Hermiona přišla k přepážce. ,,Dobrý den," pozdravila a nervózně žmoulala papíry v rukách.
,,Dobrý den," odpověděla postarší žena. ,,Destinace?"
,,Rumunsko." Žena vzhlédla a změřila si Hermionu pohledem.
,,Máte doklady?" Hermiona přikývla a předala jí všechny potřebné listiny. Žena je prošla, zapsala si základní informace o Hermioně.
,,Důvod odcestování do ciziny?" přečetla z listu, který vyplňovala.
,,Já... Důvod?" zeptala se nechápavě Hermiona.
,,Jestli tam chcete kvůli práci, studiu..." nabízela varianty žena. Byla zvyklá na takovýto typ lidí, takže byla poměrně trpělivá. V tu chvíli si vedle Hermiony stoupl Arthur Weasley, který do té doby vše pozoroval zpovzdálí.
,,Maureen, rád tě vidím," pozdravil vesele ženu. ,,Tady Hermiona by ráda za našim Charliem. Pamatuješ si Charlieho? Jen na návštěvu, chápeš... Zároveň, kdyby bylo možné najít nějaký blízký termín, byl bych ti zavázán."
,,Ach tak," přikývla žena. ,,To jste měla říct rovnou, slečno."
,,Omlouvám se," pípla Hermiona. Žena mávla rukou a dopsala poslední kolonku.
,,Jinak by to trvalo déle, ale že jsi to ty, Arthure a jde o Charlese..." řekla žena, strojeně se zazubila a razítkem potvrdila, že se Hermiona může vydat do Rumunska. ,,Takže, slečno, zítra se prosím dostavte na osmou hodinu ranní. Budete nejspíš cestovat sama, nikdo jiný se zatím nenahlásil. Ale nemusíte se ničeho bát, na rumunském ministerstvu vás budou očekávat a seženou vám odvoz z hlavního města," pronesla žena, podala Hermioně povolení k vycestování z Anglie a vrátila jí doklady.

,,Moc vám děkuju, bez vás bych byla naprosto bezradná," přiznala vděčně Hermiona. Arthur se zasmál.
,,Není zač, Hermiono. Došlo mi, že jsem byl hlupák, když jsem ti o Charliem neřekl dřív. Takhle to aspoň trochu napravím," odpověděl pan Weasley.

Když se vrátila Hermiona do Doupěte, Molly Weasleyová se přihnala jako hurikán a vyděšeně vyčkávala. ,,Povolili mi to," řekla Hermiona. Molly radostně vypískla a pevně Hermionu objala.
,,Skvělé! Skvělé! To je báječná zpráva, drahoušku!" zvolala. ,,Kdy?"
,,Zítra ráno," odpověděla Hermiona přiškrceně, protože objetí paní Weasleyové bylo skutečně silné. Molly se odtáhla a párkrát zamrkala.
,,Zítra? Bůžkové a bohové! Tak to musím začít vařit a péct, aby se to stihlo! RONE!" křikla. Za chvíli se zjevil Ron.
,,Ano, mamko?"
,,Utíkej nasbírat jahody, maliny a cokoliv tam ještě roste," zaúkolovala svého syna.
,,Teď?" zeptal se Ron, kterému se nikam nechtělo.
,,Hned! Vezmi si misky a pospěš si!" Pak se otočila k Hermioně. ,,Hlavně v klidu, drahá Hermionko, vše zvládneme. Měla by sis jít zabalit oblečení," řekla o poznání milejším hlasem.
,,Už sbaleno mám. Všechno je připravené," odpověděla Hermiona. Molly se zatvářila pyšně a pohladila Hermionu po tváři.
,,Takové šikovné děvče!" pochválila ji a běžela do kuchyně.

Pan Weasley se vrátil z práce v podvečer, všechny pozdravil a přisedl ke stolu. ,,Vše je zařízené," řekl spokojeně. ,,Ráno půjdeme společně, doprovodím tě, se vším ti pomůžu," ujistil Hermionu.
,,Děkuju," špitla Hermiona. ,,Je něco, na co bych se měla připravit?" zeptala se nesměle. Pan Weasley se zamyslel.
,,Moc nepočítej s tím, že se anglicky v Rumunsku domluvíš," poradil. ,,Napsal jsem ti adresu, na kde žije Charlie. Kdyby ses náhodou ztratila, ukážeš adresu a dáš někomu peníze, aby ti ukázal cestu. Většinou by tě měli doprovodit. Ale s největší pravděpodobností tě usadí do kouzelnického autobusu, takže se není čeho bát." To Hermionu víc vyděsilo než uklidnilo, ale předstírala klid.
,,Stejně tě obdivuju," řekla Ginny upřímně. Harry a Ron souhlasně přikývli. ,,Moc Charlieho pozdravuj."
,,Budu, neboj, Ginny," odpověděla Hermiona. ,,Pokud ho teda najdu," zasmála se, aby zahnala paniku.

Hermiona ležela v posteli a snažila se usnout. Věděla, že by se měla prospat, aby byla na zítřejší cestu odpočatá, jenže o to víc nedokázala spát. ,,Spíš, Mio?" ozval se slabý hlásek.
,,Nespím, Ginny," odpověděla Hermiona. Ginny rozsvítila a podívala se na svou kamarádku.
,,Chtěla jsem ti říct, jak moc si tě za tohle vážím. Promiň, že jsem pochybovala o tom, jestli mého bráchu máš skutečně ráda. Teď vidím, jak moc jsem byla hloupá."
,,To nestojí za řeč," hlesla Hermiona, protože se skutečně domnívala, že není potřeba, aby se jí Ginny omlouvala.
,,Ne, fakt... Mio, jsem tak moc šťastná, že máš Charlieho ráda. A bylo by moc fajn, kdyby... Já vím, že bych to neměla říkat, abych to nezakřikla... Jenže... Já bych byla vážně šťastná, kdybyste spolu zůstali už napořád." Hermiona se pousmála.
,,Jsi hodná, Ginny," odpověděla.
,,To bychom byly švagrové, napadlo tě to?" Hermiona se zasmála.
,,To mě nenapadlo. Takhle dopředu já zatím nepřemýšlela."
,,Ale fajn by to bylo, no ne?" Hermiona se zamyslela a trochu se začervenala.
,,Jo. Bylo by to moc fajn," odpověděla tiše.