moje nádherná čtenářko?" zeptal se starostlivě. Hermiona pokrčila svými odhalenými rameny a zatvářila se víc než zoufale, zahanbeně sklonila hlavu a zahleděla se na palce u svých nohou. Charlie sešel schody, stál jen o jeden výš než Hermiona. Chytil ji jemně za bradu a donutil ji podívat se mu do očí.
,,Neublížím ti. Kdykoliv to můžeme zastavit. Stačí, když řekneš dost. Uvidíme, kam dojdeme, souhlasíš?" nabídl Charlie. Hermona se trochu osmělila a kývla hlavou. ,,Mám tě moc rád, Hermionko. A jak už jsem říkal, máme spoustu času a nemusíme vůbec spěchat."
,,Když já už bych to chtěla mít za sebou," zakňourala Hermiona nešťastně. Charlie se zasmál.
,,To přece není soutěž, jak rychle se zbavit panenství," pravil. ,,Není to přece nic špatného, za co by ses měla stydět. Je to krásné. A navíc, bohové, víš, jak jsem nadšený a vyděšený z toho, že zrovna já bych měl mít to privilegium s tebou strávit první noc? Ty si myslíš, že je to těžký pro holku, ale já jako chlap jsem z toho pěkně vyklepanej. Jen to nedávám tak najevo. Říkám si: Co když ji odradím? Co když si řekne, že už se mnou nic nebude chtít mít? Já se toho příšerně bojím, knihomolko moje maličká. Ale taky se hrozně těším, protože pokaždé když se mě dotkneš, tak mám pocit, že vyskočím z kůže!" dodal a Hermiona poprvé viděla, jak se Charlie červená stydlivostí.
,,Budeš mít se mnou trpělivost, že jo?" ujišťovala se Hermiona.
,,Budu nejtrpělivější chlap, který kdy kráčel světem," slíbil a políbil ji. ,,Teď bychom mohli konečně dojít do ložnice. Postávání na schodech mi nepřijde jako nejlepší zábava."
Hermiona se dotkla hvězd, v ten moment nevnímala nic jiného jen nekonečné blaho. Možná vykřikla Charlieho jméno, možná ne, nebyla si jistá - a bylo jí to jedno. Když se vrátila do svého těla, cítila se vyčerpaně a malátně. Musela se zasmát, ani nevěděla proč, něco ji nutilo být šťastná. ,,Bohové," vydechla. ,,Tohle bylo... neuvěřitelné..."
Charlie se zazubil a políbil ji. ,,A když si vezmeš, že jsem použil jen své ruce, tak musíš uznat, že až se dopracujeme dál, nebudeš nespokojená."
,,Už se těším na další společnou chvilku," uznala Hermiona. ,,Teď bych... Ráda bych..." začala nesměle a netušila, jak přesně říct to, co chtěla vyslovit. Charlie povytáhl obočí.
,,Ano?" pobídl ji. Hermiona se hrozně styděla. Na vteřinu zavřela oči a uvažovala, jestli je nějaký elegantní způsob, jak Charliemu sdělit, co by si přála.
,,Víš... Já bych ráda..." Další dlouhá odmlka. ,,Já bych ráda... Když ty jsi potěšil mě... Já tebe..."
Charlie pochopil, to bylo jasné, protože se začal smát. ,,Nenutím tě, ale byl bych velice rád," přiznal a věnoval Hermioně rozverný úsměv.
,,Já právě chci, jenže... Já nejspíš nevím, jak přesně na to..." Bohové, teď by se nejradši Hermiona schovala pod peřinu, jak trapně se cítila. Za to Charlie vypadal naprosto klidně.
,,Neboj. Budu tě vést. Ve skutečnosti na tom není nic moc, co bys zkazila," pravil a pak spěšně dodal: ,,Pokud tedy budeš opatrná." Hermiona kvapně pokývala hlavou.
Hermiona na sebe nikdy nebyla tak moc hrdá. V životě neviděla víc fascinující výraz v Charlieho tváři. A k této nadpozemské blaženosti mu pomohla ona! ,,Tak co?" zeptala se ho trochu hloupě. Charlie na Hermionu pohlédl zářícíma očima, pobral dech a zašeptal: ,,Tvá učenlivost mne odzbrojila. Myslím, že nám to půjde víc než dobře." Hermiona si oddechla. ,,Akorát... Byla bys moc hodná, kdybys mi donesla ubrousky nebo kapesníčky..." Hermiona doběhla ke své kabelce, díkybohům byla žena, ženy vždy nosí kapesníčky v kabelce. Sedla si vedle Charlieho, který se očistil a odhodil kapesníčky na zem. ,,Pojď se přitulit," řekl a rozpažil, aby se Hermiona mohla skrýt v jeho náruči.
,,Omlouvám se, že se chvílemi hihňám a že jsem taková nemotorná a..."
,,Hermionko," zastavil ji jemně Charlie. ,,Jsme lidi, to k tomu patří. Navíc se mi líbí, když jsi v rozpacích. To tápání a poznávání se je hrozně parádní část. A neboj se mluvit, neumím číst myšlenky, takže kdybych cokoliv dělal jinak, než by se ti líbilo, ozvi se."
,,Jsi na mě tak hodný," pípla Hermiona a přitiskla se blíž k jeho horkému tělu.
,,Však ty na mě taky," odvětil Charlie s úsměvem.
,,A nevadí ti, že pořád měním svůj názor?"
,,Merline! Jak by mi to mohlo vadit? Jde o důležitou věc, je jasný, že vyčkáváš na správný čas. A až tvá mysl a tvé tělo dojdou k rozhodnutí, že už nastala ta chvíle - tak se to stane. A já si počkám velice rád."
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro