"Harry, Hermiono....? Tak vylezte, tohle už vážně není sranda."

"Pst. Tudy." Harry kývl hlavou k nedalekému křoví, kterým jsme se následující chvíli proplížili a spěšně zamířili ke hradu.

Celé to byla Harryho vina. U snídaně se vytahoval před Ginny s lektvarem štěstí, a to i navzdory tomu, že otrava Colin seděl o dvě místa dál. Tomu chlapci samozřejmě nic neunikne, no a teď se o to pokoušíme my. 

"Harry? Rozmyslel jsem si to. Já už nechci hrát na schovku. Ukážeš mi teď ten lektvar štěstí? A můžu tě s ním vyfotit? Harry?!"

"To bylo těsné", ozvala jsem se hned, co jsme se dostali k dřevěnému mostu. 

"Připadám si hloupě, že mu takhle utíkáme," mumlal Harry a neustále se ohlížel. Kdybych měla po ruce knížku, asi bych mu ji přelomila o hlavu.

"Harry, vzpamatuj se! Takhle už to nejde! Opravdu bys mu měl říct, že je otravný."

"Já vím. O tom lektvaru se neměl dozvědět."

"Vážně, Harry? A kvůli komu to tak asi zjistil?" Nafoukla jsem tváře a přidala do kroku, kdyby se nás Colin náhodou rozhodl hledat tady.

"Byla to nehoda."

"Jistě, nehoda. Příště bys měl dříve myslet, než mluvit. Nejen, že před ním teď utíkáš ty, ale musíme se mu vyhýbat i já s Ronaldem! Pořád nás přemlouvá, ať tě za ním přivedeme. Je tak odhodlaný o tom lektvaru slyšet víc, že mě dopoledne sledoval i na záchodky!" křikla jsem, přičemž se na mě skupinka kolemjdoucích zvláštně podívala. Harry se zastavil, chytil mě za obě ramena a posunul k zábradlí mostu, abychom nepřekáželi. 

"Poslyš, už jsem to pochopil, Hermiono. Příště si dám pozor. Však i já z toho mám problémy. Jak myslíš, že se mám soustředit na famfrpál, když mám Colina bez ustání za zadkem?"

"Myslím, že dva byste se na jedno koště nevlezli", odsekla jsem. Harry protočil očima, ale usmál se.

"Nech to být. Omlouvám se, dobře?"

"Dobře." Povzdechla jsem si. "Ale stejně bys mu měl říct pravdu. Přeci nechceš, aby tě obtěžoval věčně."

"Řeknu mu to hned zítra", přislíbil. "Ale teď už pojď, kdo ví, jestli už nám není v patách." Oba jsme se zasmáli a namířili si to do školy. 

***

"Tak, děti, dneska se prosím rozdělte do dvou skupin. Uděláme si menší soutěž", oznámila profesorka Prýtová hned ze začátku hodiny. Ačkoliv venkovní krajina se připravovala na příchod prvního sněhu, ve skleníku bylo jako vždy dusno. Rozepnuté kabáty ani vyhrnuté rukávy tu nebyly ničemu platné, a tak se většina studentů tvářila na smrt znaveně. Nikdo se neměl k nějakému rozdělování, a zatímco Harry si vedle mě stíral z čela jednu kapku potu za druhou, Ron to vzdal úplně a rozvalil se za jeden z truhlíků.

"Šup šup, čím dřív to budete mít za sebou, tím lépe", popoháněla nás profesorka, i když to nebylo ničemu platné. "Tak dobrá, nechtěla jsem to dělat takhle, ale když mi nedáte jinou možnost, zůstanete rozdělení na koleje. Za Nebelvír bude kapitánkou... slečna Grangerová." Kývla ke mně hlavou v naději, že alespoň já budu ochotná dnes něco udělat. Odevzdaně jsem se na ni usmála a ona zapátrala očima v davu.

"A za Zmijozel může být kapitán třeba pan Dedlar", dodala a já to tak nějak bezmyšlenkovitě odkývala. Bylo mi jedno, kdo bude kapitán. Vždyť šlo stejně jen o... Jenže potom mi došel význam jejích slov a mé oči nabyly velikosti tenisáků. 

