kdo by to byl řekl, s babičkou jsme si užily spoustu legrace.

strávila jsem u ní celý víkend a domů se vrátila až v neděli večer.

„Kde jsi byla?" zařvala na mě místo pozdravu máma.
byla zvyklá, že jsem na mobilu 24/7, a tak ji dost rozhodilo, že se nemohla dovolat.

„Mami, všechno ti vysvětlím!" marně jsem se ji snažila uklidnit.
sama nevím, jak toho chci docílit.

„Byla jsem u Ziny. Promiň, mami, nezlob se. Já vím, že bys mi tam nedovolila jet. A já jsem si ji hrozně přála vidět... A představ si, vůbec nic se tam nezměnilo! Trefila jsem tam plně sama! Až k jejímu domu!
Ptala se, kdy přijedeme všichni," plácala jsem páté přes deváté.

„Já za ní už nikdy nejedu."

„Ale mami... Vždyť se zas tak nic nestalo, už je na čase jí odpustit."
„Irenko, ta holka má pravdu. Je to přece jenom moje máma," vložil se do toho taťka.

využila jsem situace a nenápadně se ztratila do svého pokoje. musím se ještě připravit na pondělí do školy.

smutné je, že mamka měla větší vztek, že jsem se viděla s babičkou, než že jsem zmizela na víkend a skoro o sobě nedala vědět...

Tady je pidi midi kapitolka... Omlouvám se moc, ale fakt nestíhám :D Ty Vánoce jsou tak stresující! (začínám souhlasit s Elsou z 24 Wishes :P)

Možná ještě dnes bude nějaká část, ale nic neslibuju. ;)

-A.