Díl má výjimečně věnování- pro mamku. Už je to téměř rok, ale i tak na tebe v jednom kuse myslím a mám tě ráda. Snad se tam o tebe dobře starají.

Děkuju hrozně moc pavlina1999 za korekci a za názory, moc si toho vážím. :)

________________________

Když Alžběta došla domů, byla pevně rozhodnutá, že se svým bídným stavem něco udělá. A začala vzhledem.

Jako první se po dlouhé době oblékla do oblečení, ve kterém si běžně barvila hlavu. Šlo o batikované vytahané triko a staré šortky a ve chvíli, kdy se na sebe podívala do zrcadla, si uvědomila, že na sobě už nějaký ten pátek neměla nic barevného. Nad tímto faktem se pozastavila, ale nakonec ho jen odmávla rukou a slíbila si, že to v blízké době napraví.

Do ruky popadla tubu modré barvy, kterou si přivezla ještě z Ostravy od své kadeřnice a i s ní se vydala do koupelny, kde si zapnula písničky přesně tak, jak to dělávala doma, když bylo ještě všechno v pořádku. Vše si připravila a za pobrukování si nanesla na vlasy barvu. Celý proces jí trval asi půl hodiny, během které si perfektně vyčistila hlavu, a když si byla jistá, že všechno provedla tak, jak by měla, s úsměvem na rtech se vydala do svého pokoje.

Hned ve dveřích se zarazila a zvědavě si prohlédla mladíka sedícího na její posteli, který svou pozornost věnoval telefonu, a proto si jí prozatím nevšiml. Modrovláska si odkašlala, čímž donutila Lukáše, aby zvedl svůj zrak směrem k ní.

„Potřebuješ něco, nebo..." nechala svou otázku vyznít do ztracena a zavřela za sebou dveře. Nechtěla, aby se opakoval incident, kdy je Tereza přiběhla seřvat za hluk.

„Vlastně jsem si jen přišel popovídat. Jaký byl dnešek ve škole?" nadšeně se na ni usmál a pak si ji zvědavě prohlédl, jelikož se mu zdálo něco jinak, jen nebyl schopný přijít na to, o co se jednalo.

„No... dalo se to," odpověděla vyhýbavě. Nerada si to přiznávala, ale touto otázkou jí dokonale zkazil dobrou náladu a po jejím úsměvu se slehla zem. Najednou jí i to veselé barevné oblečení připadalo fádní a jako kdyby k ní vůbec nepatřilo, pocítila neskutečnou touhu převléct se do své oblíbené černé.

„Řekl jsem něco špatně?" starostlivě si ji prohlédl a najednou si uvědomil, co mu na ní připadalo jiného: byla v ní jiskra života, kterou za celou tu dobu nezahlédl.

„Ne, všechno je v pořádku." falešně se na něj pousmála, ale nepřesvědčila ho, spíše naopak.

„Jseš si jistá? Jestli se cokoliv stalo, řekni mi to, pokusím se to nějak vyřešit nebo tě minimálně vyslechnu," nabídl jí a doufal, že ho pustí mezi zdi, které si vybudovala, jenže to ona neměla v plánu. Po tolika bolesti už si nechtěla k tělu pustit nikoho.

„Jo, jsem v pohodě. Děkuju za nabídku, ale není nic, co bys musel řešit, Supermane," mrkla na něj a usmála se, tentokrát upřímně, což i Lukášovi dodalo trochu klidu na duši.

„Žádnej Superman, jsem Batman!" hrdě si poplácal po hrudi, čímž ji rozesmál.

„Dobře, dobře, jsi teda netopýr, chápu," pobaveně se uchechtla jeho naštvanému výrazu, kdy nafoukl tváře a založil si ruce na hrudi.

„Jsi jako malej, víš o tom?" zakroutila nad ním hlavou.

„Nene!" vykřikl, čímž potvrdil její předchozí slova.

„Ale jojo," rozhodla se s ním hrát jeho hru.

„Nene, a já si dupnu!" A na důkaz svých slov se opravdu postavil a dupl si, což modrovlásku opravdu rozesmálo. Ale koho by nerozesmál metr osmdesát vysoký mladík tvářící se jako pětiletý rošťák, kterému se něco nelíbí?

„No jo, náš Lukínek se urazil, co? Mám ti přinést lízátko?" zatvářila se lítostivě.

„No, když nad tím tak přemýšlím, mohla bys," usoudil s úšklebkem na tváři a s potěšením sledoval, jak se Bětka s ušklíbnutím vydala k jednomu z šuplíků ve stole, odkud skutečně sladkost vytáhla.

„Chytej," hodila po něm lízátko a sama si jedno začala rozbalovat.

„Ten šuplík se mi líbí," zamumlal s plnou pusou.

„Jo, mně taky. Proto ho tu mám," pokrčila rameny a posadila se na zem před postel, opírajíc se o stěnu. Ani jeden z nich nic neřekl a jen si vychutnávali sladkost, dokud idylku nepřerušil zvonící telefon.

„Promiň, ráda bych se zdržela, ale hlava volá," ukázala na barvu ve vlasech a zvedla se ze země.

„Jasný, chápu. Dík za lízo, zas někdy dojdu," mrkl na ni a odešel z pokoje následován dívkou. Každý se ale vydal do odlišné místnosti, takže zatímco Lukáš zacházel do svého pokoje, Alžběta zalezla do koupelny, kde si začala pod proudem teplé vody vymývat barvu z vlasů.

f

________________________

Ahoj! :)

Moc se omlouvám, že minulý týden bez jakéhokoliv vysvětlení nevyšel díl, ale měla jsem takové zvláštní období, kdy jsem neměla náladu na nikoho a na nic, takže jsem celý Wattpad zazdila. Teď už by to mělo být snad v pohodě a pokusím se vydávat znova pravidelně, jak jste zvyklí. :) Ještě jednou se moc omlouvám.

Co se bohužel pořád nezměnilo, je můj writers block, kvůli kterému je celá kapitola o ničem, za což se také omlouvám. Snažím se s tím něco dělat, ale nedaří se mi už měsíc a předepsané díly mi už došly. :( Jestli máte nějaký tip- ať už jak se bloku zbavit, nebo co byste v příběhu chtěli, napište mi to prosím do komentářů, moc by mi to pomohlo. :)

Co si o dílu myslíte vy? Líbil se vám? A co Bettyin psychický posun, jste za něj rádi? Myslíte si, že se něco změní, nebo znovu spadne do depresí? 

Mějte se famfárově,
vaše _KeXa_