Byla jsem tak neskutečné ráda, že jsem mohla z ošetřovny odejít. Měla jsem rozlámaná záda ze špatné matrace a neustálého ležení. Navíc jsem se málem unudila k smrti ve chvílích, kdy všichni byli na vyučování.

Pomfreyová mě pustila právě včas, abych strávila Vánoce na své koleji. Všichni jsme se domluvili, že zůstaneme tady, neboť jsou to naše poslední Vánoce ve škole.

Jako vždy zůstávalo jen málo žáků, většina odjížděla, protože to byla jedna z mála možností, jak se vidět s rodinou.

Do vyučování jsem se tak vrátila jen na tři dny. Všichni učitelé byli rádi, že jsem zase v pořádku a studenti mi také přáli k pevnému zdraví. Dokonce přestaly i nenávistné dopisy. Všechny nejspíš vyděsilo, že Branda ještě ten den, co jsem s ní mluvila v ředitelně, odjela z Bradavic.

Konečně jsem měla klid.

---------------------

Seděla jsem ve společence na sedačce a nohy jsem měla vyhozené na Sirusově klíně. Zády jsem se opírala o Jamese a o něj se opírala zase Lily.

Na křesle pak seděli Remus s Annie a Peter seděl mezi sedačkou a křeslem a pojídal nějakou sladkost. Někdy jsem se divila, že toho dokázal tolik spořádat.

Těšila jsem se na večeři, která měla zanedlouho začít. Z celého Nebelvíru jsme zůstali jen my a celkově z ostatních kolejí asi patnáct lidí. Většinou to byli sedmáci, kteří si taky chtěli užít poslední Vánoce na hradě.

Měla jsem zavřené oči a poslouchala rozhovor kluků. Zase plánovali nějakou lumpárnu.

„Víte, co mě teď napadlo?" zeptal se s nadšením Sirius a já otevřela oči. To nevypadalo dobře. Byl až moc nadšený. Zavání to průšvihem a hodně velkým.

„Rozhodně něco, co vás dostane do hodně velkého maléru," utrousila jsem pobaveně. Všichni se ke mně přidali krátkým smíchem.

„To je pravda," přitakal Sirius. „Nemuseli bychom v tom být jen my, ale i vy."

„Cože?" vyjekla Lily překvapeně.

„Je to náš poslední rok," připomněl nám Sirius, jako bychom to nevěděli. „Měli bychom udělat něco na závěr."

„Nemíním se nechat vyhodit ještě před zkouškami," namítla jsem nesmlouvavě.

„A proto to uděláme až poslední týden v červnu," vysvětlil Sirius. Obrátila jsem oči v sloup. Jestli už bude po zkouškách, nebylo by to tak špatné.

„To už nezní tak špatně," řekla jsem váhavě. „Co říkáš, Lily?"

„No já nevím," zapochybovala a podívala se na Annie.

„Ale no tak," přidala se Annie. „Bude to už po zkouškách, takže tě vyloučit nemůžou."

„Tak dobře," svolila nakonec Lily. „Když do toho jdou i ostatní holky, nebudu stát mimo."

„Bezva," zajásal Sirius a pustil se do vysvětlování svého plánu.

-----------------------

Zamilovala jsem si Vánoce na hradě. Protože zůstalo málo studentů a někteří profesoři taky zdrhli domů, sedělo se u jednoho velkého stolu. Ten se prohýbal pod tunami jídla všeho druhu. Bylo to něco podobného jako na konec a začátek roku, akorát s trochu jiným jídlem.

Všichni jsme se společně bavili a probírali různá témata. Vedle mě seděla jedna šesťačka z Havraspáru. Ani mě nepřekvapilo, že se mě zeptala na tu otravu.

„Došel mi dopis, kde o té otravě sama napsala, ale nevěřila jsem tomu," odpověděla jsem. „Netušila jsem, že by byl někdo natolik pošetilý, aby někoho kvůli tomu opravdu otrávil."

„Ani mě nepřekvapilo, že to byla právě Branda," zavrtěla hlavou. „Všichni o ní věděli, že je Siriusem posedlá a taky tupá jak poleno. Jenom ji mohlo napadnout namočit ten pergamen celý do jedu, namísto toho, aby kápla do každého rožku."

Souhlasně jsem přikývla a upila z džusu.

„Je pravda, že jsi jí dala facku před ředitelem a dvěma profesorkama?" ozval se kluk naproti mě.

„Jo," přitakala jsem a při té vzpomínce se usmála. „Začala na ně pak ječet, proč nic neudělají, když jsem ji uhodila."

„Je až neuvěřitelné, jak někdo může být tak pitomý," uchechtl se ten kluk. Nic jsem na to neřekla, jen jsem si na vidličku dala další kus koláče.

„Měli jste vidět, jak ji tahali z koleje," přidala se k našemu rozhovoru mrzimorská studentka ze sedmého ročníku. „Ječela hůř než mandragora a to je co říct. Její otec ji dokonce musel umlčet kouzlem a znehybnit, aby ji odvedli. Celá kolej se jí smála."

Vyjeveně jsem na ni zírala. Tohle jsem nevěděla. Každopádně jsem si uměla živě představit, jak to probíhalo.

Dál jsme se už nebavili. Pokračovala jsem v jedení koláče a naslouchala Brumbálovi, který vyprávěl jednu ze svých historek. Jednou jsem se dokonce zakuckala smíchy a nebyla jsem zdaleka jediná. Sirius s Jamesem málem leželi pod stolem, Lily a Peter brečeli smíchy a Annie se opírala o Rema, aby taky nespadla.