Urychleně jsem se rozhlédla kolem a střetla se pohledem s mrazivýma očima. To stál přímo naproti mně celou tu dobu? Proč jsem si ho nevšimla?

"Tak tedy k úkolu. Jak jistě víte z minulé hodiny, Mimbulus Mimbletonia je vzácná pokojová rostlina vyhlížející jako kaktus, která ze svých ostnů při útoku vylučuje tmavě zelenou zapáchající tekutinu - mrvomízu.  Vašim úkolem bude tuto rostlinu přesadit, odebrat její mrvomízu do ampulek a přitom se nenechat... postříkat." Vysvětlila profesorka a hodila ostrý pohled po studentech, kteří se při posledním slově začali smát. "Kapitáni mají právo rozdělovat úkoly ostatním", pokračovala a já se musela zhluboka nadechnout, abych z toho horkého vzduchu nabrala do plic alespoň trochu kyslíku. Aspoň, že máme v týmu Nevillea. Ten si s tou rostlinkou rozumí.

"Ta kolej, která přesadí více rostlin a nasbírá více mrvomízy, aniž by při tom zapáchala jako skunk, vyhraje soutěž...a, když už jsme rozděleni na ty koleje, získá i body. Truhlíky najdete vlevo, lopatky a ampulky jsou tam v té krabici. Tak tedy, můžete začít", odstartovala nás profesorka a studenti se konečně probrali k životu - nejspíš je namotivovaly ty body. 

Došla jsem si pro truhlík, lopatku i pár ampulek a vrátila jsem se zpět ke květináči s kaktusem. Měla jsem přesně nastudované, jak s rostlinou zacházet, takže jsem úkol neviděla jako problém. Zrovna jsem si otvírala ampulku, když místo naproti mně zaujal Dedlar. Jako první se chopil lopatky a začal kaktus vyndávat z květináče, což byla již od pohledu chyba.

"Nejdřív se odebírá mrvomíza, pak až se přesazuje", upozornila jsem ho podrážděně. Nechápu, jak něco tak základního může dělat špatně.

"Starej se o svůj tým", broukl v odpověď a bez jakýchkoliv problémů rostlinu přesadil do truhlíku. Dělá si ze mě legraci? A co tu vůbec chce? Nepamatuju si, že bych s ním někdy byla na bylinkářství. Teatrálně jsem se k němu otočila zády a nakoukla jsem, jak si vedou ostatní z mého týmu. Při tom pohledu se mi chtělo brečet. Ron s Harrym se krčili pod pultem a vyhýbali se jakékoliv práci, kdežto zbytek skupiny už zapáchal jako žumpa.

Agresivně jsem dřepla k těm dvěma jelitům a zamračila jsem se.

"Co vy tu zase vyvádíte? Musíte pracovat!"

"Myslím, že jsem tu někde zahlídl Colina. A to on na bylinkářství nechodí", zakňučel Harry.

"Jo, musíme se tu schovávat, dokud neodejde", přitakal Ronald. Paráda.

"Fajn. Zatímco vy se tu budete schovávat, já se budu snažit Nebelvíru zachránit pověst", řekla jsem ostře a vytáhla se zpět na nohy. Rozhlédla jsem se kolem téměř s obavami. Zmijozel už toho měl tolik přesazeného, a my nebyli schopní ani nesmrdět. Doufala jsem, že alespoň Dedlar bude mít potíže, ale neměl na sobě ani skvrnku a to už přesazoval třetí rostlinu a u toho ještě stíhal korigovat svůj tým.

Rychle jsem se vrhla ke své rostlině s nadějí, že to třeba ještě doženeme, a slovně jsem podpořila Nebelvír k činnosti. Jenže, když mi odporný puch zterorizoval obličej, došlo mi, že je to jasně prohraná bitva. 

//Ahoj! Všem vám přeji veselého Apríla. Doufám, že kapitola potěší.

Vale. :)