Solar seděl u pracovního stolu, díval se na mapu Equestrie a podepíral si hlavu kopytem.
Měl na krku ten samý náhrdelník jako Spirit, jen v barvě Celestiiny srsti a se sluncem místo lebky.
Ozvalo se klepání.
,,Dále!" zavolal, aniž by vypadl ze soustředění.
Dovnitř vešel sluha a uklonil se.
,,Přijela princezna Dark Spirit, výsosti." oznámil.
,,Ovšemže přijela." zasmál se Solar, jako by to byla naprostá samozřejmost.
,,Mám ji uvést sem?" zeptal se sluha.
,,Jasně. Ale doprovod ať si nechá v pokoji." odpověděl stále s dobrou náladou a sroloval mapu.
Po chvilce vešla Spirit a sluha za ní zavřel dveře od pracovny.
,,Á, koukám, že ten culík pořád nosíš. Nemá snad nějaký hlubší význam?" zeptal se vesele Solar a vstal od stolu.
,,Vím, proč si mě pozval. Ale tentokrát se ti to nepovede." zamračila se Spirit.
,,Když tak dobře víš, proč sem tě pozval, proč si přijela?" zeptal se stále s neskrývanou radostí hřebec, ale zůstával stát u stolu.
,,Jednak abych vytáhla kopyta z Appleloosy" řekla, přišla až k němu a zavrčela ,,a pak abych ti do očí řekla jak tě nesnáším.".
,,A budeš mi to říkat ve stoje, nebo se posadíš?" zvedl obočí Solar a pokynul kopytem na pěknou pohovku naproti stolu.
Spirit se na ni otočila a neochotně se posadila.
,,Mimochodem, cestou sem sem projela Ponyvillem. Všude samé vlajky s tvým Cutie Markem. Můžeš mi laskavě vysvětlit co se to v Equestrii děje?".
,,Equestria je velká země, ale princezny si ji mezi sebou rozdělily na kousky. Na města, přesněji řečeno. Když sem se konečně, alespoň dočasně, dostal k hlavnímu postavení, rozhodl sem se ukázat poníkům jak by to mělo vypadat. Sjednocuju zemi, ale někteří se mnou a mými názory pořád ještě nesouhlasí." vysvětlil samozvaný král.
,,Umím si dost dobře představit ty tvoje názory. Zahrnuje nějaký tvůj zákon, že král může mít jakou klisnu chce?" zeptala se a zvedla obočí.
,,Ne, protože to by bylo moc lehký." usmál se nad tím, jak si Spirit myslela, že všechno ví.
,,Hraješ si se mnou." procedila mezi zuby fialová klisna.
,,Možná." pokrčil rameny alicorn.
,,Jenže mě už neoblbneš." řekla rozhodně Spirit.
,,Hm, to si můžeš namlouvat. Jenže ty si neuvědomuješ, že si nevypočitatelná." Solar pořád neztrácel dobrou náladu ,,A v emocích máš takovej zmatek, že v jednu chvíli bys mě nejradši zabila a v druhé už mě chceš políbit.".
,,Tebe už líbat nebudu." odfrkla si Dark Spirit.
,,Znám tě líp než ty sama a i když se snažíš o opak, vůbec ses nezměnila." uchechtl se hřebec.
,,Moc si o sobě myslíš." zemní klisna si ho nepřátelsky změřila pohledem.
,,Málem sem se zapomněl zeptat. Jak se má můj synek?" otázka vyzněla lhostejně, jako by ji pokládal každý den.
,,Daily není tvůj syn." zasyčela Spirit a probodla ho nenávistným pohledem.
On se jen pobaveně zasmál.
,,To si vykládej v Appleloose. Evidentně tam nemají všech pět pohromadě, když tu podobu nevidí. Nechápu, jak ti to mohlo projít." řekl a očividně se dobře bavil.
,,Fajn," řekla chladně ,,je to tvý hříbě. A nesnáším ho stejně jako tebe. Když se narodil a já viděla ty oči...Zabila bych ho, kdyby do pokoje nevešel Handsome. A ušetřila bych si dva roky utrpení.".
,,Aspoň za něco mu můžu být vděčný." vtipkoval Solar Eclipse ,,A to sem si myslel, že mateřská láska je automatická.".
,,To sis myslel špatně." prskla Spirit.
,,Baví mě, jak si myslíš, že se dokážeš ovládnout." promluvil najendou úplně z cesty hřebec.
,,Co tím jako myslíš?" zamračila se klisna.
Solar vykročil směrem k ní a pomalým krokem se přibližoval.
,,Namlouváš si, že ses poučila. Že to znovu nedopustíš." řekl klidně.
Čím blíž byl, tím se Spirit cítila nejistěji a posunula se na pohovce až k opěradlu.
Tři roky žila v neštěstí a vzteku nad tím, co se stalo.
Nevěděla proč, ale bylo to přesně tak, jak Solar řekl.
Ještě před chvílí ho nenáviděla a teď se jí zmocňoval tři roky starý pocit.
Zničený duševní stav, který znovu vyplouval na povrch a volal po tak dlouho postrádaném antidepresivu.
Chvěla se, jak se snažila ovládnout a s těžkým dechem sledovala Solarovy pohybující se rty.
,,I když víš, že se neovládneš a, stejně jako minule, ztratíš hlavu hned jak mě..." nestihl to ani doříct a Spirit vyletěla ze sedu a políbila ho.
S vítězným pousmátím jí polibek vrátil.
Po chvilce se znova posadila na pohovku, pak se posadil i on a nakonec si lehli.
Spirit neměla sílu přestat a i kdyby ji měla, nejspíš by ji nedokázala využít.
Ozvalo se klepání na dveře.
Solar se odtáhl a zavolal ,,Teď nemůžu!", potom byl stažen Spiritiným kopytem zpátky k jejím rtům.
Klepání se ale ozvalo znovu.
Alicorn byl zase nucený se odtáhnout.
,,Nemám čas! Vyřeším to později!" křikl a tentokrát se Spirit nadzvedla a dolů ho stáhla už v polibku.
Dveře se otevřely a stál v nich sluha.
,,Vaše veličenstvo, omlouvám se, že obtěžuji, ale je to velmi naléhavé." vysvětlil.
Solar se zvedl a už cestou k němu se podrážděně zeptal ,,Co je tak důležitý, že to chvíli nepočká?".
Spirit radši zůstala schovaná za opěradlem pohovky a urovnávala si v hlavě zpřeházené myšlenky.
,,Křišťáloví poníci překročili hranice." oznámil znepokojeně sluha.
Jako mrknutím oka se ve Spiritině hlavě všechno dostalo na své místo a ona vstala a rázným krokem zamířila ke dvoum hřebcům.
,,Princezna Spirit?" zamrkal překvapeně sluha.
,,Promiňte, říkal ste něco o křišťálových ponících?" zeptala se a ignorovala jeho zmatení.
,,Před chvílí překročili hranice sjednocené Equestrie. Míří na Canterlot." vysvětlil sluha.
Spirit se otočila na Solara.
,,Co sem zmeškala?" zamračila se.
,,Ále, trochu sem se pohádal s nástupkyní Harmonie, Mysterious Magic." pokrčil rameny.
,,Jak jinak." utrousila Spirit a odešla z pracovny.
,,Mám ji na háku." usmál se samolibě Solar a stále ještě překvapený sluha na něj vrhl zmatený, ba skoro vyděšený pohled.

A teď....

...padám na kytaru protože du pozdě!!!
*vybíhá z domu div se nepřerazí*