,,Díky, zachránila si mi krk." usmál se Solar.
,,Nešla sem tam kvůli tobě." zamračila se Spirit ,,Jen nemám ráda války. Hlavně ty zbytečné.".
,,Nic není zbytečné." kroutil nesouhlasně hlavou alicorn ,,Ani války, ani hádky a ani moje snaha o tebe. Díky bitvě získáš území, vítězství a slávu, hádka ti ukáže co je jaký poník zač, když dá průchod svým pravým citům a názorům a nakonec snaha, ta zajistí úspěch, když je vynaložena správně.".
,,Jenže při bitvě zemře mnoho poníků a jedna strana o území přijde, když ho ta druhá získá." obrátila znovu Spirit ,,Hádkami přicházíš o přátele a sou obvykle směšně malicherné. A udělal by si nejlíp, kdyby ses kvůli mě přestal tak snažit. Protože já Handsomea nikdy neopustím a už vůbec ne kvůli tobě!".
,,Nemysli už na něj." tónem řeči se Solar mohl rovnat se lstivým hadem z Ráje ,,Zkus chvíli myslet na mě. Věř mi, že se ti uleví.".
,,Dělá se mi špatně z toho, jak seš sebestřednej!" prskla pohrdavě fialová klisna.
,,Nejsem sebestředný. Jen vím, že mám pravdu. A ta pravda se ti nelíbí." hájil se klidně modrý hřebec ,,A kdyby ses svým citům už od začátku nevzpírala, mohla sis toho hodně ušetřit.".
,,Jenže já se musím vzpírat, chápeš? Miluju Handsomea, ale..." Spirit radši odvrátila zrak, než aby dokončila větu.
,,...ale já ti taky nejsem lhostejný." dořekl Solar.
,,Nevíš, jestli sem to chtěla říct." zamumlala zemní klisna.
,,Ale vím." usmál se alicorn a přistoupil k ní blíž ,,Tolik se bráníš a přitom to nezabírá. Užíráš se úplně zbytečně místo toho, abys tomu dala volný průchod.".
,,Možná, že tomu nechci dát volný průchod." zavrčela a zase vzhlédla k němu.
,,Anebo chceš, ale nepřiznáš si to." přivřel oči Solar ,,Zkus to. Zkus odhodit ty starosti. Zapomeň na ně, zapomeň na Handsomea. Si tady, teď, se mnou. Jen ty a já. Uleví se ti.".
Naneštěstí pro Spirit, emoce a srdce sou silnější, než hlava a rozum.
Hlava se jaksi vypnula, srdce se rozdělilo na dvě půlky, z nichž jedna miluje Handsomea a druhá je pro chvíle se Solarem, rozum se snažil vzdorovat, ale emoce celou tu vnitřní válku rychle rozhodly a zahnaly vše ostatní do samého kouta Spiritiny duše.
S hlavou odešly starosti a s rozumem zábrany.
Usmála se, protože se najednou cítila tak bezstarostně a lehce.
Uvolněně si oddechla políbila Solara.
Ten, poznaje že vyhrál, polibek opětoval.
Ale jen u polibku zůstat nechtěli.
Spirit začala couvat k pohovce a alicorna vedla sebou.
Když zadníma nohama narazila na měkký potah pohovky, odtáhla se z polibku a lehla si.
Solar si chtěl lehnout taky, ale zarazil se a zadíval se směrem ke dveřím.
,,Co je?" zasmála se zemní klisna a posadila se ,,Vypadáš jako bys..." pohledem zavadila o dveře a hned na to na ně upřela vyděšený pohled.
,,Ha-Handsome, to...to...eh..." koktala polekaně a nebyla schopná zformulovat souvislou větu ,,Není to jak to vypadá!" vyhrkla nakonec.
Jednorožec se na ni zadíval pohledem, který vyjadřoval asi polovinu známých pocitů od překvapení až po zklamání.
,,Vážně?" řekl s jakousi všelijakou ironií ,,Tak jak to teda je?".
Zatímco Spirit se snažila vymyslet narychlo nějakou výmluvu, Handsome přejel pohledem k Solarovi.
Když se jejich oči setkaly, hnědý hřebec ucouvl a v srdci se ozvalo tak hlasité křupnutí, že to musela slyšet i zamyšlená Spirit.
Ty fialové oči už přece viděl.
Vídal je každý den...
