Teplý písek šimral Athenu mezi prsty u nohou. Užívala si to. Dokonce si na něj i lehla. Nabrala si hrst písku do ruky a následně ho nechala protékat mezi prsty zase zpátky.

Zasmála se. Připadala si tak svobodná a bezstarostná. Jakoby nic z toho co se stalo nebylo skutečné. Žádné procházení zdí, žádný Avery, prostě nic.

Zase se posadila. Ovšem ne na dlouho.
S úsměvem žuchla zpátky do písku a začala dělat andělíčky. Nic jí v tom nebránilo až do doby, než uslyšela hlas.

Zvedla se a rozhlédla kolem sebe.
Kousek od ní se nacházela jeskyně a ten hlas vycházel z ní. Athena nemohla pochopit, jak si toho mohla nevšimnout.

Něco jí říkalo, že by měla tady zůstat a dál se bezstarostně válet v písku, ale zvědavost byla silnější.

Čím blíž jeskyni byla, tím víc hlas slyšela. Nerozuměla tomu co říká, ani ho nedokázala přiřadit, ale něco jí říkalo, že tam musí jít.

Hned co tam vlezla si všimla zářivého, modrého drahokamu v kamenné postavě. Což bylo v podstatě to jediné světlo v jeskyni.

Ta zář nutila jít Athenu stále blíž, jakoby jí hypnotizovala.

Když už byla téměř u něj, instinktivně k němu natáhla ruku.

Jakmile se však ho už dotýkala prsty, tlaková vlna jí odhodila několik o metrů dál na zem.

Diamant se rozzářil tak, že se musela odvrátit, aby neoslepla.

Hned jak záře přišla, tak rychle zase odešla. Zanedlouho už bylo v jeskyni zase jen malé světlo.

Když se zase přetočila zpátky, uviděla dva muže, jak si povídají. Jednoho v černém hábitu a druhého muže na trůně.

Vyděsila se a co nejvíc se přitiskla ke stěně jeskyně. Ovšem vypadalo to, že ani jednomu z nich nevadilo, že tam je. Dál se bavili jen mezi sebou.

Atheně to začalo být divné a tak udělala pár kroků směrem k nim.
Nic. Nulová reakce.

Udělala další kroky. Tentokrát už byla téměř u nich. Když ani v tento moment se na ní nikdo nepodíval, došlo jí, že je něco špatně.

Natáhla ruku směrem k nim, ale ruka projela skrz. Athena ale tentokrát neucukla.

,,Hologhram v životní velikosti," problesko jí hlavou.

A opravdu. Když se na dvojici mužů zadívala pozorněji, všimla si slabé záře okolo nich, táhnoucí se z diamantu.

Přešla k němu a přejela po něm horizontálně prsty. V tu chvíli se obraz o chvíli přetočil dopředu.

,,Co to..?" zeptala se sama sebe.

Udělala tedy to samé, jen vertikálně.
Hologhram se začal bavit hlasitěji.

,,Takže, když ho pohladím na šířku, přetáčím hologram. Když na výšku upravuju zvuk. Šílený," vydechla.

Athena posunula rozhovor kousek do zadu a pečlivě je pozorovala.

,,Dám ti jeden jednoduchý úkol a ty zklameš! Co je na tom přivést sem do paláce jednoho malýho fracka i s tím, co mi náleží!"

,,Omlouvám se, pane," zakňučel, ,,nemohl jsem tušit, že se to takhle zvrtne."

Muž usedl se vzdychem zase zpátky na trůn. Změřil si svého poskoka přísným a zároveň tvrdým pohledem, jako by na něm hledal jakoukoliv známku lhaní.

,,Začíná mi docházet trpělivost, Avery. Tolik let jsem čekal až Mary dá své zatracené neteři ten klíč. Tvůj úkol byl pouze si podmanit její mysl a přivést mi ji. To přece není tak těžký, ne?!" řekl mu přičemž při poslední větě zvýšil hlas.

Athena nevěřila svým uším.

,,Teta Mary? To přece není možné ta je na cestách. Co by dělala tady?"

,,Když to není těžký, proč si jí nepodmaníte sám," zamumlal si pro sebe Avery.

,,Cos to říkal?" zeptal se podrážděně.

,,Jen jsem říkal, že Vás už příště nezklamu."

,,Takže Avery," zamumlala si pro sebe.

Potom jí došla, ale jedna věc.

,,Tak počkat, mně ten náhrdelník přece vzal. Proč potom říká, že ho nemá. Leda že.... by se to stalo před tím, než nás napadl, " zauvažovala.

Muži si dal mezi sebou něco říkali, ale to už Athena přetáčela dál. Zastavila se, až u této scény.

Řetízek se přetrhl a na krku jí po něm zbyl pouze škrábanec.

