Venku spolu dvojice seděla ještě notnou chvíli, dokud se dívka nezačala klepat zimou, jak se do nich opíral noční větřík. Proto se společně přesunuli zpět do budovy, kde to stále žilo, přesto kupodivu nikdo nebyl nijak extrémně opilý.

„A já si říkala, kde jste byli tak dlouho. Doufám, že jste aspoň použili kondom," vyrušila je z jejich rozhovoru Tereza, které už se mírně motal jazyk, přesto ale moc dobře věděla, co dělá.

„Co? O čem to mluvíš?" nadzvedl obočí Honza a střelil po ní ne zrovna příjemným pohledem.

„No, to se zeptej tady Bětky, to je přece její zvyk, nemám pravdu?" s úsměvem se na dotyčnou otočila. Ta sebou lehce trhla a zbělala, což ale netrvalo dlouho, neboť hned poté zčervenala zlostí.

„Co to sakra meleš?" vyštěkla.

„Podle tvé reakce soudím, že moc dobře víš, o čem mluvím. Nebo ti ty fotky mám ukázat?" Už už se natahovala pro telefon.

„Odkud je máš?" zeptala se Alžběta tak chladným hlasem, že zamrazilo i Terezu a ta se na moment zarazila, než znovu nasadila svůj triumfální výraz:
„Ale no tak, zlatíčko, po Internetu toho běhá hodně. Stačí jen hledat."

„Mrcho," sykla zlostně modrovláska.

„Proč tak tvrdá slova? Že by o tom MenT neměl ani ponětí?" zatvářila se překvapeně.

„O čem to mluvíte?" vložil se do toho Honza, kterého už začínalo štvát, že neví, o co jde.

„Já myslím, že ti to Bětka mile ráda řekne sama. Nebo se snad pletu?" nadzvedla na ni obočí v provokativním gestu a s mírným úsměvem a přesládlým bavte se, se odebrala pryč.

„O čem to mluvila?" podezíravě se Honza podíval na modrovlásku, která si frustrovaně hlavu složila do dlaní.

„Všichni máme určité životní období, na které nejsme hrdí," zamumlala neochotně a když od ní o krok odstoupil, vyhrkla: „Nechovala jsem se moc jako holka, která by za něco stála, spíš naopak. Byla jsem na tom celkem špatně a bylo toho moc, opíjela jsem se a bavila jsem se, nebo spíš jsem si to nalhávala. Vyspala jsem se s několika kluky, většinu jsem poslala do háje, ale s některými jsem si psala a poslala jsem jim i ne zrovna normální fotky. Jedna nebo dvě unikly na net a Tereza se k nim musela dostat."

„Jak dávno to je?" zeptal se potichu.

„Dva roky dozadu," poníženě sklopila hlavu.

„Aha," bylo to jediné, co jí na to řekl. A tak tam několik minut stáli v tichu, přičemž Alžběta hanbou pozorovala podlahu pod sebou a Honza ji provrtával pohledem přemýšleje, jak moc to změní jeho pohled na ni.

Uvědomil si, že mu to nevadí ani tak z principu, jako spíše, že nechala nějaké neznámé kluky, aby se jí dotýkali. Nechápal proč, ale ta představa ho rozzuřila natolik, že musel zatnout ruce v pěst a mocně se nadechnout. Žárlil. Odmítal si to přiznat, ale žárlil ohledně holky, kterou znal pouho pouhý týden.

Ten fakt ho vykolejil natolik, že se urychleně potřeboval dostat na čerstvý vzduch. Předtím mu to nepřišlo, ale nyní pociťoval, jak moc je v místnosti vedro a hluk.

„Promiň, půjdu ještě na chvíli ven," dostal ze sebe a nečekaje na její odpověď, se začal prodírat davem ven,

Pořádně se nadechl až ve chvíli, kdy se za ním zaklaply dveře a on se ocitl zpět na místě, kde stál několik minut dozadu.

„No sakra," zamumlal si pro sebe a frustrovaně si dal ruku za krk přemýšleje, co si o tom celém má vlastně myslet.

Věděl, že občas člověk narazí na osoby, které se sice tváří jako andílci, ale jsou to podvodníci, falešní lidé nebo vypočítavé potvory. Stejně ale neměl pocit, že by mezi ně mohl zařadit i Alžbětu. Nepřipadala mu jako nějaká mrcha, spíše naopak.

Začal přemýšlet, jestli ho náhodou jen neoblbla tím milým vyjadřováním, skromností, inteligencí a upřímným pohledem. Mohla to být jen hra? Co když měla Tereza pravdu a ona ho chtěla jen dostat do postele?

________________________

Ahoj! :)

Moc se omlouvám, že je díl dneska tak pozdě, ale já měla tolik práce. Třeba spaní, prokrastinování, vyžírání ledničky a další velmi důležité věci. :D Přiznávám se, že jsem regulérně znova zapomněla, že je neděle a že mám vydat nový díl. Řekněte mi, jak je možné, že si to nejsem ani po takové době schopná zapamatovat? :D

Ale už dost mých keců, zpátky k dílu. Já se přiznávám, jsem ohledně něj hrozně nejistá. Trochu se bojím, že na příběh teď změníte názor a zanevřete na něj, ale... vlastně ani žádné ale nevím, máte na to plné právo, jen doufám, že to neuděláte a ještě počkáte. Dejte mi prosím vědět, co si o tom myslíte, jestli je to podle vás moc, klidně ho smažu a přepíšu do jiné formy, sama nevím.

Jinak tohle je oficiálně poslední z předělávkových dílů (ne, že bych se toho nějak extra držela) a teď už nikdo nebudete mít ani tušení, co se bude dít. A musím říct, je to krásný pocit. :D

Mějte se famfárově,

vaše _KeXa_