Láska je tou nejméně vypočitatelnou věcí na světě. Má tolik podob, je tolik způsobů, jak někoho nebo něco milovat, milion způsobů, jakým tento cit vyjadřovat. A přece jen je to tak složité, víc, než by člověk chtěl.To, co nás na začátku donutí toho druhého milovat, ta rozdílnost, to, že nás na tom druhém něco fascinuje, se ale může časem překlenout ve věc, která vás začne iritovat. To, co jste na druhém milovali vás najednou rozčiluje do běla.Kdy se to stalo? Vždyť se tak moc milovali! Yixing miloval tu jeho nespoutanost, tu roztomilost a občasnou naivitu. Miloval to, jak se pro maličkost dokázal jeho partner nadchnout. Jak se dokázal od srdce zasmál, jak byl závislý na jeho dotecích a jeho polibcích. Teď mu hlavou vždy proletí Jak může být, tak bezstarostný? Dříve neviděl problém v tom, že on pracuje, zatímco Xukun ještě studuje. Teď mu najednou přišlo nefér, jak je mladší plný energie, protože chodí 'jen' do školy.Xukun zase miloval ten věkový rozdíl. To, jak z Yixinga vyzařovala autorita, to, jak se dokázal chovat, tak dospěle a vážně, a přitom jen s ním se dokázal chovat i bláznivě. Miloval, když mohl staršího popichovat a zlobit ho. Miloval, jak dokázal staršího rozdráždit do nepříčetnosti. Obdivoval na něm ten klid, jakým dokázal jednat s lidmi. Jeho nadhled, to, jak se ve všem vyznal, jak si spousty věcí už prošel.Dokázali společně v posteli trávit hodiny a hodiny. Nejen sexem, ale mazlením, povídáním, pusinkováním a šeptáním těch nejkrásnějších a častokrát nejzvrhlejších slůvek.Jenomže to všechno jako by odvál čas. Není mezi nimi už ani zlomek toho, co bylo předtím. A oba cítili, jak moc se od sebe vzdalují. Že přesto, že častokrát při večeři sedí u jednoho stolu, naproti sobě...si přišli mnohem dál. Častokrát jako by tam ten druhý ani nebyl. Nebo jako by tam seděl cizinec a ne láska.Vše se mezi nimi vytrácelo, než se oba naděli, než si to uvědomili...bylo pozdě.Jako každé odpoledne, když už se den blížil k večeru, stál mladší u kuchyňské linky. Skoro až roboticky chystal večeři. Dříve bylo chystání večeře něco výjimečného. Většinou u kuchyňské linky stál nahý...nebo v erotickém oblečku či nějakém kousku oblečení svého milého. Vždy jen stačilo, aby takto oblečený párkrát zamrkal a večeře se někdy, díky vášnivému sexu, odložila až o dvě hodiny. Kdy naposledy mezi sebou měli něco intimního? Kdy se naposledy jen tak líbali, mazlili...užívali si přítomnost toho druhého?Kdy se mladší vzdal? Možná je to měsíc, možná dva. Tolik Yixinga miluje. Ale vzdal to. Začalo to možná tím, že ho starší přestal poslouchat, přestal mu naslouchat a přestal se o něj zajímat. Celý den se na staršího těšil, na to, až se uvidí, až spolu budou moci trávit čas. Yixing chodil domů čím dál tím unavenější. Neposlouchal svého partnera, když mu něco říkal. Buď jen kýval hlavou a dokola omílal odpovědi typu hm, aha, jo. Nebo jen hleděl přes sebe, nevěnoval mu pozornost. Xukun začal mluvit čím dál tím méně, dospělo to až do současné fáze, kdy se jen pozdraví. Častokrát si ani není mladší jistý, jestli dostal odpověď na své přivítání.Starší pak začal chodit z práce čím dál tím později. Nejdříve jeho zpoždění nebylo delší než deset minut, postupně se to však prodlužovalo, až do bodu, kdy se zpozdil o jednu až dvě hodiny. Žil pro svoji práci a věnoval jí víc pozornosti než uvadající lásce ve svém domě. Největší zvrat jejich životů byl ve chvíli, kdy začal na mladšího žárlit. Kdy začal vidět jako problém svůj věk. Začal