Michaelle 

  ,,Michaelle!" třese se mnou můj spolužák jménem Zack. ,,Co se stalo? Zase jsem měla ten zkrat?" zeptala jsem se brunet kluka s jasně modrýma očima. ,,Neříkej tomu zkrat. Ty nejseš normální," odpověděl. ,,Moc mě neštvi. Nesmí mě znovu ovládnout. Co Astor zase udělal?" zeptala jsem se rázně. ,,Pojď se mnou," vede mě ven ze školy. Jdu pomalu za ním. 

  Nevím, co mám očekávat, ale už teď tuším, že se mi to nebude líbit. ,,Hele Zacku, já další mrtvolu vidět nechci, prostě mi řekni koho zabil," zamračím se. On mi dá opatrně prsty na spánky a mě se zamotá hlava. Oživil mé  vzpomínky. Vyhrknou mi slzy. ,,Měl si ho zastavit! On mi nemohl zabít bratra a tátu!" vykřiknu a naštvaně mu začnu bušit do hrudi. ,,Míšo klid!" obejme mě a uklidňuje mě, hladí mě po zádech. ,,Neříkej mi Míšo," odpovím mu. Hlas se mi třese. 

  ,,Michaelle-!" ozve se hlas malé kouzelné bytosti, mé kwami Liry. ,,Musíme k vodopádu," odpovím rázně, ale pak se zamračím. Je to týden, co už se nemůžu ani proměnit. ,,Potřebuješ síly jednoho plaza, že?" zasyčí mi do ucha a já se mračím. ,,Sassi kůži!" vykřikl a začala ho obalovat magická zelená hmota. Je zvláštní pomyšlení, že v jeho miraculu byl taky démon, ale dnes už ne. Vyskočím mu na záda. Běžíme s rychlostí o závod. 

  Je to můj ochránce a jsem za to ráda. Vždy se mi líbil, ale on myslel na jinou. Ta už je bohužel mrtvá, byla to moje nejlepší kamarádka. Astor jí zabil, což znamená, že i já. ,,Vystupovat mladá dámo," položil mě na zem a nechal mě samotnou jít dál. Prošla jsem vodopádem, na ramena mi stihlo dopadnou jen pár kapek, což je dobře, ochladilo mě to a hned mi triko usne. 

  ,,Liro slyšíš mě?" zeptám se, ale slyším jen svou ozvěnu. ,,Tady," znovu uslyším její pisklavý hlásek a usměji se. Zvednu jí z papírového svitku a dám jí pusu na čumáček.  

  ,,Musíme jít dál," řekne mi jednoduše. Její očíčka se plní slzami. A já jí pochopím. ,,Stěhovat se? Na to matka nepřistoupí," odpovím. ,,Bez přátel a bez rodiny," zamračí se. ,,Musíš šáhnout po jeho silách a všechny donutit zapomenout," dodá a mě zamrazí. ,,Má větší šanci mě ovládnout, když používám jeho moc," konstatuji zaraženě. ,,Bude to pro ně lepší. I pro Zacka. Hele pomoci nám musí dívka, která ani neví o tvém problému. Je do toho zapletená aniž by chtěla. Kvůli tobě se bude stěhovat do Paříže z New Yorku," vypráví mi. 

  ,,Dořeš si první věci tady a já zařídím naší budoucnost ju? Ps: Myslím, že nás Zack slyšel,"když domluví, otočím se a opravdu. ,,Sigi," obejme mě, na ramena mi padají jeho slzy. Mě jeho objetí začne pálit. ,,Prosím dost," zaprosím a on mě doopravdy pustí. Sám ví, co démon zamýšlí. 

  ,,Pomůžu ti," poví mi. Vezme mě do náruče a běžíme do města brát vzpomínky.  

  Asi za hodinu to máme hotové, stojíme na střeše školy. Mezi námi visí podivná atmosféra. 

