dorazila jsem ke škole.

prošla jsem školními dveřmi.

uvnitř byl překvapivý povyk.

ani jsem se nesnažila zjistit, co se děje.

beztak se to včas dozvím.

přezula jsem se a vyrazila k naší třídě.

cestu mi však zkřížil Alex.

chtěla jsem ho obejít, protože on by mi přece nikdy sám od sebe nic říct nechtěl.

ale on mi posunkem naznačil, že se mnou opravdu chce mluvit.

,,Víš, napadlo mě, že bychom mohli udělat panu profesorovi překvapení k narozeninám. Každý by udělal jednu stránku, na kterou by vymyslel blahopřání. Dohromady by tak bylo čtrnáct stránek. Samozřejmě by se to muselo nějak sjednotit a tak...
Jen jsem si říkal, že se zeptám tebe jako první, protože tě to, jak je vidět, baví.
Co ty na to?" zakončil svou řeč nádherným, ale rozpačitým úsměvem.

,,To je super nápad! Tak dnes na tom můžeme po kroužku začít pracovat. Hodí se ti to?"
,,Dobře, to jsem opravdu rád," obdařil mě dalším úsměvem. Mezitím jsme došli až na místo, kde se rozdělují chodby vedoucí k našim třídám.
,,Teď musím ještě něco zařídit, ahoj odpoledne!" křikl ještě, než zmizel za rohem.

jsem z toho celá zmatená.

za prvé - částečně se splnil můj sen.
a dokonce, to se sama divím, jsem radši za realitu. ne, že by se mi Alex pořád nelíbil, líbí, a moc, ale takhle to je lepší a přirozenější.

mám výbornou náladu. opravdu mám radost z toho překvapení, co budeme chystat, ale ještě víc mě těší, že s tím zašel za mnou! a že je vidět, že mě to baví!

dnes celý den asi nebudu myslet na nic jiného.

:)