dnes má svátek Zina.

tak se jmenuje moje babička.

viděla jsem ji naposledy, když mi byly čtyři. 

potom se s ní mamka ošklivě pohádala a od té doby se všichni tváříme, že neexistuje.
je mi to líto.

ty vzpomínky, co na ni mám jsou velmi krásné, ale mlhavé. potřebovaly by osvěžit.

„Mami, pojedeme někdy k babičce?"

„Vždyť jsme byli v Lánově před třemi týdny, tys nechtěla jet."
„Já myslím tu druhou. Zinu," objasnila jsem a snažila se skrýt překvapení. nevěděla jsem, že se tam jelo.

matně si vzpomínám, jak jsem někdy ve čtrnácti našim oznámila, že do Lánova už nikdy nepojedu. samozřejmě, že jsem tam mezitím několikrát byla, třeba o prázdninách a tak, ale v době školního roku mi o plánovaných návštěvách lánovské babičky už ani neříkali.

v duchu jsem si poznamenala, že se o změně svého rozhodnutí musím v nějakou vhodnou dobu zmínit.

„Dobře víš, že Zinu už nikdy nechci vidět. Nepamatuješ si, co mi udělala?" v očích se jí začínaly lesknout slzy, a tak jsem spolkla pravdivou zápornou odpověď a radši rozhovor přesměrovala na jedničku z fyziky, kterou jsem dnes dostala. 

oběma se nám zlepšila nálada.





Nevím, kdy má svátek Zina, takže podle toho datum nezjistíte :D 
Ten příběh není nijak časově specifikovaný ;)


Chtěla bych vám obrovsky poděkovat za #24!! :D

Tuhle část věnuju všem!! :D

Yooouhooou, mám dneska super den :) 

Volno a Vánoce klepou na dveře, večer jdu na vánoční nocovku v DDM (Dům dětí a mládeže) dělat něcojakovedoucí. AAAAaaa :D

Ať se máte taky tak hezky, jako já :)


- Vaše A. :* :D