Hned jak vstoupili do bytu, Alžbětě poklesla brada. Dívka moc dobře věděla, že jde o zámožnou rodinu, ale nikdy by ji nenapadlo, že až tak. Luxus, který ji najednou obklopoval, viděla maximálně tak v amerických filmech, které ráda sledovala ve svém skromném pokojíku doma na stařičkém notebooku.

Oproti tomu, co znala, ji takovéto prostředí přišlo zvláštní a neskutečně moc cizí. Jako kdyby ji i tento byt jasně říkal, že do tohoto světa nepatří. Na druhou stranu ale nemohla popřít, že i přes sterilní vzhled místo vypadalo útulně a tak nějak... domácky.

Tomu také přispěl vysmátý pohled brunetky, která doběhla ke dvojici, následovaná o hlavu vyšším chlapcem.

„Ty mrško, podvádělas," nařkl mladík svou mladší sestru, která se na něj jen zakřenila a nevinně pokrčila rameny: „To nepopírám."

Oba dva se znovu rozchechtali a pak bez varování objali modrovlásku, která je s úsměvem pozorovala. Někdy opravdu litovala, že vyrůstala jako jedináček.

„Konečně někdo normální," vypískla nadšeně Andrea, načež si vysloužila rozcuchání vlasů od Lukáše.

„Hej!" bránila se mladší z dvojice a dloubla dlouhána do žeber, čímž jej rozesmála.

„Ty jedna!" hodlal jí mladík výpad oplatit, jenže dívka byla rychlejší a rozběhla se do útrob bytu, následována Lukášem.

„Jak jsem říkal, bude tady teď trochu živěji," ozval se po dlouhé době Radek.

„Jsem zvyklá na hlučnější prostředí, takže mi to vůbec nevadí, spíš naopak," přívětivě se na něj usmála a znova se kolem sebe zvědavě rozhlédla.

„No pojď, ty zvědavče," zasmál se pan Kovář a rozešel se krátkou chodbou, ve které před pár minutami zmizela dvojice.

Dívka zrudla studem a nejistě se rozešla za svým novým otcem do další místnosti. Ta předčila veškerá její očekávání a svou krásou ji dočista odzbrojila. Z chodby, kde se předtím nacházeli, zde bylo dost dobře vidět, ale teď, když se mohla rozhlédnout pořádně, jí to přišlo ještě šílenější.

Obří plazmová televize, které si nešlo nevšimnout, visela na kamenem zdobené stěně, naproti ní stála bílá kožená pohovka s černým chlupatým přehozem podobným koberci, jenž pokrýval zem pod konferenčním stolkem bílé barvy. A třešničkou na dortu byl dokonalý výhled z obrovského okna táhnoucího se od země až ke stropu přes polovinu zadní stěny.

„Páni," vydechla zasněně a opatrně, jako by se bála, že něco zničí, se vydala k oknu.

„Líbí?" ozval se Radek.

„Ani nevíš jak," zamumlala a pohledem prozkoumala jednu z mnoha fotek, které pokoj zútulňovaly.

„Pojď, ukážu ti zbytek," pobídl ji a vešel do další místnosti. Modrovláska se ještě jednou rozhlédla a pak také pokračovala.

Místnost, do které vstoupila, byla kuchyně a ač byla v jednoduchém, ale elegantním stylu, bylo znát peněžní výhody rodiny. Jako další na řadu přišla ložnice, ze které se mělo stát Alžbětino nové útočiště a stejně jako v jiných částech bytu neměla slov.

Jak se říká, v jednoduchosti je krása a očividně to platí i zde. Místnosti dominovala velká manželská postel v rohu, jako další člověka rozhodně upoutal výhled z okna podobného tomu v obýváku jen s tím rozdílem, že za tímto se nacházel ještě balkón. Stůl, vestavěná skříň a několik poliček pak bylo samozřejmostí.

„Takže tady mám teď bydlet?" ujistila se už poněkolikáté.

„Ano, přesně tak. Jak jsem říkal, můžeš si to tady upravit, jak se ti zlíbí. Je mi jasný, že je pro tebe ta změna prostředí těžká, ale snažíme se ti to co nejvíce zpříjemnit," přátelsky se na ni usmál muž.

„Děkuju, hrozně moc si toho vážím," zamumlala se slzami na krajíčku.

Nakonec to možná nebude tak moc hrozné, pomyslela si.

„Nechám tě se teda v klidu zabydlet. Kdyby něco, budu v pracovně, je na konci chodby napravo," věnoval dívce poslední úsměv a odešel. Ta chvilku počkala, a když měla jistotu, že se nevrátí, s žuchnutím skočila na postel.

„Jo, tak tady si zvyknu," spokojeně zamumlala se zavřenýma očima.

„No jo, ty postele tady jsou fakt bomba," ozval se pobavený hlas ode dveří a dívka sebou vyděšeně cukla a posadila se do sedu s pohledem upřeným na narušovateli jejího klidu.

____________
Ahoj! :)

Tohle chce oslavu, první díl, který nezpůsobí depresi! :D Co si o něm myslíte? Jdou mi spíše ty smutné, nebo se dají i neutrální? Veselý bude částečně ten další, tak to se vás budu ptát znova. :D

Jinaaak, úspěšně se hlásím z Las Vegas, nemám tetování, nejsem bez peněz (teda jsem, ale ne, že bych je utratila v automatech #zivotstudenta :DD) a dokonce nemám ani kocovinu. No nejsem to šikovná? :D Ale ne, je to tady fakt krásné. 😍

A co vy? Jak dopadlo vaše vysvědčení? Já to své popravdě ani nevím, některé známky se dozvím až v září. :D A jak si zatím užíváte prázdniny? :)

Mějte se famfárově,
vaše _KeXa_