Jednalo se o naprosto běžnou sobotu: venku svítilo slunce, panovaly příjemně vysoké teploty a život v Praze byl již v plném proudu. Vše bylo tak jak má, až na jednu drobnou výjimku- modrovlasá dívka byla na cestě do své oblíbené kavárny, místo aby si spokojeně polehávala v posteli, jak tomu v poslední době bývalo.

Posledních sto metrů Alžběta dobíhala kvůli svému menšímu zpoždění, za které mohla Tereza. Dívka si na její občasné běsnění již zvykla a brala ho jako součást její osobnosti, jen si ho bruneta vždy naplánovala na tu nejhorší možnou chvíli, což už bylo horší.

Ve dveřích do kavárny se srazila s mladíkem, který působil podobně zadýchaně jako ona, nad čímž se pousmála.

Alespoň nejsem jediná, kdo nestíhá, pomyslela si a konečně vstoupila. Okamžitě se kolem sebe začala rozhlížet, aby našla chlapce, se kterým se zde měla sejít. Horší ale bylo, že Alžbětě Lukáš sdělil jen minimum informací o jeho vzhledu se slovy, že on si najde ji.

Frustrovaně vydechla všechen vzduch z plic nevědíc, koho vlastně hledá, když v tom jí někdo poklepal na rameno. Prudce se na dotyčného otočila, díky čemuž zjistila, že jde o mladíka, se kterým se pár minut dozadu srazila ve vchodu.

„Ehm, ahoj. Ty budeš určitě Bětka, že?" nervózně si modrovlásku prohlédl. Pravdou bylo, že jediná použitelná informace, kterou mu jeho kamarád sdělil, byla barva vlasů dotyčné.

„Ty jsi Honza?" ujistila se Alžběta.

„Jo, to budu já," široce se usmál, „moc mě těší," dodal a natáhl k dívce ruku a oba si potřásli. Poté se společně posadili ke stolu a objednali si své nápoje. Honza si modrovlásku během toho prohlížel a snažil se přijít na to, kde ji už viděl, protože se mu zdála až moc podobná na to, aby šlo jen o shodu náhodu.

„Chtěl bych ti poděkovat i osobně, zachránila jsi mě," začal mladík jako první, když před něj servírka postavila hrnek kávy.

„O nic nejde, stejně bych nejspíš jen seděla doma. Takhle budu dělat i něco užitečného," usmála se na něj míchajíc svůj milovaný čaj.

„Takže ty mě zachraňuješ od běhání po stánku a já tebe od nudy?" pobaveně se zasmál Honza a Betty se k němu přidala.

„I tak by se to dalo říct," přitakala.

„Nechci tě moc zdržovat, nebo máš dost času?" zvědavě si ji prohlédl.

„Nezdržuješ, nic v plánu nemám," ujistila ho.

„Bezva, tak to jsem rád. Chtěl bych tě trochu poznat, ať si můžu být stoprocentně jistý, že ti můžu věřit. Nic ve zlým."

„Jasně, chápu to," ujistila ho.

A pak se oba rozpovídali. Proseděli spolu v kavárničce snad tři hodiny a zdrželi by se bývali i delší dobu, kdyby Honza neměl naplánovanou důležitou schůzku.

„Jsem fakt rád, že jsme si popovídali a už se těším na příští týden," promluvil brunet, když se jejich cesty rozdělovaly.

„Já taky. Takže v osm?" ujistila se s úsměvem Alžběta.

„Přesně," potvrdil chlapec a poté se každý vydal jiným směrem.

V polovině trasy si Honza uvědomil, odkud Alžbětu zná- je to ta holka, která na něj mávala, když v oné kavárně seděl s Lukášem a domlouval se na dalších společných projektech. A to bylo poprvé po dlouhé době, kdy pocítil to známé zklamání- znala ho už předtím, musela.

____________________________

Ahoj! :)

Moc se omlouvám, že díl vychází až dneska, ale byla jsem na chatě bez notebooku a internetu, takže jsem si díl nestihla připravit. Snad se nebudete zlobit moc.

Konečně se nám tady začíná objevovat Honza, co na něj zatím říkáte? A co si myslíte o tom, že si vzpomněl, kdo Bětka je? Myslíte, že to bude řešit, nebo to nechá být? :)

Mějte se famfárově, 
vaše _KeXa_