Maškarní bál nadešel tak rychle, že jsem ani nestihla zaznamenat, že už je zde.
Konečně nastal ten den, na který jsem se tak nesmírně těšila. Tedy...ze začátku.

Jako lady jsem se plesu nemohla dočkat, ale když zde stojím jen jako obyčejná služebná, došlo mi, že mé nadšení bylo zbytečné.

Všichni ti lidi skrytí za maskou. Všechna ta zastřená konverzace vždy ukrývající tajemný význam. Všechen ten hraný smích a neupřímné úsměvy.

To všechno jsem viděla až nyní. Až když jsem měla možnost se na tuto velkou událost podívat z té druhé strany, všímala si jejích nedostatků, které jsem předtím neviděla.

Najednou mi přišlo, že si všichni dali masky, aby zakryli svou tvář spolu se svou pravou povahou. Jakoby tohle celé bylo jen jedno velké divadelní představení a nikdo nechtěl vypadnout ze své perfektně nacvičené role.

Přesto, že bych se konečně měla cítit normálně, mi připadalo, jako bych byla ještě více odlišná, než kdy předtím. Dneska si všichni vzali masky, aby se na chvíli stali někým jiným. Aby zakryli svou podobu a užili si pocit anonymity, který jim toto přestrojení propůjčovalo.

Já jsem však věděla, že úloha mé masky je naprosto opačná. Měla jsem skrz ni objevit své pravé já. A nakonec jsem se opět měla stát tou lady, jakou mě všichni znali.

Pokud se to někdy podaří. Pomyslela jsem si a opatrně sáhla na alabastrový povrch. Přišlo mi, že se praskliny za poslední dny rozšířily. Nechtěla jsem se však nechat ukolébat falešným pocitem naděje. Věděla jsem, že se má maska jen tak nerozpadne.

Náhle hudba, která doposud hrála, změnila své znění v slavnostní fanfáry. Všichni přestali v hovoru a upřeli pohled na široké schodiště, kterým se vstupovalo do tanečního sálu.

Na jeho úplném vrcholku stála dívka oděna v těch nejkrásnějších šatech, jaké se na bále nacházely. Jejich zlatý povrch posetý drobnými perlami odrážel světlo svící, takže dívka celá vypadala, jakoby zářila. Dlouhá vlečka putující za těmi skvostnými šaty dodávala celému modelu na vážné eleganci. Celý výjev byl dokonale podtrhnut zlatou korunkou, vyjímající se v jejích takřka zlatavých kadeřích a symbolizujíc její vysoké postavení.

,,Její královská výsost, princezna Cassia Carlie Armain z Deliverie." oznámil slavnostně uvítač.

Všichni v sále, od nejváženějšího lorda po nejoddanější služebnou se uklonili na důkaz úcty naší brzké vládkyni. Muži se sehnuli do uctivých úklon, ženy klesly do hlubokých pukrlat mezitím co princezna elegantně sestupovala ze schodů s přirozenou grácií.

Skloněna v hlubokém pukrleti jsem sledovala, jak princezna uprostřed sálu hovoří s mými rodiči, kteří jí uctivě odpovídají. Všimla jsem si, jak se poté přesunula k Lillian se kterou se pozdravila.

Byla jsem daleko na to, abych rozuměla, o čem začaly spolu hovořit. A vlastně mě to ani nezajímalo.

A tak jsem se vydala s podnosem, na kterém se nacházely sklenice se šampaňským, které jsem v průběhu bálu měla nabízet hostům.

Když se opět začala společnost bavit, začala jsem v davu vyhledávat očima Zitu, která, jak jsem doufala, zde byla také. Když jsem ji však konečně zahlédla a vydala se za ní, zaslechla jsem za sebou prosté: ,,Smím prosit?"

Překvapeně jsem se otočila na Ryana, který stál za mnou a s potměšilým úsměvem a hravými jiskřičkami v očích mi v sotva znatelné úkloně nabízel ruku. Unešeně jsem na něj hleděla, jelikož, stejně jako já, na sobě neměl běžnou uniformu, ale slavnostní, sladěnou do fialové barvy našeho panství, která se též nacházela všude kolem, snad s výjimkou zlatých květů na stropě, které zde byly jako pocta princezně Cassii. A stejně jako ostatní strážní, či služebné, kteří se na bále nacházeli, měl na tváři jednoduchou bílou masku, která mu zakrývala půlku obličeje. Matka s otcem a hlavně Lillian totiž chtěli, aby bylo při bále v tanečním sále vše a všichni dokonale sladěni. Od výzdoby na stěnách, po posledního strážného stojící u ní.