Athena si instinktivně sáhla na krk a když ho nenahmatala ohnala se po muži před ní. Ten vyčaroval kouřový provaz a připoutat jí ke stromu. To nezabránilo, ale Atheně aby se pokusila vymanit.

Avery si klíček dal do kapsy u pláště a nechal mávnutím ruky provaz zmizet. Na to přesně ale Athena čekala. Vrhla se na něj, jako kočka na myš. Odrazila se a plnou silou na něj skočila. Její soupeř se ale nevyvedl z míry. Chytil ji za ruce dřív než se ho stihla dotknout a silou s ní udeřil do stromu.

Palčivá bolest hlavy nakonec donutila Athenu se zklidnit.

Avery se musel nad její bláhovostí zasmát, pak ale zvážněl.

,,Máš poslušnost a respekt, to se mi líbí. Na druhou stranu, když za něco bojuješ jsi jako útočící had. Jednou se ti to vymstí, Atheno," zašeptal jí do ucha.

Athena se nad jeho hlasem otřásla. Byl tak pronikavý, že si byla jistá, že jí pronikl až do morku kostí.

Stále ho slyšela. Bylo to jakoby stál teď vedle ní a šeptal jí do ucha to samé, co slyšela teď.

Zatřásla hlavou, aby zaplašila strach a pokračovala dál, dokud se neobjevili zase dva muži.

V celé místnosti panovalo ticho. Jediným pohybem byly černé vlající vlajky, které visely ze stropu. K pohybu je přiměl vítr z pootevřeného okna.

Pán Temnoty seděl stále na trůně a oči upíral na křišťálový lustr,který vítr také trochu rozpohyboval.

Zničehonic se dovnitř přihnal našedivělý kouř a lust se od stropu odtrhl.

S rachotem a řinčením dopadl na mramorovou podlahu a roztříštil se na několik kousíčků.

Muž na trůně vzdechl.

,,Zase si zkoušíš dramatický nástup, Avery?" zeptal se nezáživně.

Uprostřed všech střepů se zjevil jmenovaný stoupenec.

,,Nezlobte se, nemohl jsem si pomoct," vysvětlil s úšklebekem, ,,a jestli můžu podotknout, ten lustr se dnes roztříštil líp než kdy jindy."

,,Nechoď kolem horké kaše, víš, že to nesnáším."

To samozřejmě věděl, ale jeho hrdost mu dneska dovolila udělat výjimku.

Pán Temnoty zase pomocí dvou prstů složil lustr zpátky a umístil ho kam patřil.

Avery se pro sebe pousmál a vytáhl z kapsy řetízek.

Oči jeho pána se zvětšily úžasem. Telekinezí si přitáhl malý předmět k sobě do ruky. Zavřel oči a pevně ho sevřel v dlani. Po celé ruce se mu rozhořelo teplo.

Když však oči zase otevřel, zmateně se podíval kolem muže před ním.

,,Kde máš tu holku?"

Tohle Avery nečekal. Rychle se proto snažil vymyslet nějakou výmluvu.

,,Myslel jsem, že jí chcete jen aby jste jí mohl sebrat ten řetízek," odpověděl klidně.

,,Tak tys myslel? BLBEČKU! Ta holka je pro nás stále nebezpečná." vyjekl a lustr zase nechal spadnout.

Avery se jen tak tak stihl teleportovat o pár metrů dál.

,,Ale pane, jak by nás mohla ohrozit? Už nemá žádné schopnosti. Nemyslíte, že jste vůči ní trochu předpojatý?"

Muž si odfrkl a klidným hlasem řekl: ,,Nepodceňuj jí tolik. I myš může vyzrát nad kočkou."

,,Pochybuji, ale jak myslíte. Jaký bude další krok?" optal se.

,,Athena se domů vrátit nemůže, když my máme ten řetízek. Jediný ale kdo jí může vrátit domů je Mary. Takže, musíme něco udělat s ní. Tvůj úkol je jít za ní a..."

,,Mám jít do paláce?" přerušil ho.

,,A sám," dodal mu.

,,Zbláznil jste se? V paláci se mi nikdy nemůže povést Mary zabít," protestoval.

,,To ani nechci," ušklíbl se.

Athena by se koukala dal, kdyby do ní nevrazila síla a nevynesla jí pár metrů nad zem. Vykřikla a právě v ten moment se hologram přerušil.

,,Nikdo tě neučil, že špehovat ostatní se nedělá?" zeptal se řečnicky.
Jakmile Athena zjistila komu hlas patří, pokoušela se z moci vyškubnout. Bohužel jí to nešlo.

'Ne, znovu ne," zašeptala tak lehce, že jí nemohl neslyšet.

