Vběhla jsem celá šťastná do svého pokojíčku, kde na mě už čekala moje tajuplná kniha. Hned jsem ji musela otevřít a přečíst si příběh, jež tam byl napsaný. 

Její sladký úsměv se princ líbil. Nikdy předtím totiž žádný podobný neviděl. Byla jiná než ostatní dívky. Okouzlující a spanilá, elegantní a skromná. ,, Tak tedy? Jedno zhoupnutí mi dovolíte, Lucy?'' zeptal se princ. Nepřestával ji hledět o těch krásných smaragdových očí.

Chvilku se na něj dívala s nadějí, ale poté? Z čista jasna odpověděla něco, co ho ranilo.,, Ach...Moc se omlouvám, ale musím jít.'' Zvony právě odbily půlnoc. Cožpak musí být tato přenádherná dívka tak brzo doma? Co je to vlastně za dívku. Princ nemohl jen tak stát na místě. Musel se za ní rozběhnout...

Usmála jsem se, zaklapla knihu a přitiskla si jí k tělu. Nemohla jsem uvěřit tomu, že se po tak dlouhé době cítím...šťastná!

Jenže náhle ťukání mě vytrhlo z přemýšlení. ,, Babičko? Vždyť ty smíš vstoupit aniž by si klepala.'' pověděla jsem a čekala,až se dveře otevřou, avšak nic. Vstala jsem tedy z postele a odložila bájnou knihu do mé malé knihovničky. 

Automaticky jsem zamířila otevřít, ale když jsem stála u dveří, u kliky jsem se zarazila. ,, Babičko?'' Žádná odpověď. Nadechla jsem se a přemohla svůj strach, který ve mě začal narůstat. Otevřela jsem a kupodivu zde nikdo nestál. Jen na zemi ležel čistě bílá obálka, který jsem okamžitě sebrala.

Dopis s mým jménem.

Otevřela jsem obálku a vytáhla z něj velice starý papír, na kterém bylo cosi napsáno.

Soudný den už se blíží,

Tvému srdci to převelice tíží.

Ty pokusíš se utéct z tohoto světa,

ale nečeká tě nic než temnota.

Nejnebezpečnějšího muže ty potkáš,

v zapomnění však ztroskotáš.

Soudný den už nastává,

druhá strana vyhrává.

Už to neodvratně blíží,

TVŮJ KONEC tě neskutečně tíží.

Dopis mi vypadl z ruky. Přesně jsem věděla o čem se tam mluví. Nestihnu se vrátit domů. To se nesmí stát!

Zmuchlala jsem kus papíru a hodila ho do odpadkového koše. Abych na tohle všechno zapomněla, ponořila jsem se do svého paláce mysli. Všechno rázem bylo růžové. Motýlci v mém pokoji, létající sloni...I přesto, že jsem byla na zcela jiném místě. Ve světe iluzí, dopis jsem z hlavy nemohla zahnat.