S výbornou náladou jsme se pak všichni vraceli na kolej. Několikrát jsme se museli zastavovat, protože kluci všude viděli jmelí a nešlo jinak, než se pod ním políbit, protože je to tradice.

Když jsme se skoro po hodinové cestě dostali k Buclaté dámě, která byla značně opilá a zpívala falešně koledy, nebylo lehké se s ní domluvit. Dobrých patnáct minut odmítala přestat zpívat a poslouchat neustálé opakování hesla. Nakonec se nám však podařilo dostat do společenky, kde jsme padli na sedačky a křesla.

Oheň v krbu plápolal a udržoval v místnosti teplo. Civění do plamenů mě uklidňovalo a trochu i uspávalo. Proto jsem to co nejdřív přestala dělat.

„Co budeme dělat zítra?" zeptala jsem se tiše. „Vlastně, co budeme dělat celé prázdniny?"

„Budeme jenom odpočívat," odpověděl James. „A místy se učit," dodal rychle, když si všiml pohledu Lily.

Pobaveně jsem se zasmála. Lily ho vždy dokázala usadit a to bylo na jejich vztahu nejlepší.

„A co dneska večer?"

„Co zajít do primusské koupelny?" navrhl James. Málem bych zapomněla, že on a Lily jsou primusové. Bylo až k neuvěření, že se právě on stal primusem, když byl jeden z Pobertů a odpykal si tolik trestů, co půlka školy ne.

Každopádně své povinnosti plnil dokonale a pod rukou Lily nedělal ani tolik průšvihů.

„To zní dobře," usoudila Annie nadšeně.

„Tak si zajdeme pro plavky a půjdeme, ne?" zeptal se Siriuse. Souhlasně jsem přikývla a vstala.

----------------------------

Milovala jsem vodu. Byl to můj element a já věděla, že kdybych mohla ovládat živly, byl by to právě on. Ve vodě jsem se cítila jak doma.

A proto, když jsem se dostala do koupelny, jsem jako první skočila do vody. Ihned mě však následovali kluci, zatímco holky do ní pomalu vlezly. Stejně nakonec skončily pod vodou, takže to nemělo žádný účinek.

Dlouhou dobu jsme dělali pitomosti, potápěli se, cákali na sebe vodu a honili se ve vodě. Prostě jako malá děcka. Ale bylo to příjemné osvobození od starostí, které nás všechny sužovaly.

Když už jsme tam byli téměř dvě hodiny, lehli jsme si na hladinu a byli potichu. Relaxovali jsme.

„Bude mi to tu chybět," hlesla Annie.

„To nám všem," souhlasil Remus.

„Nemůžu uvěřit, že to uteklo tak rychle," přiznala jsem a do očí mi vhrkly slzy. Stále jsem měla před očima můj první den v kouzelnickém světě.

Ráno to byl úplně normální den a odpoledne jsem seděla v ředitelně v Bradavicích a čekala na své pravé rodiče. Neuvěřitelné, jak se může člověku z minuty na minutu změnit život od základů.

„Ještě máme šest měsíců," připomněla nám optimisticky Lily.

„Měli bychom už jít," navrhl Remus. „Začínám se rozmáčet."

Vybuchla jsem smíchy a nebyla jsem jediná. Ostatní se ke mně přidali. Představa, jak se někdo rozmáčí, je poněkud zajímavá. Každopádně jsem věděla, jak to myslí. I já měla na svých prstech varhánky.

Obrátila jsem se na břicho a doplavala ke kraji. Vyskočila jsem nahoru a sedla si na římsu, abych si odtud stoupla a zamířila k lavičce.

Vzala jsem z ní ručník a zabalila se do něj. Lily se po pár vteřinách přidala, stejně jako Annie a kluci.

Než jsem se nadála, Sirius ze mě stáhl osušku a omotal ji kolem nás, takže jsme k sobě byli namáčknutí.

Uchechtla jsem se. „Takhle se na kolej nedostaneme."

„To máš asi pravdu," přitakal zamyšleně. „Ale takhle ano."

Nestihla jsem dostatečně rychle zareagovat, osuška zase byla pryč, Sirius mě popadl do náručí a utíkal se mnou po chodbě.

„Ale co naše věci?" vyjekla jsem během smíchu.

„Vezme je James s Lily," odvětil, když jsme zrovna běželi po schodech. Za námi se tvořily loužičky vody. Filch bude mít určitě obrovskou radost.

Zanedlouho jsme se k mému překvapení objevili před Buclatou dámou. Sirius měl velmi dobrou kondičku, až mě to překvapovalo.

Rychle vyhrkl heslo a vběhl dovnitř. Padli jsme na sedačku a začali se hlasitě smát.

„Měli bychom jít spát," navrhla jsem, když jsem se trochu uklidnila. „Jsem unavená."

„Budeš spát u nás?" zeptal se nadějně Sirius a nasadil psí oči. Ty mu šly nejlépe. Jenom jsem čekala, kdy se promění celý, aby mi beze studu olízal obličej. Když jsem se nad tím ale zamyslela, udělal by to i v lidské podobě.

„Tak jo," přikývla jsem souhlasně a zakoulela očima. Byla jsem si jistá, že u kluků bude nakonec spát i Lily a Annie. Byla docela sranda, když nás v pokoji pro čtyři spalo sedm.

Sirius mě zase vzal do náruče a zamířil do chlapeckých ložnic.