,,Pochybuji, že budeme moci tančit tady, mezi vší tou vznešenou smetánkou." Pronesla jsem s povytaženým obočím.
,,Navíc mám takový dojem, že oba tady máme jistou práci, kterou zde musíme plnit," dodala jsem.

Ryan se však stále usmíval, jakoby mu moje slova vůbec nepronikla do mysli.

,,To sice ano. Avšak jsem se ptal velitele a ten mi povolil jeden tanec, který hodlám věnovat tobě."

,,To je sice hezké, ale mě nikdo tančit nepovolil."

,,Ale prosím tě. Lady Lillian se určitě nebude zlobit, pokud si jednou zatančíš. Ostatně, sama se zabývá něčím jiným," podíval se směrem ke stolu s občerstvením, kde si Lillian a princezna povídali s Andrewem. Zrovna ve chvíli, kdy jsem k nim stočila zrak, požádal princeznu o tanec nějaký vysoce postavený lord. Ta kupodivu přijala a vydala se s ním do středu sálu, kde se za znění hudby pustili do ladného tance, sledováni šlechtickými páry, které postávali v kruhu kolem středu sálu.
Vzápětí ji následoval Andrew držící se v rámě s Lillian, které na tváři hrál radostný úsměv, jenž byl k zahlédnutí díky tomu, že jako většina ostatních dam v sále, měla pouze škrabošku.

Na chvíli jsem zatoužila mít na sobě také jen tu část masky. Jen, aby ostatní mohli zahlédnout můj úsměv. Povzdechla jsem si a opět se podívala na toho, který jej jako jediný viděl i pod maskou.

,,Bude mi ctí," pronesla jsem a přijala jeho nataženou dlaň. Ryan se usmál a v očích se mu radostně zalesklo. Nenápadně se rozhlédl po sále a poté svůj pohled přemístil opět ke mně.

,,Nevím jak tobě, ale mě se mezi těmi všemi vznešenými hosty tančit nechce." Zamyslel se a vzápětí se bez jakéhokoli varování se mnou rozešel pryč ze sálu.

,,Kam mě to zase vedeš?" zeptala jsem se s veselým smíchem, ke kterému mě dokázal přinutit jen on.

,,Uvidíš. Dostal jsem skvělí nápad." Mrkl na mě a v očích se mu uličnicky zalesklo.

,,Po tvém posledním takovém nápadu začínám pochybovat o jejich skvělosti," pousmála jsem se, přestože můj hlas zněl mírně vyčítavě.

Ryan se zasmál. ,,Neboj. Jsem si jistý, že se ti tentokrát bude líbit." Mrkl na mě s jiskřičkami v očích a vedl mě kolem malé terasy, na které se nacházelo pár šlechtičen, jenž potřebovaly na čerstvý vzduch a nyní konverzovaly v uzavřených skupinkách.

Došli jsem až na zahradu, nacházející se kousek od tanečního sálu. Hudba zněla díky otevřeným oknům až k nám. Ryan se usmál a uklonil se, zatímco já udělala pukrle.

Nabídl mi ruku, které jsem se opatrně chytila a svou druhou paži mu obtočila kolem krku, zatímco jeho dlaň spočinula na mých zádech.

,,Můžeme?" zeptal se a jemně stiskl mou dlaň ve své. S úsměvem jsem přikývla a spolu s ním udělala první krok. Nechala jsem se jím vést a unášet hudbou. Překvapilo mě, jak dobře tančil.

,,Na to, že jsi strážný, tančíš překvapivě dobře." Pronesla jsem, když mě vedl vzad.

,,To jsou ty lekce boje," pousmál se, ,,jako služebná máš překvapivě elegantní kroky." Oplatil mi a nadzvedl mou ruku ve své.

,,To jsou ty dny plné utírání podlah." Zasmála jsem se, když mě navedl do otočky.

,,Ty neuklízíš podlahy." Řekl uvolněně, zachytil mě, a začal se mnou opět tančit do rytmu hudby.

