Všichni seděli u večeře, kromě pana Weasleyho, který byl ještě v práci. Harry vyprávěl o svém zážitku z banky, všichni se smáli a Ginny Harryho držela za ruku. Hermiona se cítila jako doma. Charlie jí dolil víno a Molly přinesla moučník.
,,Nemyslím si, že by se to mohlo stát," zapochyboval Ron.
,,Tak příště pojď se mnou," vyzval ho Harry.
,,Jo. Jít do banky se svým bohatým kamarádem, to bylo vždycky mým snem," opáčil Ron. Ginny svému bratrovi uštědřila pohlavek, ale jen malý, aby mu neublížila. Znovu se všichni zasmáli. V tu chvíli vešel pan Weasley.
,,Dobrý večer, rodino, Harry a Hermiono," pozdravil trochu zadýchaně Arthur, došel ke své manželce a políbil ji na tvář.
,,Jak bylo v práci, taťko?" zeptala se Ginny. Arthur si odfrkl.
,,Blázinec, to vám povím!" zvolal Arthur. ,,Málem bych zapomněl," řekl najednou a začal se přehrabovat v kufříku. ,,Přišel dopis z Rumunska. Asi to spěchá, když neposlali sovu." Podal dopis Charliemu, ten děkovně pokývl hlavou a převzal ho. Začetl se a z tváře mu zmizel úsměv. Hermiona ho chtěla chytit za ruku a zeptat se, co se děje. Charlie však kvapně vstal a odešel.
,,Stalo se něco?" zeptala se pana Weasleyho, ten jen pokrčil rameny.
,,Nečetl jsem to," řekl. Za chvíli se Charlie objevil, v jeho tváři byly vidět obavy.
,,Tati, mohl bys, prosím tě...?" požádal ho. Arthur odešel za Charliem. Hermiona přemýšlela, co by se mohlo dít, ale nic ji nenapadalo. Očekávala, že jí všechno Charlie vysvětlí, až se vrátí.

Trvalo to snad celou věčnost, nejdřív se vrátil pouze pan Weasley.
,,Kde je Charlie?" vyptávala se Hermiona. Arthur chvíli mlčel, jako kdyby nevěděl, jestli může odpovědět.
,,U sebe v pokoji," odvětil nakonec. Hermiona vstala, chtěla za ním jít. ,,Hermiono, prosím, posaď se. Za chvíli přijde," slíbil pan Weasley.

Po čtvrt hodině, která byla nejdelší čtvrt hodinou v životě Hermiony Grangerové, se vrátil Charlie. ,,Hermiono," řekl, ale nedíval se na ni, ,,šla bys se mnou, prosím, ven?" Hermiona se zvedla a následovala ho. Mlčela, protože se bála zeptat. ,,Vracím se do Rumunska," pravil Charlie.
,,Cože?" zeptala se Hermiona a nevěřícně zamrkala. ,,Kdy?"
,,Teď. Táta mě hodí do Londýna, odtud se přemístím do Rumunska."
,,Proč? Co se stalo?" Charlie sklonil hlavu, tím dal najevo, že o tom nechce mluvit. ,,Dobře... Tak jo..." pokračovala Hermiona a snažila se uklidnit. ,,Takže... Kdy se vrátíš?"
,,Nevím," odpověděl Charlie. Hermiona k němu přistoupila, ale bála se ho dotknout.
,,Napíšeš mi?" Charlie vzhlédl a pokusil se (chabě) o úsměv.
,,Pokusím se," řekl. Hermiona nechtěla brečet, jenže jí nic jiného nezbývalo.
,,Mám... Mám na tebe čekat, nebo...?" zmlkla a chvíli se snažila v hlavě urovnat myšlenky. ,,Charlie, neznamená to konec, že ne?"
,,Bohové," vydechl Charlie. ,,Pokud se mnou budeš mít trpělivost, tak to rozhodně nebude znamenat konec. Vím, že jsem teď... Je to prostě špatné, ale musíš mi důvěřovat. Nechci tě opouštět a nic nezmění to, že tě mám vážně moc rád."
,,Dobře," zašeptala Hermiona. ,,Věřím ti. Jen se mi ozvi, prosím. I kdybys napsal jediné slovo, chci vědět, že jsi v pořádku. Nebo aspoň naživu. Budu čekat," slíbila Hermiona. ,,A kdybys cokoliv potřeboval... Budu tady." Charlie Hermionu pevně objal.
,,Jsi úžasná, Hermiono. Nezapomínej na to," zašeptal jí do vlasů.
,,Charlie, už bychom měli jít," řekl pan Weasley, který vykukoval ze dveří. Charlie pohlédl Hermioně do očí a nikdy nevypadal smutněji.
,,Tak výjimečná," vydechl a políbil Hermionu na čelo. ,,Opatruj se."

Hermiona seděla v křesle celý večer a zírala před sebe uplakanýma očima. Ginny jí přinesla deku a přikryla ji. Molly jí přinesla víno, ale Hermiona nechtěla pít. Všichni mlčky seděli kolem ní. ,,Ví teda někdo, co se stalo?" zeptal se tiše Harry. Ginny zavrtěla hlavou.
,,Prostě musel pryč," odtušila Molly.
,,Taťka nám to snad vysvětlí," přidal se do rozhovoru Ron. Hermioně bylo jedno, co se stalo. Trápila ji jiná věc. Nesvěřil se jí. Měla tu být pro něj, ale on se rozhodl mlčet... A zmizel bez vysvětlení, i když by mu ráda pomohla. Cítila se špatně, otřela si slzy a zase zírala před sebe.
,,Hermiono," oslovila ji něžně Ginny, ,,je něco, čím bych ti mohla pomoct?" Hermiona zavrtěla hlavou a znovu se jí rozkutálely slzy po tvářích. Ginny před Hermionou poklekla a chytila ji za ruce. ,,Bude to dobré," zašeptala a povzbudivě se usmála.

Pan Weasley se vrátil kolem půlnoci. Všichni vzhlédli a čekali, co řekne. ,,Charlie už je v Rumunsku," informoval Arthur.
,,Řekneš nám, o co jde?" zeptala se Ginny, protože věděla, že Hermiona nemá sílu se zeptat.
Pan Weasley si povzdechl.
,,Charlie mě poprosil, abych o tom nemluvil. Až se to vyřeší, určitě vám o tom poví sám."
,,Bohové! Tati," okřikla ho Ginny, ,,koukni se na Miu! Je celá nešťastná!"
,,Hermiono, je mi líto, že ti nemůžu nic říct. Jde o věc, která je pro Charlieho důležitá, musí se s tím poprat. Pak to bude zase dobré. Vrátí se, sliboval mi, že se vrátí hned, jak to bude možné," ujišťoval ji pan Weasley. Hermiona chápavě přikývla, ale ve skutečnosti vůbec nechápala. Zvedla se z křesla a odešla si lehnout.