Spirit stála u kolébky a Felicity si hrála s jejím kopytem a smála se.
Fialová klisna se hřejivě usmívala a láskyplně pozorovala svou dceru.
Vtom se ozval jeden z těch těžko popsatelných batolecích zvuků.
Klisna zvedla hlavu a z očí vyprchaly všechny pocity kromě hněvu.
Vyndala kopyto z kolébky, což malou City rozplakalo.
Ona si toho ale nevšímala a s vražedným pohledem došla až ke druhé kolébce.
Daily se na ni roztomile usmíval a natahoval k ní kopýtka.
,,Měl si umřít už dávno." zavrčela a u očí se objevil fialový kouř.
Střed zeleného bělma zrudnul.
Otevřely se dveře a do pokojíku vešel Handsome.
To ale Spirit ani trochu nerozhodilo a kouř jako by se zvětšoval.
Daily se přestal usmívat a začal brečet, stejně jako předtím jeho sestra.
,,Spirit?" oslovil ji váhavě, ale ona se ani nepohnula.
,,Spirit, co to děláš?" polekal se hřebec, když mu došlo, co se děje.
Jednorožec v kolébce se rozbrečel hlasitěji.
Handsome přišel o krok blíž.
,,Přestaň! Neubližuj mu! Je to jen hříbě!" začínal panikařit, ale fialový kouř se stále zvětšoval, hřebeček v kolébce sotva popadal dech a už mu pomalu docházely slzy.
Spirit se ďábelsky usmála, což značilo, že brzy bude dokonáno.
Daily přestal brečet a už jen lapal po dechu, jako by se dusil.
Handsome udělal první co ho napadlo a vystřelil z rohu kouzlo, které odstrčilo klisnu až na konec místnosti.
Kouř se rozplynul a rudé oči opět zbělaly, samozřejmě kromě charakteristického zeleného bělma.
Spirit zaskočeně zamrkala a chvíli jí trvalo, než úplně zaostřila.
Handsome vzal Dailyho do magie a položil si ho do náruče.
Zemní klisna se postavila a nechápavě se na manžela podívala.
,,Proč...Proč si ho zachránil? Není přece tvůj.".
,,On za to ale nemůže. Nic ti neudělal." zamračil se jednorožec ,,A nepřestanu ho mít rád jen kvůli tomu, že má jiného otce. Pořád je to ten samý veselý a hodný hřebeček jako předtím.".
Spirit překvapeně vydechla.
,,Jak si mohla byť jen pomyslet na to, že bys ublížila vlastnímu hříběti?!" nechápal Handsome a přitiskl si stále vyděšené hříbátko blíž k sobě.
Daily zrychleně dýchal a se zavřenýma očima se co nejvíc přitulil k hřebci, který ho držel.
,,Já...On..." koktala fialová klisna.
,,Ostatně...Co tu vůbec děláš? Tedy kromě vraždy syna. Myslel, sem, že se ti v Canterlotu líbí víc." řekl ironicky, skoro pohrdavě.
,,Dragonlia ti všechno řekla, co?" povzdechla si smutně ,,Vyčítala mi to. Já chtěla běžet za tebou a všechno vysvětlit, ale...".
,,Dragonlia tu není." přerušil ji Handsome.
,,Odjela včera v noci." zamyslela se Spirit ,,Měla tu dávno být.".
,,To měla." kývnul hřebec a i s hříbětem v náruči odešel.
Daily se k němu tisknul a vypadalo to, že se ho v nejbližších dvou hodinách odmítá pustit.
,,Počkej přece! Kam deš?" vyhrkla Spirit a doběhla ho.
On se zastavil a otočil se na ni.
,,Tohle je divný. Jestli měla Dragonlia namířeno přímo do Appleloosy, nemá kde by se po cestě tak zdržela. Něco se jí stalo, nebo, v lepším případě, se někde zasekla. Každopádně ji musíme najít. Jestli chceš být užitečná, požádej o pomoc toho svýho 'krále'." řekl a zase se otočil zády k ní.
I fialová klisna se otočila a odběhla do pokojíku svých hříbat.
Ještě utěšila Felicity tím, že se na ni usmála a pohladila ji po hřívě a teleportovala se pomocí černé magie.
City se postavila na zadní a zaujatě to zmizení pozorovala od začátku až do konce.
