I think that maybe,
she's the one that's gonna save me.

Leželi naproti sobě na koberci. Hermiona si podpírala hlavu rukama. ,,A tak jsem dopsala svůj dvanáctý čtenářský deník," dovyprávěla. Nikdy nečekala, že by její vyprávění o čtenářských denících někoho zajímalo, ale Charlie jí skutečně trpělivě naslouchal.
,,Neuvěřitelné," hlesl okouzleně. ,,Teď mi teprve došlo, že tady mám víno. Nedáme si víno?" Hermiona odpověděla, že si dá víno moc ráda. V tu ránu byl Charlie na nohou a hledal láhev vína. Víno otevřel, nalil ho do dvou skleniček a jednu podal Hermioně. ,,Tak..." řekl a přemýšlel, na co by si mohli připít.
,,Na nás," řekla jistě Hermioně. Charlie se rozzářil.
,,Bál jsem se to říct, jsem rád, že jsi to řekla ty," přiznal se tichounce a přiťukl si s ní. Napili se, Hermiona trochu víc, protože se snažila zahnat nervozitu. Bála se totiž, že něco zkazí. Takhle se strachovala vždy, když se věci vyvíjely nepřirozeně dobře.

O hodinu později měli víno dopité a bavili se navzájem vtipnými zážitky a situacemi. Charlie vyprávěl hlavně o tom, jak je nespolečenský a vždy se nějak znemožní. Hermiona se přiznala, že často zapomíná tváře. Pověděli si snad úplně všechno, co je kdy donutilo se nad sebou samotným zastydět. ,,Vždycky jsem si říkala, jaké hrozné věci se mi staly, ale když jsem ti je pověděla, zjistila jsem, že to není taková hrůza. Bála jsem se zbytečně."
,,Taky na sebe bývám příliš přísný," odsouhlasil Charlie. ,,Když jsem ale s tebou, mám sám sebe raději." Hermiona se vyhrabala na všechny čtyři a přilezla k Charliemu, ten zvedl hlavu a políbili se.
,,Prosím, řekni mi, že tě neztratím," zašeptala Hermiona.
,,Neztratíš mě," ujistil ji Charlie. ,,Já tebe taky neztratím. Nikdy a vůbec." Tomu se Hermiona pousmála, ale tak trochu jí slzely oči. Na dívčí duši to bylo příliš skutečné a krásné a dokonalé.
,,Chci tě znát," přiznala Hermiona. ,,Chci tě znát nazpaměť. Každé tvé slovo a tvůj úsměv. Chci znát tvé nejhorší noční můry, abych je mohla odhánět. Přeju si vědět o tobě první poslední, přeju si vědět všechno, co sis kdy myslel."
,,Byla jsi tu, celé ty roky. Nevím, proč jsem se, já hlupák, držel zpátky. Měl jsem se snažit tě oslovit dřív. Teď už jsem si naprosto jistý, že ta touha s tebou mluvit, byl osud, který jsem měl následovat," odvětil Charlie.
,,My teda žvatláme," zasmála se Hermiona. ,,To je tím vínem... I když... I tak to myslím vážně, to mi věř."
,,Věřím ti všechno, Hermiono. Ani nevíš, jak je to jednoduché - věřit ti."
,,Nemluv tak hezky," požádala ho Hermiona a rychle zamrkala očima. ,,Chce se mi brečet, když tak pěkně mluvíš." A znělo to trochu jako výčitka, trochu jako poděkování.

,,Nesmíš se dívat!" zapřísahala ho Hermiona
,,Já nekoukám," zasmál se Charlie.
,,Ne, vážně. Otoč se a zavři oči," trvala na svém Hermiona. Charlie se otočil a zavřel oči. Hermiona se rychle svlékla, nechala si jen tričko a kalhotky, zalezla si do postele. ,,Už můžeš." Charlie se otočil k Hermioně.
,,Tak teď se zase nesmíš koukat ty," zavtipkoval a vzápětí si sundal tričko. Hermiona okamžitě sklonila zrak. ,,Já se zas tak nestydím," ujistil ji Charlie pobaveně. Hermiona ovšem nadále hleděla jinam. Styděla se na něj koukat, když se svlékal.
,,Ne, ne, nekoukám..." hlesla Hermiona a stydlivě odvracela zrak. Charlie si nechal pouze boxerky a lehl si do své postele.
,,Už," ozval se. Hermiona se otočila na bok, aby na sebe mohli hledět. Podložila si hlavu rukama a usmívala se. ,,Bohové!" zvolal Charlie. ,,Na něco jsem zapomněl! Hlavně na mě nekoukej." A začal vstávat z postele. Hermiona znovu sklopila oči. Charlie vstal, došel k Hermioně, nahnul se a políbil ji na čelo. Znovu si zalezl do postele. Hermiona na něj pohlédla s výrazem nejšťastnější dívky na světě.
,,Jsem ráda," pravila pouze.
,,Jsem rád," odvětil jednoduše. A i když to nebylo nijak obsáhlé vyznání, řekli si tím spoustu věcí. ,,Víš, co bych si přál?" Hermiona pouze pokrčila ramenem. ,,Aby se mi o tobě zdálo."
,,Ty jsi kecka," odvětila Hermiona rozverně. ,,Ale doufám v to stejné. To by byl moc pěkný sen, kdybys v něm byl ty."
,,Věřila bys tomu, že to bude takhle... jednoduché?" zeptal se Charlie radostně.
,,Nevěřila bych tomu. Jsem vděčná, že jsem byla vyvedena z omylu. Jsem ráda, že sis se mnou začal povídat. Jinak bych možná nikdy nepoznala tenhle pocit. Je to neznámý a velice příjemný pocit."
,,Dobrou noc, drahá Hermiono. Kéž se ti o mně zdá."
,,Taktéž a nápodobně, milý Charlie," řekla Hermiona něžně.