se strachovat, že je na něj starší. Xukun měl přece tolik přátel, tolik obdivovatelů a ctitelů. Kolikrát mu někdo poslal kytky k nim domů nebo mu někdo volal z neznámých čísel.Xukun zvedne pohled od kuchyňské linky a střelí svýma hnědýma očima k hodinám. Hodina a půl zpoždění...smutně posmrknul a protřel si unavené oči. Nevěděl, co by měl dělat. Tak dlouho neviděl v očích svého partnera žádnou vášeň, žádný zájem. Celé jeho tělo se třese, bojí se toho dne. Dne, kdy z úst staršího uslyší ta slova. Slova, která jejich životy navždy rozpojí. Slova rozchodu.Čtyři hodiny zpoždění. Blonďáček už ani nedoufal, že ho uvidí. Kdy za ním Yixing přestal spěchat? Kdy se na něj přestal těšit? Je to všechno už tak dávno, jako by se nikdy nestalo to, kdy starší utekl z práce o několik hodin dřív jen proto, aby držel svého miláčka v náruči. Jako by realita byla jiná.Starší seděl v parku u fontány. Sedí tam celou dobu, místo toho, aby byl doma. V mysli má svého blonďáčka, přesto však sedí tady a není s ním doma. Jeho srdce sžírá tolik pochybností. Proč není všechno jako dřív? Jak se vrátit do těch dob, kdy bylo všechno krásně růžové a zalité duhou?"Chci to vrátit." Zašeptá do ticha. Ve fontáně se ozve zvuk jako by do její vody něco malého spadlo, Yixing se za sebe otočí a na hladině vody plaval okvětní lístek červené růže. Hned si vzpomněl zase na něj. Na to, jak moc růže miluje, jak se mohl pláčem a nadšením zbláznit pokaždé, když mu starší kytičku přinesl. Mohla to být jedna růže, mohlo jich být 100, nehledě na počet, vždycky mu to udělalo radost.Ví, že o něj nechce přijít. Nechce, aby byl konec, chce, aby byla jejich láska věčná, aby byla taková jako na začátku. Ale ví, že se chová jako by chtěl pravý opak. Možná je to jeho vina, to stádium, do kterého se jejich vztah dostal. To, jak se začal mladšímu vyhýbat jen skrz své pochybnosti, skrz strach, že si Xukun najde někoho mladšího, někoho krásnějšího, že se zamiluje do někoho ze svých tisíců přátel.Vstane a prohrábne si vlasy. Ví, že je idiot. A taky ví, že to musí napravit, v srdci doufal, že není pozdě. Doufal, že to mladší ještě nevzdal, doufal, že mezitím co on se tu utápěl v depresích, tak se nerozhodl odejít z jeho domu. Běžel celou cestu, zastavil jen v květinářství, aby tam vzal poslední červenou růži, kterou tam měli. Osud. Zrovna poslední. Zrovna červená. Ve chvíli, kdy potřebuje čas, kdy potřebuje poslední šanci.Doběhne k domu a uvědomí si, že tašku se všemi věcmi nechal v parku. I klíče od domu. Prohrábne si vlasy a natáhne ruku ke zvonku. Zarazí se. Na zvoncích mají napsáno Zhang Yixing & Cai Xukun. Na zvonku ale nebylo žádné z dvou jmen. Svraští nechápavě obočí, co to má znamenat? Podaří se mu otevřít branku do zahrady a skoro se vkrade do domu. Prázdného domu. Dům byl úplně prázdný, nikde ani známka po tom, že by tu někdy někdo bydlel. Některé části kuchyňské linky byly ještě v obalu. Se svraštěným obočím dojde k lince a dlaní po ní přejede. Hlavou mu proběhne vzpomínka, jak se na něj Xukun vždy usmíval od kuchyňské linky. Jak na něj svůdně pomrkával, jak se před ním natřásal, když měl na sobě jen jeho košili, jak se svůdně opíral o ten tmavě šedý mramor, dokud Yixing neztratil sebekontrolu a nevrhl se na něj. Ani stopa po jejich lásce. Hlavou mu ale probleskne, kde je jeho milý, pokud není tady. Vyběhne z prázdného domu a začne se rozhlížet. Co má dělat?Rozběhne se k známé garsonkové čtvrti. Tam Xukun bydlel, odtamtud ho dostal, unesl ho z