Z pohledu vypravěče

Stála před zrcadlem a sledovala své modré oči. Kdysi v nich byly jiskřičky a zářily, nyní jsou ale vyhaslé a bez emocí. Bylo jí to líto, ale nemohla to ovlivnit.

S povzdechem do rukou vzala černé šaty, které si oblékla na své až moc vyhublé tělo. Za poslední měsíc zhubla snad více, než za většinu svého života.

Nijak zvlášť se neupravovala. Proč by také měla? Stejně by se jí líčení během chvilky rozteklo. Proto si pouze učesala své husté modré vlasy. Na některých místech již začala prosvítat její přírodní hnědá barva, ale nijak to neřešila.

Když už jí připadalo zbytečné upravovat se nějak více, obula si černé vansky a odešla do jídelny, kde už seděla většina dětí, které se, na rozdíl od ní, chystaly každou chvíli vyrazit do školy.

„Je mi moc líto, co se stalo a mrzí mě, že tam také nemůžu jít." Po cestě se k ní přidala Dína, jedna z mála jejich přátel zde.

„To je v pořádku. Jsem ráda, že pustili alespoň mně," lehce se na svou společnici usmála Alžběta.

„Betty? Myslíš, že bys Bele dala i růži za mě?"

„Jasně, ráda."

„Bezva. Po snídani ti ji dám," dodala Dína. Bylo jí líto, že nemohla na Belin pohřeb dorazit, ale chtěla její památku uctít alespoň takto.

„Dobře," prohlédla si ji. I přes to, že Belu moc neznala, její smrt ji velmi zasáhla a nedokázala si představit, jak se musela cítit Bětka.

Tímto jejich rozhovor skončil, jelikož si každá sedla k jinému stolu. Modroočka většinou sedávala se svou menší partou, dnes ale neměla chuť se s kýmkoliv, krom Davida, bavit. Potřebovala, aby ji objal a řekl jí, že vše bude v pořádku. Ostatně jako vždy, když se něco pokazilo.

Když už konečně dojedla snídani, o které si myslela, že je snad nekonečná, v rychlosti se vydala zpět do svého pokoje, kde měla položenou kytici Beliných oblíbených pivoněk. Poté se v rychlosti vydala pryč a zamířila směrem k Díninu pokoji, kde na ni už dívka čekala.

„Tady je. Ještě jednou děkuju," pousmála se na Bětku Dína.

„Nic to není," s lehkým úsměvem modrovláska svou kamarádku objala. „Už půjdu, ahoj."

„Ahoj," zamávala za ní Alžběta.

Modroočka vyrazila z budovy a okamžitě pocítila tu volnost, která ji vyprostila ze spárů dětského domova. Nikdy by ji nenapadlo, že stačí tak málo, aby měl člověk mnohem lepší náladu, i když v momentální situaci to bylo značně těžké. Nevěřila, že by se ještě někdy mohla usmívat.

Na nic nečekala a rychlým tempem se vydala ke kostelu, který stál nedaleko. Naštěstí byla během pěti minut na místě, opřela se o chladivou stěnu budovy a úlevně vydechla. Stihla přijít tak akorát včas. Chvilku ještě zůstala mimo hloučky debatujících osob, aby se psychicky připravila a zklidnila svůj dech.

Měla chuť se rozběhnout někam daleko, ale musela čelit hrůzné pravdě, protože právě pohřeb je důkaz, že toto všechno není jen hodně špatný pokus o vtip, ale pravda.

„Ahoj, Betty. Tak tady jsi," doběhl k dívce vysoký blonďák a silně ji zmáčkl ve svém objetí.

„Ahoj," zamumlala mu Bětka do hrudi.

Náhodný procházející by si nejspíš myslel, že se jedná o šťastný pár, no nebyla to ani zdaleka pravda. Jeden o druhém říkají, že jsou něco jako sourozenci. Ještě před nedávnem se jednalo o nerozlučnou trojku. No, to by se ale nesmělo stát to, co se stalo. Jejich třetí kamarádka byla sražena vlakem, když byla na cestě domů, a následkům nehody po ani ne týdnu podlehla.

Ač se tato smutná událost odehrála již téměř před měsícem, nikdo z Beliných nejbližších si tento fakt nechtěl připustit. Jednalo se o opravdu milou, krásnou a chytrou dívku. Dokonce i nadějnou hráčku florbalu, která by to jistě dotáhla daleko. No, život je nevyzpytatelný a ten její skončil již velmi brzo.

_________________

Ahoj! :)

Sakra, já bych na vás normálně zapomněla! :D Do učení a čtení (hlavně do toho čtení, ale pššt :D) jsem se strašně moc zabrala, že jsem si ani neuvědomila, že bych měla něco vydávat, pardon. :D

Nicméně, ta knížka mi za to stála ^^ Jsem si teď dala takový malý challenge- jeden den= jedna knížka a nevím, jak je možné, že se mi to povedlo, ale najednou mám přečtenou celou trilogii Selekce :D A už se nemůžu dočkat na druhou část té série. :P 

No a co říkáte na kapitolu? Zrovna tahle není moc změněná, ale věřte mi, že je jedna z mála, která se mi zamlouvala tak, že jsem upravila jen pár věcí. :) Tak snad s ní budete spokojení i vy. :)

Mějte se famfárově,

vaše _KeXa_