Avery k ní tiše jako šelma přešel a pravil: ,,Můj pan měl pravdu. Vážně bych tě neměl podceňovat. Sice nemáš žádnou moc, ale tím že šperk mám já, se ti snadněji dostanu do hlavy."

Dívčin strach sílil každou vteřinou, ale přesto se rozhodla zeptat na otázku, která jí vrtala hlavou.

,,Jak to, že vidím, co se stalo?" zeptala se poněkud roztřeseně.

,,Zajímavé, že?" odpověděl s kapkou zvědavosti.

Athena věděla, že je bez šance. Krásný ráj se změnil v jeskyni strachu.

Udělala to první, co jí v tu chvíli napadlo. Snažila se probudit. A dařilo se jí to. Cítila, jak opouští zemi snů.

I její útočník to poznal, ale nijak se tomu nepokoušel zabránit. Veděl, že bude mít ještě spousty příležitostí.

,,Těš se, Atheno, nevidíme se naposled!" zavolal.

Dívka rychle vytřeštila oči a podívala se projistotu okolo sebe.
Žádná Magie, která by jí držela, žádný zastánce zla.

,,Atheno, jsi vzhůru. To jsem ráda," oddechla si doktorka, která právě vešla do místnosti a jejího vyděšení si moc nevšímala.

Atheně přišlo, že na doktorku zrovna dvakrát nevypadá. Malá hubená žena, okolo padesáti. Kůži měla hodně světlou a světlounce blonďaté vlasy jí moc tmavosti taky nepřidávaly. Byla v normálním civilním oblečení, jen plášť měla zdravotní. Vypadala spíš jako duch než jako doktorka.

Athena se chtěla zvednout, ale žena jí naznačila, aby si zase lehla.

Začala se rozhlížet kolem sebe. Téměř automaticky poznala Athena, že se nachází v nemocničním pokoji. Bílé stěny, poličky s léky a monitor u její postele, který ovšem nebyl zapnutý.
Když se ale podívala pozorněji na poličkách nebyly obyčejné léky. Tyhle byly zlaté, duhové i stříbrné. Z toho poznala, že se stále nachází v Zemi Fantazie.
,,Jak se cítíš?" zeptala se.

Dívka si odkašlala.

,,No," zachraptěla.

Žena jí hned podala sklenici vody, že které se napila. Potom pokračovala.

,,Upřímně, zmateně. Co mi je, že jsem tady?"

Doktorka na ní pohlédla.

,,Upadla jsi do bezvědomí. Eliot tě sem přivedl. Napadla vás temná armáda. Naštěstí jsi měla jen pár škrábanců, které jsem ošetřila a vypadá to, že budeš mít nějaké modřiny, ale jinak by jsi měla být naprosto v pořádku."

Náhle se otevřely dveře a dovnitř vstoupila vysoká, mladá dívčina s rovnými, hnědými vlasy.

,,Ruby, chtěla jsem se ještě zeptat," začala, ale když uviděla vzhůru Athenu chtěla odejít.

,,Ne, ne, počkej, Lynn, to je dobře, že jsi tady. Dojdi pro Mary a Oskara. Dělali si o Athenu starost," rozkázala přičemž kývla hlavou na dívku.

Když Athena uslyšela jméno svého bratra, zazářila radostí. Bylo jí trochu trapné, že si na Oskara nevzpomněla a ani se na něj nezeptala.

,,To je normální" pověděla jí náhle žena.

,,Prosím?" optala se zamrkáním.

,,Že jsi si na bratra nevzpomněla. Je to úplně normální. Spousta pacientů co jsou v bezvědomí si hned na někoho nevzpomenou."

,,Jak jste věděla, na co myslím?"

,,Jsem Myslnice. Dokážu vidět lidem do hlavy, číst jejich myšlenky," odpověděla.

Dívka se chtěla ještě zeptat zda viděla i ten sen, ale to už se rozrazily dveře to pokoje a dovnitř vešli dvě postavy.

Jakmile Oskar svojí sestru uviděl, skočil jí kolem krku. Jeho sestra bolestně zasyčela, čímž se chlapec odtáhl.

,,Škrábance po nehtech se ještě zcela nezahojily," vysvětlila mu, když viděla jeho zmatený výraz.

Oskar sklopil oči k zemi. Athena mu chtěla říct, že se nic nestalo, ale očima hleděla jen na ženu u dveří.

Kratší havraní vlasy, uhlazené rudé šaty a oceanové očí, které sledovaly dívku stejně jako ty její.

,,Ath, myslím, že bychom si měly promluvit."

Jmenovaná se zvedla z postele a tvrdým hlasem odvětila: ,,Taky myslím, teto."

Zdravím! Nevím, co bych tu psala, takže se zeptám asi na to, co obvykle a byla bych ráda, kdyby někdo napsal i nějakou kritiku. Ta přece taky neuškodí. ;)

princessScarlet12