těch šílených podmínek a vzal si ho k sobě. Doběhne až do odporného paneláku, kam se zapřísáhl, že už nikdy nevkročí. Dojde do druhého patra, úplně dozadu, protože tam měl mladší pokoj. Chce vzít za kliku, ale vyruší ho ženský hlas. Hned pozná domovnici, už ji předtím viděl, děkovala mu, že Xukuna bere pryč a že bude v pořádku."Ten chlapec se zrovna včera odstěhoval, jeho sestra už nechtěla, aby bydlel na takovém místě." usmála se na Yixinga a ten vytřeštil oči. Sestra? On byl tím, kdo ho zachránil! On byl tím, kdo ho z té díry vytáhl. Nic nechápal.Prohrábne si vlasy. Co má dělat? Nic tady nedává smysl, jeho milovaný není nikde k nalezení a on neví, kde začít. Co se stalo? Jeho myslí proběhne fontána přání, u které seděl. Ne, to je přece pitomost. Fontána přání se jí jen tak říkalo, nemohlo...nemohlo se přece nic stát. Vyslovil jen, že to chce vrátit, tohle není to, co chtěl. Ani v nejmenším.Z přemýšlení jej vytáhnou kroky blížící se k němu. Otočí se ode dveří, kde visel zašlý nápis Cai Xukun. Vytřeští oči. Vysoká postava s vlasy tak světlými, že jsou skoro blond a tváří tak nádhernou jako by ji vytesali sami andělé. Byl to on, ale něco bylo jiné. V jeho očích nebyl ten přátelský a roztomilý odlesk jako vždycky."Lásko, tady jsi," vykřikne starší, ignorující ten lesk v očích, který nepoznával. "bál jsem se, co se stalo, promiň." Zkrátí vzdálenost mezi nimi rychleji, než druhý stačil mrknout a ve svých dlaních sevřel jeho drobná ramena. Druhý vytřeštil oči a cizí ruce ze sebe setřásl."Asi si mě s někým pletete." Ucouvl o pár kroků dozadu, bylo mu nepříjemné stát tak blízko někoho, koho nezná."Co tím myslíš?" Yixing vytřeštil oči, znovu zkrátil vzdálenost mezi nimi a Xukun znovu vzdálenost zvětšil kroky zpět."Nevím, co po mě chcete, ale nechte mě na pokoji." Řekne blonďáček rázně. Tenhle tón, ten pohled, to, jak mladší stál rovně a vzpřímeně...nic z toho Yixing nepoznával, to nebyl Xukun, kterého znal.Téměř okamžitě si dal dvě a dvě dohromady. Ta fontána a jeho přání. Je v době, kdy se neznají. Ztěžkne mu srdce tím, co provedl, jeho vinou a zároveň tím, jak se druhý otočí na patě a vydá se pryč.Yixing se opřel zády o zeď a ztěžka vydechl, jak se jeho srdce bolestně svíralo. Tohle přece není možné, takto to přece nemůže být. Takto to nemůže zůstat. Po jeho tvářích stékali slzy. Co to provedl? Sveze se zády po zdi do sedu a schová si hlavu do dlaní. Sám neví, jak dlouho v téhle pozici setrvá, ale najednou vstane. Nemůže to tak nechat. Ne. Jeho láska nezmizela, ačkoliv se choval jinak. Jeho láska je pořád tady, v jeho srdci.K jeho štěstí věděl, kde Xukunova sestra bydlí. Často k ní chodili na návštěvy. Jen mu na srdci visela obava, jestli bydlí na stejném místě, kdy je tady najednou všechno jinak. Ale bydlela. Z druhého konce totiž vidí mladšího vcházet do jejích vchodových dveří. Ucítí jen drobnou úlevu, ví, že tu je, ví, kde ho má hledat. Musí ho přinutit, aby s ním mluvil.S několika nádechy zazvoní na zvonek. Otevře sestra mladšího a bez zbytečného podezření ho pustí dovnitř, následně toho lituje, když vidí zděšení svého bratra."Ty jsi ten divnej chlap, co mě otravoval!" vypískne mladší, když ho vidí přijít. Zrovna vybaloval nákup a rozhodí rukama s pohledem na sestru. Proč ho jen tak pustila dovnitř? Přece sama zná okruh lidí, se kterými se Xukun kamarádí a tenhle mezi ně nepatří, má jí to být přece více než jasné."Vyslechni mě, prosím. Víc nežádám." Vážně se na něj starší podívá. Xukun