„Kdo to byl?" zeptal se opatrně pan Kovář Alžběty, když se alespoň malinko uklidnila.

„Můj kluk, nebo kamarád... Těžko říct, jak ho nazvat," povzdechla si dívka a sama se zamyslela, jak to mezi nimi nyní bude. A pomalu začínala litovat svého rozhodnutí, že nechala pobláznění vyjít napovrch, protože takto teď budou oba dva trpět.

„Složitá situace?"

„I tak by se to dalo říct," opřela si hlavu o okénko a zahleděla se na ubíhající krajinu okolo sebe. Ticho v automobilu ale nevydrželo dlouho, neboť pan Kovář zapnul rádio.

„Nevadilo by ti, kdybych se chvilku prospala? Spánku jsem v poslední době moc nedala," otočila se na muže, který soustředěně hleděl na silnici před sebou.

„Ne, v pohodě," věnoval jí krátký pohled.

„Dobře, díky," zamumlala a stočila se na sedadle. Neuběhlo ani pět minut a modrovláska už v klidu oddechovala.

***

Modroočka se probudila těsně před koncem cesty. Vystrašeně se rozhlédla kolem sebe přemýšlejíc, kde se nachází. Její spánkem zamlžené mysli chvíli trvalo, než se zorientovala a dalších pár vteřin, než si dala dvě a dvě dohromady. Praha. Město, kterým právě projížděli, je Praha, cíl jejich trasy.

A ač by se Alžběta měla radovat, že ta chvíle nastala a že má konečně možnost začít znovu, momentálně si nepřála nic jiného, než se schovat před celým světem do Davidovy náruče, jenže nemohla, protože ta byla vzdálená několik stovek kilometrů od ní. S utrápeným pohledem se čelem opřela o okénko.

„Jak ses prospala?" vytrhl ji z přemýšlení Radek.

„Překvapivě dobře," přiznala. I když po těch probdělých nocích by se mi spalo dobře i mezi odpadky, pomyslela si.

„Tak to jsem rád," pousmál se pro sebe, „za chvíli tam budeme," dodal po chvilce.

„Bezva," Pozvedla koutky i modrovláska, nicméně ta s tím měla, vzhledem k tomu, že se ze všech sil snažila nerozplakat, mnohem více práce. A pak se automobil ponořil do ticha přerušovaného pouze hudbou z rádia.

Dívka si pozorně prohlížela ulice, kterými projížděli, neboť v tak velkém městě byla jen třikrát za život a pokaždé to bylo s florbalem, takže stejně téměř nic neviděla. Představa, že na takovém místě bude teď žít, ji těšila a děsila zároveň.

„Jo, zapomněl jsem ti říct, že Lukáš je teď na pár dní doma, takže tam bude možná trochu plno. Doufám, že ti to nevadí," s poslední částí se muž ohlédl na dívku, která se lehce pousmála. Ten kluk jí byl neskutečně sympatický a těšila se, až jej znovu uvidí.

„Ne, vůbec, spíš naopak. Věra... teda máma," zasekla se, nejistá, jak ženě říkat.

Pan Kovář si její nejistoty všiml a z hrdla se mu vydral tlumený smích: „Říkej nám, jak chceš, je mi jasný, že nás jako rodiče vůbec nebereš a oba to chápeme."

„Ehm, dobře... tak teda, Věra bude doma, nebo v práci?"

„To nevím, dneska má službu, takže je možné, že ji povolají, jinak by ale měla bejt doma."

Paní Kovářová, Radkova manželka, pracovala jako vrchní lékařka v nemocnici a kvůli svému povolání trávila většinu času mimo domov, ale nestěžovala si, svou práci měla ráda a plat byl také pohádkový. Radek naproti tomu podnikal a jako velmi úspěšný ředitel firmy obřích rozměrů se doma také moc nezdržoval.

Jejich tři děti, Lukáš, Tereza a Andrea, se proto naučily již brzy starat samy o sebe. Nejstarší Lukáš už dokonce bydlel sám a druhá Tereza už také začínala přemýšlet nad společným bydlením se svým přítelem i přesto, že ještě neměla ani osmnáct let. Zato patnáctiletá Andrea jakožto tatínkova princezna byla velmi spokojená a díky skvělému vztahu s oběma rodiči neplánovala v nejbližší době kamkoliv utíkat a počítala s tím, že se z domova nedostane dřív, než během studování vysoké školy.

„Tak, jsme tady," Radek opatrně zaparkoval auto v podzemních garážích a vystoupil, následován dívkou. Oba pobrali co největší množství zavazadel a ověšení taškami se vydali do nejvyššího patra, které celé obývali Kovářovi.

_______________________

Ahoj! :)

Moc se vám omlouvám za trochu nudnější díl, ale i tyto jsou potřebnější a hlavně jsem do něj nacpala většinu základních informací o Kovářových, takže tento bod už aspoň máme z krku a nebudu ho rozepisovat jak v minulé verzi na několik kapitol. :D

No a doufám, že jste si tento díl pořádně užili, protože je na delší dobu poslední- přesněji na dva týdny. Důvod? Odjíždím na měsíc do země za kaluží (Amerika, jen to nerada říkám tak přímo) a chci si to co nejvíce užít a starosti nechat starostmi pěkně odpočívat a kupit se v Česku. Všechny mé zážitky budu pečlivě sepisovat a dokumentovat a až přijedu, dám to dohromady a na mém blogu o tom bude kilometrovej článek. :D :) Celkově bych vás chtěla připravit na to, že o prázdninách to se mnou bude bídné, protože momentálně mám naplánované snad všechny týdny a na psaní (a hlavně zveřejňování) nebudu mít moc času. Doufám, že se na mě nebudete moc zlobit, pokusím se to co nejlépe vykutit, ale raději nic neslibuju. :/

Takže jo, to je ode mě všechno, protože brutálně moc nestíhám s balením a odlétáme zítra v šest ráno, zase vás poprosím, abyste mi napsali, co si o dílu myslíte a rozhodně se nebudu zlobit, když k tomu přidáte i to, jak na vás zatím příběh celý působí, protože se nám pomalu začíná rýsovat. :)

Mějte se famfárově a užijte si to tady beze mě. :)
Vaše _KeXa_