Do I attract you?
Do I repulse you with my queasy smile?
Am I too dirty?
Am I too flirty?
Do I like what you like?

Hermiona si šla číst, jenže nemohla najít svou knihu. Byla si jistá, že ji včera odložila na stolek, na stolku ovšem nebyla. Podívala se na zem, jestli ji někdo omylem neshodil. Prošla celou místnost, ale kniha jednoduše zmizela. Vypařila se. Vysublimovala. Byla prostě a jednoduše fuč. Hermiona si povzdechla, zaklonila hlavu a v duchu si postěžovala bohům za tu nespravedlnost. Ztratit rozečtenou knihu byla pro Hermionu velká rána. Nakonec došla k závěru, že by se mohla jít kouknout ven za ostatními. Aspoň nebude mít nálepku podivínky, která stále jen čte, napadlo ji. Přisedla si k Ginny na deku, ta na ni pohlédla a zeptala se: ,,Co ty tady? Myslela jsem si, že si jdeš číst."
,,Chtěla jsem," odpověděla Hermiona. ,,Jenže mi zmizela knížka." Ginny se zasmála.
,,Prosím tebe... Která to byla? Třeba jsem ji někde zahlídla."
,,Fosforeskující světy," odpověděla Hermiona. ,,Taková... svítivává kniha." Ginny se zamyslela.
,,Tak to netuším... Bohužel jsem jsi žádné takové nevšimla. Možná ji najdeš na místě, které bys čekala nejméně."
,,Možná," odsouhlasila Hermiona. ,,Nebo ji už nenajdu vůbec."
,,To je taky možnost," přikývla Ginny. ,,Budu držet palce, abys ji objevila."

Harry a Ron hrdě kráčeli k dívkám. ,,Nasbírali jsme maliny," hlásil Harry a ukázal plnou mísu.
,,Vy jste teda šikulové," pochválila je Ginny.
,,Můžu si vzít?" zeptala se Hermiona. Měla maliny ráda, takže by je ráda ochutnala.
,,No to vůbec. Slíbili jsme mamce, že je všechny doneseme a ona udělá koláč," odpověděl Ron. Hermiona se zašklebila a vstala.
,,Tak já si jdu natrhat," oznámila a vydala se ke keříkům. Kluci jich tam moc nenechali, musela se prohrabovat jednotlivými větvičkami a hledat. Nalezené maliny si ukládala na dlaň levé ruky.
,,Máš ráda maliny?" zeptal se Charlieho hlas. Hermiona se rozhlédla, ale nikde ho neviděla. ,,Tady nahoře," poradil hlas. Hermiona vzhlédla do koruny nejbližšího stromu. Charlie seděl na větvi a culil se. Hermiona nejdřív chtěla odpovědět na jeho dotaz, ale pak uviděla Fosforeskující světy.
,,Nemáš náhodou mou knihu?" opáčila vyčítavě, protože si všimla, že ji Charlie drží v ruce.
,,Možná," odpověděl hravě.
,,Tak tomu se říká možná krádež," upozornila ho Hermiona.
,,Jen jsem si ji vypůjčil. Už ji mám skoro dočtenou," ujistil ji Charlie a ukázal, kolik mu zbývá stran.
,,To není omluva. Ani ses mě nezeptal. Bála jsem se, že jsem ji ztratila a že už ji nebudu mít šanci dočíst."
,,Jo jo, jsem hroznej člověk a zasloužil bych si dostat pohlavek, abych už nebral cizí věci. Vím, že mi nikdy tento hrůzný čin neodpustíš. Nehodila bys mi pár malin?" otázal se jakoby jen tak mimochodem.
,,Se zloději se nedělím," odpověděla Hermiona. ,,Navíc bych to tak vysoko ani nedohodila. To by sis pro ně musel seskočit." Než mohla napočítat do tří, Charlie seskočil ze stromu a přešel k Hermioně. Stoupl si těsně před ni a vzal si jednu malinu z její dlaně.
,,Jsou moc dobré," pravil a znovu si nabídl. Hermiona trochu couvla, protože nebyla zvyklá, aby u ní někdo stál tak blízko. Zahleděla se na své nohy, byla trochu nesvá. ,,Až to dočtu, hned ti knížku vrátím," slíbil a s rozloučením odešel. Hermiona sledovala, jak Charlie odchází a znovu nevěděla, co si myslet.

Uzobávala maliny a mířila ke svým přátelům. Ron i s mísou zmizel, ale Ginny s Harrym stále seděli na dece a povídali si. Hermiona se k nim přidala, poslední malinu věnovala Ginny a zapojila se do debaty, kteří bradavičtí profesoři byli dobří. Nijak moc toho neřekla, jejím přátelům však stačilo, že souhlasně přikyvovala.

U oběda se všichni sešli, jen Charlie chyběl. Hermiona si vzala salát a toust, v duchu přemýšlela, kde by Charlie mohl být. Ne že by se o něj zajímala, to vůbec, byla jen zvědavá. Vlastně na něj vůbec nemyslela! A když už, tak jen malinko. Jen proto, že nevěděla, co si myslet. Žádný jiný důvod k tomu neměla. ,,Omlouvám se, už jsem tu," řekl Charlie ve dveřích a šel si přisednout ke stolu. ,,Trochu jsem se začetl."
,,Copak čteš?" zeptal se pan Weasley.
,,Fosforeskující světy, jestli se nepletu," odpověděl Charlie. Ginny překvapeně vzhlédla a podívala se na Hermionu. Hermiona pohled své kamarádce opětovala. Ginny zvedla obočí jako kdyby se něco ptala. Hermiona nechápavě zavrtěla hlavou. Ginny zakoulela očima.
,,Tak si příště uvař sám, můj milovaný synu, protože já se s tím nedělala nadarmo. Příště buď dochvilný," napomenula ho Molly.
,,Budu, moje drahá maminko," slíbil Charlie a rozpustile se usmál. Všichni se dali do jídla, Hermiona nenápadně vzhlédla a koukala na Charlieho. Ten si jí nevšímal. Hermioně samozřejmě nezáleželo na tom, že si jí Charlie nevšímal, ona se o něj taky nezajímala. Vůbec na něj nekoukala. Vůbec nedumala nad tím, proč se na ni ani jednou nepodíval. A vůbec neopětovala jeho pohled, když na ni konečně koukal. Hermiona několikrát zamrkala, než jí došlo, že na sebe hledí. Překvapeně pootevřela ústa, Charlie se mile pousmál, Hermiona sklonila hlavu a předstírala, že si toho nevšimla. Zakázala si na Charlieho koukat do konce oběda, takže nepřirozeně zírala jen do talíře a ignorovala rozhovor ostatních.

I could be wholesome,
I could be loathsome,
I guess I'm a little bit shy.
Why don't you like me?
Why don't you like me without making me try?