nevypadal, že by měl opravdu chuť poslouchat náhodného úchyla, kterého potká na chodbě svého starého domu, ale nakonec kývne v doufání, že díky tomu od něj bude mít pokoj. Otevře dvoukřídlé dveře na terasu a odvede svého pronásledovatele na zahradu, aby měli klid na mluvení."Vím, že to bude znít divně, ale, sakra, nevím, kde začít," prohrábne si Yixing vlasy a dlouze vydechne. "chodíme spolu, už několik let...jenomže kvůli mně se náš vztah začal rozpadat, všechno uvadalo a já nevěděl, co dělat. U fontány přání jsem řekl, že bych to chtěl vrátit a stalo se tohle, všechno je jinak a ty mě neznáš." Zoufale se na mladšího zadíval. Ten pobaveně povytáhl obočí."No, super, takže my spolu chodíme, ty se rozhodneš, že chceš, aby to všechno bylo tak jako dřív, když jsme se neznali a teď po mě chceš jako co? Nehledě na to, že jsi mě asi moc nemiloval, když sis tak moc přál mě neznat." Protočí oči a vmžiku sekundy zmizí vevnitř. Starší vytřeští oči a dívá se na místo, kde Xukun ještě před chvílí stál."Na to, že tvrdíš, že spolu chodíte teda moc nevíš, jak s mým bratrem mluvit." Uchechtne se ženský hlas stojící ve dveřích. Yixing sklopil hlavu, v hlavě mu létá nespočet myšlenek, ale ani jedna z nich nemá hlavu a patu. Nakonec ho sestra mladšího donutí si sednout na židli a přisedne si k němu. "Řekni mi víc o tom, co se stalo." Vypadala zvědavě, v jejích očích ale zářilo něco, co starší nedokázal pojmenovat. Možná starost? Možná to byl jen pocit, že mu chce pomoct, tak i tak začal mluvit."Ze začátku jsem neměl pochybnosti, ale potom...bál jsem se. Kolikrát si z nás někdo dělal legraci, že mu nemůžu stačit, přitom jsem jen o 7 let starší. Začalo to ve mně hlodat, bál jsem se a neustále přemýšlel o tom, jestli si třeba někoho nehledá, jestli se mu nelíbí někdo jiný...začal jsem mít obavu, že pro něj nejsem dost dobrý, že ho nedokážu udělat šťastným...a tak to začalo. Než abych s tím něco dělal, dělal jsem spíš pravý opak. Nic. Přehlížel jsem ho, nevšímal jsem si ho...dělal jsem všechno proto, aby mě opustil a našel si někoho lepšího. Byl jsem takový blbec." Skoro se mu nanovo rozkutálí slzy po tvářích."A on?""Myslím, že...to vzdal. Ze začátku se snažil, viděl jsem to na něm, ale postupně to snažení sláblo a pak...vzdal to a já to viděl, ale nic jsem s tím neudělal." Svěsí starší zoufale ramena."Víš...nevím, kolik toho mají tvůj a můj Xukun společného, ale...on není vtíravý člověk. Ani zlý člověk. Ani podlý, aby dělal něco lidem za zády. Myslím, že čekal, až se z toho dostaneš. Jak znám svého bratra, tak tím musel hrozně trpět...nejspíš se bál, mnohem víc než ty, že o tebe přijde. Neporadím ti, jak si získat jeho přízeň zpátky, ale...ty bys to měl vědět nebo ne? Jestli sis jeho srdce ukradl jednou, měl bys být schopen si ho ukrást znovu. A já tě tu nechám přespávat a bydlet, dokud si to nějak neurovnáte." Mrkne na něj. Sama nevěděla, proč to dělá. Ale měla z toho černovlasého muže pocit, že mluví pravdu. Upřímně, znala svého bratra dost dobře na to, aby věděla, že Yixing je jeho typ. Taky ho znala moc dobře na to, aby věděla, že to neudělá staršímu jednoduché.Najednou ho něco napadlo."Zavedeš mě za ním?" srdce mu bušilo adrenalinem a oči mu zářily zvláštní jiskrou. Najednou věděl, jak odemknout ten zámek, aby se k němu dostal. Sestra mladšího přikývne a zavede ho až ke dveřím do pokoje, kam starší po zaklepání vstoupí."Co zase." Vyjekne mladší a hodí po nezvaném hostovi knížku, které se Yixing bravurně vyhne."