,, Mohu se tě na něco zeptat?'' špitla jsem. Intel se na mě ani nepodíval. 

,, Co chceš?''

,, Proč mě chtěli zabít! Nejsem jako ty a přesto ten přístroj zapípal.'' Tato otázka mi v hlavě přetrvávala už od doby, kdy mě zachránil před tím neviditelným zvířetem. 

,, Ten přístroj poznal, že nejsi odtud. Poznal, že jsi jiná. Nebyla jsi jako já, ale měla si v genech něco, co přístroj považoval jako za hrozbu a proto tě chtěli zabít. '' S odpovědí jsem se musela spokojit. Věděla jsem, že víc mi k tomu neřekne. 

Už byla tma jako v pytli. Na nebi zářily hvězdy, což bylo jediné světlo široko daleko. A také to byla jediná věc, která mě uklidňovala. Každá z mnoha hvězd mě jaksi naplňovala...

Ale ten chlad mě sžíral zaživa. Pořádně jsem se proto obalila rukama a snažila se zahřát i přesto, že to bylo těžké. Na sobě jsem stále měla jen své šaty a malý batůžek se všemi věcmi jsem ztratila v tom hlubokém lese.

Intel náhle vstal ze svého původního místa a přešel ke mě. Sundal si svůj kabát, který přehodil přeze mě a poté se usadil za mé záda zády. Cítila jsem jeho teplo z jeho krásného kabátu, jehož vůně mě uspávala. 

,, Ty si nelehneš?'' zeptala jsem se udiveně.

,, Já nespím.'' Bylo to trochu překvapující, ale přijala jsem to. Tady v tomto světe je všechno poněkud zvláštní. 

Zavřela jsem svá očka a nechala se poddat tomu teplu a té vůni jeho kabátu.

Nezdál se mi žádný sen ani noční můra. Probudila jsem se do chladného rána, kde byl slyšet ranní zpěv místních ptáčků. Intel už stál pevně na svých nohou a čekal pouze na mě, až se vyspím. Jediné, co mě překvapilo bylo, že jsme byly na zcela jiném místě než předtím. Už jsme nebyly na té skále, na kterou jsem musela pracně vyšplhat. Nyní jsme byly na nějakém paloučku hluboko v lese. 

,, Ty jsi mě přenesl?'' Udivila jsem se a vstala. Intel si oblékl svůj kabát a poté mi odpověděl.

,, Musel jsem. Rozparovači nás během noci vystopovali. Měli jsme náskok. Trvalo jim, než vylezli tu skálu. Podařilo se mi tě přesunout sem a opravdu jsem tě nechtěl probouzet, jelikož jsem věděl, že nevyspalá by jsi nedošla skoro nikam. Jen by si zdržovala.''

,, Díky za tvojí upřímnost.'' Jeho slova se mě trochu dotkla, ale měla bych si začít zvykat, když trávím čas se sociopatem.