Zasmála se a zatleskala kopýtky, což způsobilo její pád do sedu.

Spirit se objevila v Solarově ložnici.
Samozřejmě spal, protože byla noc.
Přišla až k němu a zamračila se.
,,Solare, vstávej!" křikla a alicorn se s leknutím probudil.
,,Ať chceš cokoliv, počká to do zítra." zamumlal rozespale a znovu zavřel oči ,,A tím myslím vážně cokoli.".
,,Dragonlia zmizela. Máš v tom kopyta?" zasyčela Spirit.
Hřebec otevřel fialové oči a upřel je na ni.
,,Je proti mě, ale přísahám na svou lásku k tobě, že o tom nic nevím." odpověděl.
,,Dokážeš ji najít?" zeptala se.
,,V Equestrii se objevili banditi. Pocházejí z nesjednocených měst a napadají sjednocená. Navíc se drby šíří rychle. Můžou o nás už vědět i oni." vysvětlil ,,Zkontrolovala si duše, nebo ses na ně za ten týden vůbec nepodívala?".
,,Ty myslíš, že ji mohli..." polekala se.
,,Vyloučit to nemůžeme." pokrčil rameny a zase zavřel oči ,,Být tebou, podívám se na to.".
Pravdou bylo, že Spirit dost zanedbala povinnosti nástupkyně Smrti.
Takže po Equestrii létalo hodně nezařazených duší, což poníky dost pobouřilo proti ní.
Byl nejvyšší čas se pustit znovu do práce.
Nechala tedy Solara spát a odešla do jeho pracovny.
Sedla si na zem a povzdechla si ,,No tak poďte.".
Na to se k ní, skrz zdi celého zámku, slétlo hejno malých svítících stvoření.
Proč ste nekonala povinnost, výsosti?
Zeptala se jedna z duší.
Neslyšelas to? Okřikla ji druhá. Spala přece s tím "králem"!
Takže je to pravda co se říká? Navázala další.
Jasně že je to pravda! Jinak by jí tak netrvalo nás zavolat! Kývala jiná.
Kdy se vrátí princezna Invisible? Skuhrala zase první. Ta se nezdržovala a tolik jí to netrvalo!
,,Dost!" křikla Spirit, které už to lezlo na nervy ,,Je mezi vámi klisna jménem Dragonlia?".
Tak to ne! Jestli ste nás zavolala jen kvůli tomuhle, odmítám spolupracovat! Rozzlobila se duše.
Ostatní souhlasně přikývli.
,,Roztřídím vás, jen potřebuju vědět jestli je naživu." prosila nástupkyně.
Dušičky si vyměnily pohledy a rozestoupily se.
Uprostřed hejna vzniklo prázdné místo, v něhož středu levitovala jedna duše.
Spirit zalapala po dechu.
Světélko se na ni podívalo prázdnýma očima a přiletělo blíž k ní.
Klisna ucouvla, jako by se ho bála.
,,L-Lio?" špitla a zelenobílé oči se jí zaleskly slzami.
Duše neřekla ani slovo a jen na ni dál upřeně hleděla.
Nástupkyně věděla, že jediný způsob jak zjistit pravdu je použít kouzlo princezen Smrti.
Zavřela oči a u nich se objevil fialový kouř.
Před očima jí proběhl celý Dragonliin život. Když došel ke konci, rozbolel i ji krk a jakmile se vize rozplynula a ona se ocitla tváři v tvář průhlednému stvoření, rozbrečela se.
,,Lio...Lio..." popotahovala ,,Promiň, je mi to tak líto, omlouvám se! Kdybych...Kdybych jen věděla, že se vidíme naposled, nepohádala bych se s tebou. A kdybych ti tehdy řekla, co se na přespávačce stalo, možná bys mi poradila, pomohla. Ale já husa si to nechala pro sebe!".
Duše přilevitovala blíž a dotkla se jí malým přízračným kopytem.
Spirit nezbylo nic jiného, než ji poslat do Nebe.
Když tak udělala, začala brečet ještě víc a dušičky se jí snažily utěšit.
Konečně jí došly slzy a podařilo se jí roztřídit všechny duše ještě před východem Slunce, neboli než se Solar vzbudil.
Ulehla na postel vedle něj a hned usnula.

Konečně sem to dopsala! xD