Honba za pokladem nakonec nedopadla tak, jak bylo v plánu. Na ošetřovně to naštěstí nebylo na dlouho. Usušili mě, dali čaj a poslali mě pryč. Když jsem se, již převlečená, dostala do společenské místnosti, usadila jsem se ke krbu na pohovku mezi Harryho a Ronalda. „Tak, jak jste si užili tu akci?" zeptala jsem se a pevně na ně pohlédla. „Bylo to děsný, zlomil jsem si hůlku a přišel o zub!" běsnil Ronald a otevíral pusu, aby mi ukázal vyraženou stoličku. Tedy spíš jen díru, co po ní zbyla. „Nech toho, je to neslušné, abys věděl!" okřikla jsem ho a odtáhla se od něj. „Myslel jsem si, že budeš víc nadšený. Těšil ses," poukázal Harry a hodil pohled po Ronovi, který konečně zavřel pusu. „Nemůžu za to, že jsem tu větev přehlídl. Kdyby jsem v dálce neviděl ty pavouky, vůbec bych nemusel utíkat!" bránil se Ronald uraženě. "A vůbec, kdo mohl čekat, že tam něco takovýho bude? Já myslel, že to je hra. Má to být bezpečný!"

Chvíli jsem jen sledovala, jak si ti dva vyměňují názory, než jsem se rozhodla zapojit. „Myslím, že to bylo jasné, Ronalde. Je to Zapovězený les, tam můžeš čekat cokoliv." On se jen nepřítomně odvrátil stranou. Nechala jsem to být a otočila se tentokrát na Harryho. „A co ty, Harry? Prý jsi ten poklad našel. Co to bylo?" ptala jsem se zvědavě a Ronald se k nám naklonil blíž, jakoby chtěl slyšet každý detail. Najednou se nějak zajímal. „Nebylo to tak těžké... Poklad byl v dutině stromu vedle jezera. Nešlo o nic velkého, jen krabičku," odpověděl nám Harry a poupravil si brýle na nose.

„Tákžeee?" protáhl Ronald a natáhl se k nám snad ještě blíž. Jemně jsem ho odstrčila a sjela ho vražedným pohledem. „Tekuté štěstí," vydechl Harry a vytáhl z kapsy malou ampulku. Udiveně jsem na ni koukala. „To je skvělé! Můžeš to využít pro správné věci," usmála jsem se. 

„Zkoušky?" nadnesl Ronald. 

"Ne!" okřikla jsem ho.

„Famfrpál?"

„Ronalde!"

„Jasně, něco většího. Takže až bude nastupovat do práce-"

 „Ronalde, nech toho! To by bylo podvádění. Harry by nic z toho neudělal," osopila jsem se na něho. „Mluv za sebe, Hermiono," procedil Ronald a Harry se k mému překvapení zasmál. „Vy jste příšerní," povídal. Zavrtěla jsem nad tím hlavou a vyskočila z pohovky. „Jsem unavená, jdu do ložnice. Uvidíme se ráno. Dobrou, Harry," pronesla jsem ke svému kamarádovi a pak koukla na Rona. "I tobě," odsekla jsem a odkráčela do dívčích ložnic.

Druhý den dopoledne jsme měli Přeměňování se Zmijozelskou kolejí. Seděla jsem ve druhé lavici a naslouchala výkladu profesorky, když přímo přede mě dopadl papírek. Rozbalila jsem ho a přečetla.

Mudlovská šmejdka

Otočila jsem se za sebe a spatřila Malfoye o pár lavic dál. Tvářil se jízlivě a jeho kumpáni se škodolibě chechtali. Nepřekvapilo mě to. Zakroutila jsem nad tím hlavou a zmuchlala papír. Když nám pak profesorka dala pokyn ke zkoušení kouzla duro, vytáhla jsem svoji hůlku, změnila papír v kámen a potom ho hodila rovnou po Malfoyovi. Vyděšeně si třel bolavé čelo a já se jen tiše smála.

„Paní profesorko, Grangerová mě ohrožuje!" Zvýšil hlas a ukázal jí zkamenělý papír, který ho ještě před chvílí zasáhl. McGonagallová na něj znuděně pohlédla a pak se obrátila na mě.

„Co kdybyste se zašla projít, slečno? Myslím, že si chvíli přestávky zasloužíte," navrhla a já na ni překvapeně vyvalila oči. Opravdu po mně chce, abych odešla z hodiny? Jen tak? Vždyť... já jsem nic neudělala! Chvíli jsem na ni jen hleděla a poslouchala, jak se za mnou Malfoy chechtá. Brzy jsem však mlčky kývla a urychleně opustila učebnu. Co se to poslední dobou děje? Nechápu to. Povzdechla jsem si a zamířila do umýváren. Postavila jsem se k umyvadlu, lehce si opláchla čelo a zadívala se do zrcadla před sebou. Nevypadala jsem nijak odlišně, jen moje vlasy možná byly o něco splihlejší než obvykle. A taky jsem měla lehké kruhy pod očima... Najednou se můj pohled přesměroval na odraz otevřené záchodové kabinky, ve které něco leželo. Prudce jsem se otočila a přistoupila obezřetně ke kabince. Při tom pohledu jsem musela zatajit dech. Na zemi, v malé kaluži vody, ležel nějaký otevřený deník. A já náhle přesně věděla, o co jde.

  „Na dívčích toaletách se nachází jistý deník. Jestli nechceš přijít o svého kocoura, do konce tohoto týdne dopravíš deník do Chroptící chýše..." 

Zalapala jsem po dechu a křečovitě zavřela oči. Doufala jsem, že když je zase otevřu, deník bude pryč. To se ale bohužel nestalo. Deník ležel na stejném místě, jako předtím. Bezvládně, nevinně. Mohlo by to snad znamenat, že Tom ze snu...
Ne, to je nesmysl. Jistě to tu nechala jen nějaká neomalená prvačka. Měla bych to nechat být.

Obrátila jsem se ke dveřím a chystala se vyjít, ale nedokázala jsem udělat ani krok. V hlavě se mi pořád přehrávala Tomova slova a mě se z toho dělalo zle. Třeba se nic nestane, když si ten deník pro jistotu nechám u sebe. Jen kdyby náhodou. Urychleně jsem se vrátila ke kabince a zvedla z dlážděné podlahy mokrý deník...