„Nechceš někam zajít na večeři?" Hned jak se zeptal, zalitoval toho. Dal si přeci za cíl, že se jí bude vyhýbat. Ale moment - na to měl přeci myslet ještě předtím, než souhlasil, že ji bude doučovat.

Po cestě po ní nenápadně pokukoval. Není ošklivá... 

Lenka, Lenka, Lenka...

Její jméno mu v hlavě rezonovalo s takovou sílou, že musel odvrátit zrak.

Při večeři se snažil mluvit o něčem neutrálním. Zkrátka, aby nemusel myslet na ni. Paradox, když seděla přímo vedle něj.

Ale dařilo se.

Když však sledoval její obličej z profilu - mimochodem ho vůbec neposlouchala, takže si mohl navymýšlet co chtěl - tenká zeď se začala bortit.

Chytl ji za ruku.

Ignoroval varovné červené světlo ve své hlavě.  

Srdce mu začalo bušit jako zběsilé.

Máš holku! křičel slabý hlásek někde v nitru. 
Umlčel ho tím, že se k ní přiblížil.

-

Když se od něj odtáhla, uvědomil si, jakou kravinu dělá.

Jak se jen tohle mohlo stát?

Sice ho přitahuje, ale úplně jiným způsobem než Lenka. Něco na tom nesedí.

Tohle by nebylo správné.

„Mám tě fakt hodně ráda, ale nevydrželo by nám to. Nejsem nějaký přeborník na vztahy, ale..., prostě..., ne.

Máš Lenku a opravdu ji miluješ. Vím to. Ten pohled, jakým se na ni díváš... A ona ti ho opětuje. Štěstí, jaké vám září z očí, když se vedle sebe ruku v ruce procházíte po školní chodbě. Tohle já nemůžu zkazit.

Teď jsem si to všechno uvědomila. Byla jsem strašná husa..."

Pocítil strašnou úlevu.

Ta holka je zlatíčko.

Měl chuť jí říct, jak moc je úžasná, jak ji má rád, ale nenacházel ta pravá slova, aby to nevyznělo jinak, než myslel.

Nevěděl, jak jí pořádně poděkovat.

Tak ji nakonec objal. 

Silně mu stisk opětovala.

Lenku miluje. Tohle je jeho nejlepší kamarádka.

Ano, konečně. Takhle to má být. Pomyslný zatoulaný dílek skládanky jeho duše zapadl na správné místo.

--Alex's view, který vysvětluje příběh trošku z jiné perspektivy--

Tak, děti, máme tu skoro konec. Ještě teda jedna kapitolka a epilog, který je taky hodně důležitý. Ale to hlavní máme za sebou.

(Přeju vám zažít to, co se právě stalo mně. Uchvátila mě spisovatelská múza. Je sice Štědrý večer, a já jsem u babičky, ale tolik jsem toho v kuse snad ještě nenapsala. Nebo aspoň poslední dobou ne ;))

- A.