Obrátil se ke své ženě a přidušeným hlasem řekl ,,Tehdy jak si s nikým nemluvila, když si přijela z Canterlotu...Daily Curse...On-on je jeho syn?".
Kdyby už neseděla, nejspíš by Spirit omdlela.
Zatmělo se jí před očima a začala panikařit.
Kromě zrychleného dechu se ale nezmohla vůbec na nic, jen bezmocně zírala do zelených očí svého manžela.
Solar si všiml, že mluvit s ní je evidentně marné, tak se do toho vložil sám.
,,Ano, sem Dailyho otec." odpověděl s hrdostí.
Jednorožec ho probodl pohledem a opět se otočil k fialové klisně, která z něj nepouštěla oči, ze kterých začínaly téct slzy.
,,Jak si mohla." řekl zlomeně a Spirit odvrátila zrak a začala si utírat tváře kopytem.
,,Promiň, promiň, promiň,..." kníkala potichu a popotahovala.
Do očí už se mu ale podívat nedokázala.
,,A ty se jí divíš?" zamračil se Solar, ale Handsome mu skočil do řeči ,,Nevzpomínám si, že bychom si potykali." zasyčel nepřátelsky.
,,Jasně, ještě podtrhujte svůj věk." poznamenal ironicky alicorn a zase se vrátil k původní větě ,,Chtěl sem říct, že se jí nemůžete divit, když má doma někoho, no, jako ste vy.".
Jednorožec zase o krok couvl a Spirit zvedla hlavu.
,,Navíc, už nejste nejmladší a dlouho tu nebudete, tak si musí hledat náhradu." dodal Solar.
To už Handsome odešel, než stihl jakkoli zareagovat.
Spirit se postavila, přeskočila opěradlo pohovky a chtěla se rozběhnout za ním, ale alicorn ji zastavil.
,,Nech ho, stejně nevymyslíš co říct na obranu.".
Ona se otočila.
,,Tohle už si vážně přehnal." procedila mezi zuby.
,,Já to přehnal? No nevím kdo se nechal nachytat manželem při nevěře." pokrčil rameny.
,,Ty seš neskutečnej!" křikla naštvaně Spirit a přišla zase k němu ,,Ne, za to všechno můžeš TY! Protože TY si mě pozval na tu přespávačku, TY si za mnou v noci přišel, vyspala sem se S TEBOU, TY ses pak prokec nástupcům, narodilo se mi TVÝ hříbě s TVÝMA zatracenýma očima, pak si mě TY znova pozval do Canterlotu a kvůli TOBĚ to celé prasklo!" ukázala na něj kopytem vždycky, když vyslovila zájmeno, které ho zastupovalo.
Solar jemně odstrčil její kopyto.
,,Jenže to všechno si dovolila ty." odpověděl klidně ,,A to z jednoho prostého důvodu. Protože k sobě patříme. Je ti se mnou dobře, ale všechny ty nepříjemnosti kolem se staly jen kvůli tomu, že si dala Handsomovi přednost přede mnou.".
Spirit se nadechla na protest, ale modrý alicorn zase začal mluvit.
,,Přemýšlej. Byla si zoufalá protože ste nemohli mít hříbata. Pak si byla nešťastná, žes to před ním musela tajit. Vzala si ho sem sebou, aby se to neopakovalo, ale ještě se to tím zhoršilo. A teď" naklonil se k oknu ,,odjíždí.".
Fialová klisna přiběhla k oknu a opravdu zahlédla hnědého jednorožce skrz okno právě se rozjíždějícího vlaku.
,,Můžeme navázat tam, kde nás vyrušil. Nebo, přesněji řečeno, kdy sme si ho všimli." navrhl a přistoupil k ní ,,Bylo hezké tě vidět tak bezstarostnou a nevázanou.".
,,Ta nevázanost způsobila že odjel." mumlala a sledovala, jak se vlak ztrácí z jejího dohledu.
,,Tak na něj nemusíš myslet. Všechno hoď za hlavu. Handsomea, povinnosti, starosti. Oddechni si od toho všeho a podívej se na mě. Podívej se mi do očí." klisna po jeho boku k němu vzhlédla, neboť vlak už zmizel ze zorného pole.
Nadechla se a zase vydechla.
Váhavě se k němu přiblížila a zase se políbili.
Solar magií zavřel dveře, aby se nestalo něco podobného, jako před chvílí.

1100 slov!
XO
Kapitola je věnovaná
Meditation-sama :D