Dalších pár dní se Alžbětě slilo dohromady, neboť stesk po tom všem, o co v poslední době přišla, byl větší, než dokázala unést. Chvíle s Davidem a Belou viděla všude a vše jí připomínalo jejich společné zážitky. Dokonce měla pocit, že i ptáci se jí a jejímu bídnému stavu vysmívali tím, jak vesele si venku popěvovali.

Potřebovala někoho, koho zná, aby ji vytáhl z nekonečné temnoty, která ji z ničeho nic obklopila, jenže v okolí se nikdo takový nenacházel. Lukáš i Andrea se sice snažili, ale ona jakoby jejich milá a povzbuzující slova ani neslyšela.

A pak přišel ten okamžik, na který tak dlouho čekala a kterého se zároveň tak moc bála- čas jít do nové školy. Naneštěstí měla studovat ve stejné instituci jako Tereza, tudíž jí bylo hned od začátku jasné, že rozhodně nepůjde o procházku růžovým sadem.

V ten den, kdy měla nastoupit, se probudila ještě před východem slunce, proto se zabalená do teplé mikiny vydala i se zapalovačem a krabičkou cigaret na balkón, kde si s pohledem upřeným před sebe jednu zapálila. I přes to, že na tomto místě sedávala často, ani jednou ještě necítila takový vnitřní klid, jako dnes.

Sledovala, jak se jindy rušná Praha pomalu probouzí do dalšího dne a jak občasní běžci trénují svou kondičku v parku před panelákem, kde se nacházela. Načervenalé paprsky slunce tomu všemu dodávaly ještě tajemnější a zároveň klidnější dojem. Na chvilku ji také napadlo, že by si šla také po dlouhé době zaběhat, jenže pak si vzpomněla, s kým vždycky byla a srdce se jí bolestně stáhlo. Bela.

I přes to, že si slíbila, že už na to nepomyslí, znova zauvažovala, jak to celé zvládá rodina její zesnulé kamarádky, co právě dělá David, jestli její rodiče nelitují svého rozhodnutí a jak to celé vlastně zvládne ona.

Z blankytně modrého oka se jí spustila slza, kterou okamžitě setřela a rázně se postavila.

„Musím jít dál," zopakovala si svou mantru a přesunula se zpět do pokoje. Je čas se začít chystat.

***

S čajem v ruce se Alžběta posadila vedle napůl spící, napůl bdící Andrey, která do sebe po malých doušcích dostávala svou denní dávku kofeinu, který jí zaručoval, že neusne během následujících pár hodin ve škole. Nikdy se netajila tím, že nepatří mezi ranní ptáčata.

Netrvalo dlouho a dvojice se rozšířila o další dvě osoby, čímž byli kompletní a mohli vyrazit na cestu. Radek se posadil na místo řidiče, Tereza obsadila sedadlo spolujezdce a Andrea byla ráda, že vzadu konečně nebude sedět sama.

Automobil po chvíli vyplnil sebevědomý hlas Terezy: „Tati, a kdy budu mít ten řidičák?"

„Já už ti to říkal, až si seženeš nějakou autoškolu a našetříš si na ni peníze," odvětil jí v klidu Radek.

„Ale tati, to není fér! Lukášovi jste ji taky platili!" Naštvala se brunetka.

„Ne, to opravdu neplatili, pěkně si našetřil sám na brigádě."

„Ale- ale," zakoktala se nasupěně dívka.

„Žádný ale, jestli chceš řidičák, obstarej si ho." Sjel Radek svou dceru nekompromisním pohledem a zaparkoval před budovou školy.

„Nesnáším tě!" zakřičela na něj Tereza a než stihl jakkoliv zareagovat, už si to rázně nakračovala k budově.

Radek si pouze povzdechl, ale jinak Terezin výbuch nijak nekomentoval a obrátil svou pozornost na Alžbětu: „Tak hodně štěstí první den."

„Jo, no... díky," zamumlala dotyčná a s hlubokým nádechem se rozešla směrem k budově, která jí měla zajistit větší množství bolesti a problémů, než vůbec očekávala.

___________________

Ahoj! :)

Hrozně moc se omlouvám, že je tahle část tak neskutečně moc o ničem, ale já to prostě nedokázala napsat smysluplněji- přísahám, že jsem nad tím seděla minimálně pětkrát a nebyla jsem to schopná napsat lépe, takže pardon, příště už to bude snad lepší. :) A jelikož je to tak hrozně moc na nic díl, možná přidám ještě jeden teď ve středu jako vynahrazení, ale tím, že jdu na brigádu a mám toho celkově dost na vyřizování, tak nevím, jak to budu stíhat, takže to berte trochu s rezervou. Ale pokusím se to stihnout! :)

Jinak jak jste si mohli všimnout, dostáváme se do druhé části příběhu, která bude celkově taková odpočinková a hlavně o pocitech a abyste měli možnost nahlédnout do hlavy všem postavám a vytvořili si o nich svůj obrázek. :)

Mějte se famfárově,
vaše _KeXa_