Z Alžbětina života se stal jeden velký stereotyp. Ráno vstala, chvíli pozorovala své okolí, nachystala se a šla do školy, odpoledne se posadila v kavárně s šálkem zeleného čaje a tam posedávala se svými myšlenkami až do večera, kdy šla domů. Tam se učila, bavila se s Lukášem nebo Andreou, kteří jí neuvěřitelně přirostli k srdci, zkoušela si různé florbalové triky nebo tančila.

Tanec se stal její oblíbenou aktivitou, díky které ze sebe ventilovala napětí a frustraci. Nešlo o žádný přesný styl, prostě si pustila hudbu a pohybovala se tak, jak cítila, že je to správné. A kupodivu se jí dařilo.

Deprese a sklíčenost se konečně z jejího života začaly vytrácet, ale pořád nebyla ani zdaleka v pořádku. Zlomené srdce ze ztrát, které podstoupila, vyléčit nedokázala, spíše naopak, soustavným odmítáním jakéhokoliv kontaktu s Davidem nebo přáteli z Domova, se tříštilo víc a víc a sama si uvědomovala, že to dokáže dát dohromady pouze jiná osoba. Jenže žádná taková tady nebyla, a tak se s pocitem prázdnoty a tupé bolesti musela naučit žít, což už se jí dařilo o poznání méně.

Přes to všechno se snažila věřit, že čas všechny její rány zahojí, a tak čekala a žila svůj život dál. Pomalu, ale jistě začala znova věřit, že život půjde tak, jak má a konečně si byla po dlouhé době zase vším jistá. Myslela si, že už jí nic nepřekvapí. Jenže překvapilo.

Jednoho dne, když se vrátila z kavárny stejně jako každý jiný den, na ni zpoza rohu vyskočil Lukáš. Na tom by nic zvláštního nebylo- i přes to, že se již přestěhoval zpět do svého příbytku, doma trávil dost času.

Alžbětu však překvapila jeho slova: „Jé, bezva, právě tebe jsem hledal. Hele, jeden můj kámoš má problém a potřebuje helpnout. Myslíš, že bys byla ochotná strávit jeden den na šílené akci plné malých děcek a pomoct mu v jeho stánku? Je to fakt nutné, vybouchla mu na poslední chvíli výpomoc a nikdo nemá čas," vychrlil na jeden nádech a prosebně se na ni podíval.

A jelikož modrovláska neměla celé dny co dělat a neměla to srdce nechat je v tom, přikývla, čímž odstartovala něco, co by ani jednoho z nich nenapadlo.

_____________________________

Ahoj! :)

Moc se omlouvám, že je díl tak krátký a dost možná i nezáživný, ale ani zaboha mě nenapadlo, co víc tam dát a to shrnutí jsem prostě napsat musela. Snad to nějak překousnete. :)

Jinaaak. Díváte se taky na Jirkův stream? Já se musím pochlubit, že je to po hrozně dlouhé době první stream, který sleduju už od začátku živě a fakt se bavím. :D Takže pardon, že je i takhle poznámka tak krátká, ale píšu ji během programové pauzy a chci to stihnout. :D

A hádejte, kdo v pátek slavil narozky? :D Jsem zas o rok starší, jej. :D Chtěla jsem napsat nějaký speciál, ale tím, že jsem byla v týdnu dost nemocná a navíc jsem byla ještě na vrtání zubů, tak jsem neměla vůbec náladu a nápady, ale doufám, že příští rok mi to už vyjde. :)

Co říkáte na vývoj děje? Tušíte, kdo potřebuje Bětčinu pomoc? :)

Mějte se famfárově, 

vaše _KeXa_