  ,,Ty víš, že jsem tě předtím milovala," řeknu bez špetky citu. ,,Myslím, že i teď, ale to nechci řešit. Jsem na řadě Michaelle," zavře oči  a rozhodí rukama. ,,Ne! To nesmíš Astore!"  vykřiknu a rozbrečím se. Chce ho zabít. Vím to. Jen tak ho držím na řetězu. V naprosté agonii klesnu s brekem k zemi.  

  Okolo mě se objeví tolik mlhy, že nejde vidět ani na krok. 

  ,,Sbohem," uslyším Zacka, tedy Syčáka. Jeho slova mě bolí. Slíbil mi, že mě nikdy neopustí, že mi vždy přiběhne na pomoc, ale teď vím, co dřív ne. Byla to lež , to je víc než jasné. 

  ,,Koukej," slyším hlas Astora a do náruče mi spadne mrtvola v Zackově super kostýmu. ,,Dost!" odhodím jej a běžím směr jeskyně za vodopádem. Cesta tam trvá normálně přes tři hodiny, ale mojí strategií ne. Jsem tam za pět minut jelikož se díky démonu teleportuji. 

  ,,Michaelle rozloučila ses? Už máme zabaleno a vše je vyřízeno," přilétla ke mě Lira a do ruky mi vtiskla můj pas a dva kufry. ,,Démon ano!"vykřiknu na ní a uklidím pas do kufru a chytnu oba kufry. Lira mi dá mojí kabelku přes a můžeme jít. 

...  

  ,,Mrzí mě to, co se stalo... Neměla jsi se mnou na výběr a Astor vyvádí takové blbosti," ozve se asi po dvou hodinách, ale to už sedíme v letadle. Má pravdu. Já nemohla odmítnout. A ke všemu jsem všem musela jen upravit vzpomínky a v nim jsem jim musela nechat Aragen, jak já jí nesnáším, jenže konec konců je to moje další identita. ,,Ty jsi na tom všem zlém to malé potěšení," dám jí pusu na hlavičku ve chvíli, kdy letadlo začne přistávat. 

  Já si jen stihnu vyzvednout kufry a už na mě mává nějaký pán. ,,Michaelle!"zavolá na mě přes celé letiště a Lira vykoukne z kabelky. ,,Mám pro tebe speciální bonbonek s informacemi," podala mi ho a já si ho okamžitě vzala. Dala jsem si ho do pusy. 

  Podle jeho upravené paměti jsem jeho neteř, moje mamka a zbytek rodiny umřelo při bouračce a já se stěhuji k němu a jeho dětem, Jalilovi a Alix. 

  Usměji se se na něj, ale to už ke mě přifrčí holka na kolečkovej bruslí. ,,Pomůžu ti," usměje se a vezme mi jeden kufr. ,,Dík Alix," úsměv jí oplatím a jdeme za mím strýcem. 

  Zajímalo by mě, kde vězí můj bratránek Jalil. 

  ,,Prý budeš se mnou chodit do školy," projevila s nadšením. ,,Jo budu," odvětila jsem se stejným nadšením. Její táta mi věci naložil do kufru do auta a jeli jsme k nim. 

  S Alix jsem moc nemluvila, což se jí ani mě nepodobá. Ty falešný vzpomínky jsou fakt super.

   ,,Máš pokoj se mnou," oznámila mi a pomáhala mi s kufry do pokoje. Podle všeho byl nově přestavěn. ,,Vypadá to tu jinak," prohlásila jsem. ,,Jo aha. To je protože Jalil má novej a táta ho přestavoval, aby vyhovoval nám oběma. A to všechno, když se dozvěděl, co se tetě a ostatním stalo," opačila a já nad ní viděla hrozivý stín. Démon už na ní stahoval pracky! 

------------------------------------------------------------------------------------------------

Tak tady je příběh zase Sigi🐺. Začátek sice zdlouhavělej, ale za chvilku se to rozjede, nebojte Kočičky🐈❤️ a Kocourci❤️🐈