Řeknu ti cokoliv chceš, řekni si, co chceš vědět, abys mi věřil, že mluvím pravdu." Zadívá se na něj. Mladší zvláštně znervózněl a na pár sekund uhnul pohledem."Tak základ...co mám rád a co nesnáším?" pozvedne pobaveně obočí. Člověk, který ho nezná o něm nemůže nic vědět."Miluješ sladké...pro palačinky se šlehačkou, jahodami, banánem posypané troškou skořice a čokolády bys vraždil. Miluješ léto, protože sebou nemusíš tahat všechno to oblečení. Hlavně proto, jak moc jsi zimomřivý, v zimě nosíš tolik vrstev, že máš na sobě skoro půlku své skříně a stejně je ti vždycky zima a tiskneš se ke mně, abych tě zahřál," začne se starší usmívat, jak si vybavuje všechny ty maličkosti. "nesnášíš vstávání, nejvíc jsi ho začal nesnášet, když jsme spolu začali bydlet a ty jsi musel vstávat ode mě. Proto jsme se naučili vstávat spolu, většinou tě musím budit o dvě hodiny dřív, protože se rád převaluješ a pak se vždycky dlouho jen tak mazlíme. Když si nedáš před spaním ovocný čaj, tak se ti hrozně špatně spí, nehledě na to, že si do něj dáváš vrchovatou lžíci cukru a jednu menší lžičku medu. Miluješ spát s otevřeným oknem a zároveň nesnášíš ten studený průvan, když je venku chladněji." Rozpovídá se a pak si všimne překvapeného a zaraženého pohledu mladšího a odkašle si. Možná řekl víc, než chtěl, ale nevypadalo to, že by to bylo na škodu."Kde...kde jsme se seznámily?" zeptá se mladší najednou a Yixing se na něj překvapeně zadívá. Zároveň ho ale potěší ten náhlý zájem, to, že z Xukuna cítí, že tomu začíná věřit. Yixing se při jeho otázce lehce rozesměje."Chodil jsem doučovat tvoji sestru matiku a fyziku. Navíc...myslím, že to u nás byla opravdu láska na první pohled, už v první chvíli, když jsi mi otevřel dveře, tak jsem cítil, jak se moje srdce zastavilo a zároveň se tak šíleně rozbušilo. A tobě stačil jen jeden pohled do mých očí a tvoje tváře dostali ten krásný načervenalý odstín," při každé vzpomínce na jejich lásku se starší rozzáří. "vlastně nás k sobě dovedla tvoje sestra, všimla si, jak po sobě pořád pokukujeme, jak se já věnuju spíš pohledem tobě. A tak jsem začal doučovat i tebe, ačkoliv jsi nebyl ten, kdo by to potřeboval, no a...asi po 5 minutách našeho prvního doučování jsem tě pozval na rande...ty jsi vyjekl svůj souhlas ještě dřív, než jsem dokončil větu." Lehce se starší rozesměje."A naše...první pusa?" v pohledu mladšího bylo víc a víc zvědavosti. A Yixing se toho nemohl nabažit, jako by se do těch nádherných čokoládových očí vracela ta jiskra, kterou tolik znal."To bylo trošku...složitější." Zasměje se Yixing."Složitější?" povytáhne Xukun obočí v gestu nechápavosti."Svoji první pusu jsme měli u mě doma, když jsem tě poznal na večeři. Vlastně bylo...několik nezdařilých pokusů, než jsme se opravdu políbili," zasměje se zase starší. Xukun hltal každé jeho slovo. "první pokus byl, když jsem vařil. Seděl jsi u mě na lince, já tě různě krmil. A když už jsem tě skoro políbil, tak začala hořet pánev, ve které jsem vařil, takže jsem musel rychle hasit požár. U druhého pokusu mě málem odvezla sanitka, protože zase...když už jsem tě skoro políbil, tak sis z ničeho nic kýchnul a dal jsi mi čelo. Hodně silné, na to, jak roztomilý a nevinně vypadající stvoření jsi byl. Na potřetí, naštěstí, už se mi podařilo se ke tvým nádherným rtům dostat, konečně nás nic nevyrušilo...bylo to...nádherné. Akorát...když jsme začali polibek rozvášňovat, tak ses až moc uvolnil, podlomili se ti kolena a já to nečekal, takže