Ze tmy se vynořila tmavá postava a posadila se na zídku vedle dívky.

Chvíli oba dva mlčeli, než mladík promluvil: „Takže co se děje?" a místo odpovědi jej jeho společnice pevně objala. Aniž by si to uvědomila, znovu začala, jako v ten den již poněkolikáté, plakat.

„No tak, ššš. To bude dobré," začal ji uklidňovat.

„Ne-nebude," vzlykla. David se s povzdechem rozhodl, že svou kamarádku nechá, aby se uklidnila a mezitím přemýšlel, co se stalo, což nakonec trvalo dobrých deset minut.

„Už dobrý?" zeptal se Bětky jemně. Modrovláska pouze přikývla a dál se choulila v chlapcově náručí, kde se cítila nejlépe za celou tu dobu. Nechtěla ničit tu chvíli a bála se mladíkovi reakce. Co když se přestanou bavit? Co když se na ni naštve? Co když ji v tom nechá samotnou? A znova se rozbrečela.

„No tak, Avatárku," snažil se ji uklidnit, což se mu tentokrát povedlo mnohem rychleji.

„Takže," začal znovu, „co se stalo?"

„Stěhování," odpověděla mu jednoduše a doufala, že to jejímu kamarádovi dojde.

„Co s ním?" nechápal David.

„Příští týden," šeptla tiše.

„Cože?" odtáhl si dívku od sebe a soustředěně se na ni zamračil.

„Ředitelka mi to dnes oznámila, jedu pryč příští týden." Sklonila hlavu k zemi.

„A-ale... to nejde. Nemůžeš... ty... pojď sem." Přitáhl si ji nakonec do náruče a pevně ji objal.

„Co bude teď?" zeptala se ho.

„Budu za tebou jezdit. Neboj se, nějak to zvládneme," snažil se ji uklidnit. Tedy ne, že by se mu to nějak moc dařilo...

„Já- já to nezvládnu." Z jejího hlasu čišela melancholie, která přesně vyjadřovala to, jak se momentálně cítila.

„Poslouchej mě," zahleděl se jí pevně do očí, „zvládneš to. Znám tě dost dobře na to, abych si byl stoprocentně jistý, že to zvládneš." Mluvil tak vážně, jako ještě nikdy.

„Nejsem si jistá," zakroutila hlavou.

„Ale já jo. Pro jednou nebuď tvrdohlavá a věř mi," pousmál se na ni.

„Dobře," povzdechla si, ale i přes to se lehce usmála.

„Takhle se mi to líbí víc," pohladil ji po tváři.

Pak oba dva jen tiše stáli v objetí a každý se plně ponořil do svých myšlenek. Ač oba mysleli na to samé, každý měl jiné obavy a strach z něčeho jiného. Dívka, i přesto, že svou budoucí rodinu znala, přemítala, jaké to bude u nich a jak se k ní budou chovat. Mladík na druhou stranu nemohl pochopit, jak se stalo, že během tak krátké doby mohl ztratit dvě osoby, které pro něj byly jako rodina.

Jako první se rozhodla ticho přerušit Alžběta, i přes to, že její slova nebyla žádána: „Budu muset jít," pronesla potichu.

„Ne, prosím... ještě ne," zahleděl se jí mladík hluboko do očí.

„Opravdu bych měla, co když se po mně shání?" naklonila hlavu na stranu.

„Kašli na ostatní."

„Ale-" chtěla znovu něco namítnout, ale byla přerušena Davidem, který ji políbil. I přesto, že to nebylo poprvé, chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co se to vlastně děje, dále přemýšlela, zda jí to vadí, a až pak usoudila, že by se mohla odtáhnout.

Zastyděla se za to, že jí to trvalo tak dlouho, ale tyto myšlenky vytěsnila z hlavy a zle si svého kamaráda prohlédla.

„Bylo to nutné?" zavrčela na něj naštvaně.

„Bylo," nevinně se uculil, „a neříkej, že jsi naštvaná."

Na tohle dívka neměla co říct, proto blonďáka praštila do ramene, čímž ho tak akorát rozesmála.

„Hej, co je na tom vtipnýho?" zatvářila se uraženě.

„Nic." uchechtl se.

„Jseš jak malej," protočila dívka s úsměvem očima, ale hned poté znovu zvážněla, „Opravdu už budu muset jít."

„Nechoď ještě," zaprosil.

„Už takhle budu mít průser," povzdechla si.

„No vidíš, takže se nic nestane, když se mnou zůstaneš déle," šibalsky se na ni usmál.

„Fajn," protočila očima a znova se opřela o zídku.

A tak spolu dvojice zůstala ještě dalších několik hodin. Smáli se jako malí a vypadali šťastně. Oba dva vypustili realitu a rozhodli se žít pro daný okamžik- přesně tak jako dříve. Už jen domyslet si třetího člena...

___________

Ahoj! 😊

Rovnou říkám, že tak, jak jsem k sobě dost sebekritická, s touto častí jsem fakt spokojená. Nevím, prostě mi přijde, že je lépe napsaná. Co si o ní myslíte vy?  🙂

Jinaak, omluvte prosím nějaké menší nesrovnalosti, snažila jsem se to co nejvíce opravit, ale mám toho nad hlavu a jsem totálně utahaná, tak si těch chyb ani nevšimnu. Už aby byl konečně konec školy a začalo volno. 😊

Mějte se famfárově,
vaše _KeXa_