ve škole chodím vždy jako duch.

i dnes.

ale pak ho spatřím.

toho nejkrásnějšího člověka na téhle planetě.

myslím, že i mé okolí si muselo všimnout nějaké změny.

měla bych se mu ale vyhýbat, protože tihle bývají nejhorší.

až moc silně si uvědomují svoji krásu.

i když, aspoň se dá na něco koukat, když už nic, takže nejsou nejhorší.

a on mě přitahuje jako nikdo.

ach, kdo to je?

nikdy jsem ho neviděla.

nevěříte na lásku z čistého nebe?
já do dneška taky ne...