Tančili jsme pod hvězdným nebem, doprovázeni tlumenými tóny houslí a piana. V té chvíli mi připadalo, jakoby jsme byli jedno tělo, jedna duše pohybující se v totožném rytmu. Jakoby najednou všechno okolo zmizelo, zahrady, terasa, ze které se na nás jistě někdo díval, i ta hvězdná obloha. Všechno kromě nás dvou, zaklesnutých do sebe a vnímajíc okolní hudbu stejně dobře, jako barvu našich očí. Přímo jsem se topila v jeho duhovkách, které opět odrážely svit. Ve světle hvězd se však zdály mnohem živější, kouzelnější než když odrážely plamen svící.

Žádný z mých mnoha předešlých tanců nebyl takový, jako tento. Při žádném jsem necítila tolik souznění, jako při tom v dnešní noc.

To nejspíše bude tím, že tentokrát, jsem tančila s tím pravým. Napadlo mě, když hudba pomalu utichala. Sklonila jsem se do pukrlete, které mi Ryan oplatil úklonou.

I jemu hrál na tváři šťastný úsměv, který podtrhoval živý pohled hnědých očí.

,,To bylo..."

,,Dokonalé." Doplnila jsem ho hlasem plným obdivu. Ryan se usmál a chytil mě za ruku.

,,A teď to překvapení," pronesl tajuplně.

Povytáhla jsem obočí.
,,Ono ještě nebylo?" zeptala jsem se s hranou lítostí.

Ryan se pousmál.
,,Pokud jsi ten tanec brala jako překvapení, tak ses mýlila."

Mírně jsem se zamračila a založila si ruce na hrudi na znamení nesouhlasu.
,,Já se nikdy nemýlím."
Hrdě jsem vystrčila bradu a uraženě si povzdychla. Vzápětí jsem se pousmála, jelikož jsem uraženou nedokázala hrát dlouho. Přetvářce jsem si, za tu dobu, co jsem v přestrojení, odvykla.

Ryan se pousmáním sáhl do vnitřní strany saka, které bylo součástí jeho slavností uniformy.

,,Pro dámu," pronesl téměř slavnostně a zpod záhybů látky vytáhl bílou růži.
Překvapeně jsem na květinu v jeho ruce upírala pozornost, neschopna jediného slova. Vzápětí jsem se však zmohla jen na: ,,Já ale nejsem žádná dáma. Jsem jenom obyčejná služebná."

Přesto jsem si květinu vzala do rukou. Růže byla má oblíbená. A bílou mi ještě nikdo nedal. Vždy jsem dostávala výhradně červené. Což sice dávalo smysl, jelikož červená byla má nejmilejší barva.

V téhle chvíli se mi však tato bílá růže zdála mnohonásobně krásnější, než – li celý pugét rudých. Snad proto, že jsem si začínala jednoduchosti a prosté krásy vážit více, než okázalosti a noblesy, které jsem měla za celý svůj život příliš. Jemně jsem si ke květu přivoněla a na chvíli se nechala unášet její nasládlou, téměř omamnou vůní, kterou jsem tak milovala.

,,Pro mě jsi dáma, Mary. Jsi ta nejlepší dáma ze všech." oponoval mi Ryan, jehož slova mě zahřála na duši.

Zvedla jsem pohled od bělostného květu, spočívajícího v mé dlani a upřela ho do jeho jiskrných očí.

Tahle lichotka od něj měla pro mě cenu zlata. Ne, měla cenu lásky, pravdy, svobody. Cena zlata se dá vyčíslit. Ten pocit, co jsem nyní pocítila, se ani zdaleka vyčíslit nedal. Tak vzácná pro mě ta chvíle byla.

,,Děkuji." Řekla jsem upřímně. Ryan se zářivě usmál a v jeho duhovkách byla znatelná něha a potěšení z mé radosti.

,,Pro tebe vše, Mary." Nabídl mi ruku, kterou jsem přijala. Byl čas jít zpět na slavnost. Oba jsme to věděli.

Přesto jsem si hodlala tuhle jedinou noc navždy uchovat v mysli. Doufala jsem, že chvil, jako byla tahle, bude mezi námi mnohem víc.

Ještě nikdy jsem totiž nezažila nic tak...jedinečného, jako právě dnes, právě s ním.