jsme společně spadli na dřevěný konferenční stolek a rozlámali ho. Zbytek večera jsme si vytahovali třísky ze zad a rukou." Zase se zasměje, ale pak jeho úsměv povadne a on si povzdechne. "Je to moje chyba, Kunie. Ale uvědomil jsem si to pozdě, kvůli mým pochybnostem, kvůli mému srabáctví jsem o tebe přišel a já...neumím bez tebe žít a ani nechci. Nechci si to představovat, ale...já jsem tady a ty tam. Ty se tam trápíš, protože byl večer, když jsem za tebou chtěl jít. Určitě pláčeš a proklínáš mě." Jeho hlas zněl čím dál více smutněji."Mám nápad, ale...nejdřív mi řekni poslední věc." Zamrká na něj mladší a starší se překvapí."Ano?""Pokud já jsem tam, odkud jsi ty. Ty tu musíš být taky, tak...kde tě můžu najít?""Nemyslím si, že mě budeš muset hledat. Najdu si tě já." Pousměje se. Neví, proč to řekl, ale cítil to tak. Než se stačil nadát, tak mladší se k němu naklonil a vtisknul mu pusu. Krátkou, ale dost dlouhou na to, aby se staršímu zamotala hlava.Jak mladší věděl, že stačí polibek? Možná intuice. Možná inspirace z pohádek. Nebo prostě měl pocit, že to musí udělat.Starší sebou trhne a najednou sedí zase u fontány. Trhne sebou, chvíli je zmatený, ale hned se zvedne běžící ke svému domu. Z dálky vidí, jak se v jeho oknech svítí. Je zpátky.Doběhne ke vstupním dveřím a jeho oči vystřelí ke zvonku. Zhang Yixing & Cai Xukun. Je zpátky. Je doma.Rozrazí dveře a srdce mu buší jako splašené. Tichým domem se ozývají vzlyky a nářky, věděl, že je to jeho chyba. Až moc dobře si toho je vědom. A je na čase s tím něco udělat. Doběhne do obýváku, kde se na sedačce v slzách kroutil jeho milý. Vzlyky mu bránili v pořádném nadechnutí a v rukou pevně svíral mikinu své lásky."Kunkun, miláčku." Doběhne k němu okamžitě a klekne si k okraji sedačky. Mladší k němu hned zvedl své uplakané oči a jeho slzy začali téct více. Jeho vzlyky byly zoufalejší. Nevěděl, co dělat. Nepamatuje si, kdy naposledy ho takto starší oslovil, kdy si byly naposledy takto blízko. "Odpusť mi, to všechno." I Yixing se neubrání slzám a vzlyknutí se mu nepodaří spolknout. Mladší se mu hned vrhne kolem krku a on mu objetí, velmi pevné objetí, začne ihned oplácet. Oba se k sobě zuřivě tisknout a oba pláčou.Někdy květina, která uvadá jen potřebuje vzkřísit.Tu noc mu řekl všechno. Své pochybnosti, své chyby, svoji vinu. Nežádal o odpuštění, chtěl to ze sebe jen všechno dostat. Chtěl, aby jeho milý věděl, jak moc ho miluje a jak moc mu na něm záleží. Xukun ale uznal svoji chybu, starší ani nepřemýšlel nad tím, že by to měla být jeho chyba."Byl jsem sobecký...mělo mi dojít, že je ti nepříjemné, když mě neustále někdo otravuje. Mělo mi dojít, že chodíš z práce unavený, spíš než smutný a otravný jsem ti měl být jen nablízku, nechat tě dýchat, jen být s tebou." Posmrkne mladší. Znovu začnou plakat. Ani jeden z nich neví, jak dlouho to trvá. Ale oba usnou na gauči, v těsném objetí, se zaschlými slzami na tvářích, napuchlýma očima, v oblečení, které na sobě měli celý den.Oba se dohodli, že s novým dnem obrátí stránku a začne nová kapitola jejich života. Hned ráno bylo energické, jen co se mladší vzbudil, tak snídaně už byla hotová, nachystaná na terase. Jakmile tam dojde, tak je obdarován tím nejláskyplnějším úsměvem na světě. Yixing k němu hned dojde, obejme ho a vtiskne mu pusu na spánek. Než dodělá snídani, tak se mladší dojde vysprchovat a převléknout z včerejšího oblečení. Celý svět jako by se znovu rozzářil. Zeměkoule jako by se začala znovu otáčet.