Rozbrečela jsem se. V ten moment jsem nevnímala nic. Celý život byl pro mě utrpení. Doktoři, kteří se mě snažili napravit nic nezmohli, ale mě to vůbec neubližuje! Vidiny, které jsem mývala mi nic nedělali. Naopak mi pomáhaly z hlubokých depresích. 

Teď se stalo něco šťastného. Našla jsem tenhle dům, dveře a svět, který je mi tak blízký, že už ho beru za část mě. Jenže nikdo mi nevěří. Nevěří že to opravdu existuje. Je to jen v mé mysli? Ne...je to skutečné! Tak proč mi nikdo nevěří!!

Vyběhla jsem z domu ven. Běžela jsem po ulici zpátky k nám a když jsem tam už byla, prudce jsem otevřela dveře a měla jediný cíl. Zavřít se do svého pokoje a už nikdy nevylézt. Zamkla jsem se a klíč zahodila někam za postel. Rozkřičela jsem se zármutkem přes celý dům. Musela jsem to ze sebe nějak dostat. ,, Bože proč!'' zakřičela jsem přes své vzlyky. 

Schoulila jsem se do klubíčka a usedla do nejtemnějšího koutu tohoto pokoje. Pohupovala jsem se ze strany na stranu a tím se snažila uklidnit. Srdce mi zběsile bušilo. Hlava ležela na mém klíně a já stále naříkala. 

CINK

Prudce jsem zvedla hlavu a zaposlouchala se. Něco právě spadlo na zem. Něco skleněného. Ale nerozbilo se to. To by vyznělo zcela jinak. 

Pomalu jsem se postavila zase na nohy a vystoupila z koutu. Na zemi u postele spadl malý skleněný andílek, který jsem nosívala u sebe jako malá holčička, ale ztratila jsem ho. Měl mě chránit.Nemohla jsem ho nikde najít a teď? Teď je u mé postele a klidně si tady leží.

Sehnula jsem se pro něj a začala si ho prohlížet. Byl to přesně můj andílek! Ale to nebylo všechno, co se tady objevilo. Na posteli se nacházela kniha, která ještě před chvilkou byla v knihovničce. 

Odložila jsem andílka na noční stolek a otevřela knihu na poslední stránce, kde se jasně rýsoval nápis tučným písmem:

2. ČÁST

Začátek druhé části? Jaké druhé části? 

Přemýšlela jsem nad tím nějakou dobu, ale pak se mi to všechno začalo vyjasňovat. Zítra ráno odpustím babičku. 

Prudce jsem zaklapla knihu a jedna ze zatoulaných slz se mi vydrala na povrch a skutálela se po tváři,až dopadla na zem.