Radost ze mě sršela a úsměv bych mohla rozdávat každému. Utíkala jsem po schodech do svého nového pokojíčku, jež na mě už čekal. Byl vymalován ve veselých barvách, což mi dodalo na štěstí. Neměla jsem počítač ani takové elektronické věcičky. Nezajímalo mě to. Většinou jsem se probírala v knihách a ve svém paláci mysli, kde všechno špatné bylo pro něco dobré. 

Vešla jsem dovnitř a první věc, která mě zaujala nejvíce, byla velice tlustá stará kniha položená na mé posteli. 

Přistoupila jsem k ní a přejela po zlatě vyrytém nápise: Pohádkové tajemství. Byla jsem si jistá, že knížka souvisela s tím záhadným domem. Otevřela jsem první stránku, kde se rýsoval další nadpis.

Záleží jen ta tobě, jak svůj příběh budeš vést.

S nedočkavostí jsem otočila na další stránku, kde začal příběh o Červené karkulce. Nemohla jsem od toho odtrhnout oči. Příběh byl přesně takový, jaký jsem já sama prožila.

Čarovná dívka ze země divů předstoupila před Karkulku a s úsměvem, jež děvčátko v čepečku nikdy předtím nevidělo, pozdravila: ,, Ahoj.''

Krakulka neměla strach z této krásné slečny, ale maminka jí vždycky říkala, že se nemá bavit s cizími lidmi a přesně tak to slečně vysvětlila. Tajuplná dívka to přijala s pochopením. ,, Tak se poznáme. Jmenuji se Lucy a ty?''

Každá stránka vyprávěla o mém příběhu, který jsem já osobně prožila. Bylo to neskutečný. Když jsem přečetla poslední slova, nastal konec. Dál pokračovaly jen prázdné stránky, které čekaly, až se popíšou. Tak takhle začíná můj příběh. Plný dobrodružství a neskutečné fantasie a tentokrát to už nebude v mé hlavě...

Tuto starou knížku jsem si přitiskla na hruď a lehla si s ní do pohodlné postele. Zadívala jsem se do stropu, jež se na mě usmíval. 

Ani jsem si neuvědomila, že jsem brzo usnula. Spala jsem bezesným a klidným spánkem, který narušil ráno zpěv ptáčků, které mi říkaly, že nastává nové dobrodružství. 

,, Dobré ráno ,babičko.'' pozdravila jsem a přisedla si ke stolu, kde na mě už čekala snídaně.

,, Tak co hodláš dneska dělat drahoušku?'' zeptala se a já přesně věděla, co jí odpovědět. 

,, Hodlám jít za dobrodružstvím...'' Babiččin smích mě povzbudil.

,, Hlavně si dávej pozor... Fantazie je důležitější než vědění, ale velkou otázkou je, zda dokážete své velké dobrodružství přijmout srdcem.'' 

Doufám, že se vám zatím můj příběh libí :) A pokud ano, neztraťte se mezi fantazií a realitu ;) 

Citáty: Albert Einstein, Joseph Campbell

A je tady další část. Doufám, že se vám líbila. Mám v hlavě připravený všechno do detailů. Jen dočkejte času ;)