„Ty jsi řekl Nelie, ať vezme Impalu a zmizí?" sledoval Dean nevěřícně svého bratra, Sama. Ten jenom nevinně pokrčil rameny, protože si nebyl jistý, že přesně tohle by Nelie dokázala udělat. Sáhnout Deanovi na jeho auto, na jeho lásku, a zmizet.

„Řekl jsem ji, ať se dostane z bunkru. Nemohl jsem vědět, že vezme Impalu a zmizí s ní. Myslel jsem si, že třeba počká...venku," pokrčil nakonec rameny. Vážně ho nenapadla takováhle možnost. Dean si povzdychl a kopl do stolu. Sam nedokázal říct, jestli je naštvaný kvůli tomu, že Nelie zmizela, nebo že vzala Impalu.

„Sakra, ta holka je někdy fakt hrozná. Ale taky chytrá. No tak ji pojďme najít."

~

Nelie nedojela s Impalou daleko. Svým způsobem si říkala, že musí zůstat blízko bunkru, kdyby se něco stalo a byla by třeba její přítomnost. Zastavila se u jednoho fast-foodu a posadila se dozadu, nechtěla být na očích. Objednala si burger se slaninou a jahodový milkshake, a zatímco spokojeně srkala, Casův plán dopadl úspěšně a otec jejího dítetě byl znovu sám sebou.

Zatímco tam tak sama seděla, přemýšlela nad svými dalšími kroky. Bylo pro ni najednou divné, nemyslet jen na sebe, ale i na ten malý hrášek v ní. A ještě hůř se přemýšlelo nad tím, že ten její malý hrášek může být po Deanovi, když nebyl sám sebou. Bylo to vůbec možné? Může čekat zlý hrášek?

„Tady je naše zlodějka mé lásky," ozval se u ní pobaveně Dean, když ji konečně našli. Když Nelie uslyšela jeho hlas, lekla se a trhla s sebou. Nevěděla, jestli ji v té chvíli zraňuje jeho přítomnost, nebo jeho slova. Nejdřív se na něj vyděšeně podívala, protože nevěděla, jak na tom je, ale když u něho viděla stát Sama a Castiela, zklidnila se.

„Tvoje láska je v pořádku, neboj. Dokonce jsem i dobře zaparkovala," snažila se působit jako nic. Došla k tomu, že bude lepší chovat se takhle, než to hrotit. Navíc...nebyl to ten Dean, se kterým se to stalo. Dean se pousmal a pak ji pevně stiskl. Nelie mu to opětovala a podívala se na Sama. Ten k ní kývl. Jeho bratr byl zpátky.

~

Jízda Impalou zpátky do bunkru byla tichá. Nikdo nevěděl, co pořádně říct, po tom všem. A tak bylo daleko lepší mlčet. Sam seděl s Deanem vpředu, který konečně řídil svoji lásku, a Nelie byla namáčklá vzadu s Castielem. Jako kdyby to bylo málo, Castiel ji pořád divně sledoval. Nelie by se vůbec nedivila, kdyby mu Sam všechno neřekl. A soudě podle jeho pohledu to bylo velmi pravděpodobné.

„Potřebuju pauzu od tohodle života. Odejdu z bunkru na pár...roků," prolomila ticho. Jako kdyby bouchla bomba.Trhla s sebou dopředu, když Dean najednou zastavil. Pás ji o chvíli později zase strhl dozadu a hlavou se uhodila o sedadlo. Sam se na ni díval skrz zrcátko, Dean se k ní rovnou otočil. Castiel tam jen tak klidně seděl.

„Co jsi to řekla?"

„Odcházím. Přemýšlela jsem nad tím delší dobu a potřebuju to. Jsem unavená, Deane. Většinou jsem zavřená v bunkru a zahrabaná v knihách. Potřebuju taky vlastní život," a rozhodně to nebylo kvůli tomu, že byla zbouchnutá od Deana. Možná ji přece jenom to lhaní šlo. Dean se chystal něco namítat, když mu Sam položil ruku na rameno.

„Už je rozhodnutá. A má pravdu. Byly chvíle, kdy jsme si brali pauzu i my," Nelie se na něj vděčně podívala. Věděla, že s jejím odchodem bude mít největší problém Dean. Ten už na to nic neřekl a zase se rozjel.

~

Položila si tašku na postel a chvíli sledovala svůj pokoj. Už pár let to byl její domov a najednou se rozhodla ho opustit a vydat se do neznáma. Nevěděla, co ji čeká a jaké to bude. Z dalších úvah ji vyrušilo zaklepání na dveře.

„Je odemčeno," odpověděla automaticky. Čekala to. Čekala Deanovu návštěvu. Dean za sebou zavřel a rozhlédl se po pokoji. Ta taška na posteli ho utvrzovala v tom, že je vážně rozhodnutá odejít. Odejít z bunkru, a z jejich života.

„Nerozmyslela jsi si to?" i tak se musel zeptat.

„Ne. Je to dobré rozhodnutí. Bylo to dost...hektický a já potřebuju trochu klidu. Půjdu na chvíli do ústraní a pak se třeba zase vrátím..." Dean přikývl a sledoval ji. Prošla kolem něj ke skříni a začala si dávat oblečení do tašky. Chtěl věřit tomu, že odchází kvůli tomu. Doufal, že když nebyl sám sebou, tak ji neublížil. Stačilo, že ublížil Samovi a Casovi, Nelie by už nezvládl.

„Odcházíš kvůli tomu, jaký jsem byl a co jsem dělal?" osmělil se nakonec. Nelie při tom naskočila husí kůže a snažila se zahnat myšlenku na to, jak si ji Dean surově vzal, když nebyl sám sebou. Nepodívala se na něj, místo toho si dál balila věci do tašky. Teprve až když ji Dean chytil za ruku, se na něj podívala.

„Pravda je, že jsem těhotná. A nechci pro to dítě takový život, jaký máme teď. Nevím, kdo je otec toho dítěte, ale chci pro něj lepší budoucnost, než jakou máme my čtyři. Spokojený?" vyštěkla obranně. Neřekne mu o tom. Neřekne mu o té noci, kdy si ji vzal její tělo a zničil její duši. Sledovali se tiše. Nelie se snažila udržovat oční kontakt, protože kdyby ho ztratila, Dean by věděl, že mu lže.

„Nemůžeš ale odejít. Budeš sama, nechráněná."

„Není to o tom, jestli můžu odejít, nebo ne. Já musím odejít. A to je rozdíl. Dávejte na sebe pozor, dohlížejte na sebe. A třeba někdy...se znovu shledáme," dala mu rychlou pusu na jeho strniště, přehodila si tašku přes rameno a odešla. Nesnažil se ji zastavit. Byla už dávno rozhodnutá. Dean jen sledoval dveře, kterými odešla další žena jeho života. 

A/N: Vidím to ještě tak na další 4 části téhle FF, nechci to zbytečně protahovat ^^ a děkuju všem za vote a krásné komentáře ^^