Jak se ukázalo, nikoho z nich to nenechalo chladné. Lily na tom byla pocitově podobně jako já a Annie nebyla od zhroucení nijak daleko. Kluci zdatně odolávali, ale taky byli chvíli nesví.

Když pak zkouškové období skončilo, všichni jsme si oddechli. Konečně začalo období volna. I profesoři, kteří nás učili, polevili a spíše nám dávali rady do budoucnosti.

Většinou jsme tedy jen opakovali kouzla, která jsme se učili, protože v osnovách nebylo nic dalšího.

A jak jsme souhlasily, tak jsme všichni začali plánovat onen žertík na konec školního roku. Nebo spíš jsme už dostaly hotový plán. Kluci od Vánoc všechno domysleli a nás potom jenom zasvětili.

Nebyl to vůbec jejich typický žertík, ale něco mnohem lepšího. Rozhodně to stálo za to a bylo vidět, že i Lily se velice těší, až to všechno provedeme.

Dohodli jsme se, že to bude v den odjezdu z Bradavic, aby to měli všichni vyryté v paměti. Stejně tak budou mít vyrytou v paměti rozlučkovou párty, kterou Poberti pořádali v Komnatě nejvyšší potřeby a na kterou došla snad půlka Bradavic.

Rozhodně byla nejlepší ze všech, kterou jsem tady zažila. A rozhodně jich nebylo málo. Kluci je vlastně začali dělat až v pátém ročníku, kdy se jim podařilo umluvit Rosmertu, aby jim prodala alkohol, takže jsem byla skoro na všech.

Mrzelo mě, že tam nebyla Naja, ale jako vždy odmítla přijít, protože by tam ze Zmijozelu byla jediná. Nedivila jsem se jí. Kdybych jako jediná měla jít z Nebelvíru k nim na párty, taky bych nešla.

Poslední večeře se samozřejmě neobešla bez pláče a smíchu. Brumbál se se všemi sedmáky rozloučil a poblahopřál Jamesovi, že si udržel primuský odznak celý rok, což nikdo nečekal. Navíc mu ještě poblahopřál k výborné kariéře kapitána fafrpálového týmu, protože od jeho nástupu Nebelvír pokaždé vyhrál pohár.

Školní pohár jsme sice nevyhráli, Havraspár nás předběhl o několik bodů, ale na tom tolik nezáleželo. Všem nám šlo hlavně o to, aby nebyl Zmijozel před námi ani v jedné z těch věcí.

Pořádně jsem se najedla poslední večeře tady a užívala si přítomnosti tolika lidí. Nejspíš takovou úžasnou atmosféru nikde už nezažiju. Bradavice jsou prostě jedinečné a nic je nemůže nahradit.

----------------------

Jako vždy jsme si u příprav rozdělili úkoly. James se Siriusem měli jít do Prasinek a koupit žertovné předměty, které nám chyběly. Já, Annie a Lily jsme pak měly práci až přímo při akci a Remus s Peterem měli hlídat.

Když pak bylo po večeři a všichni byli na kolejích, s pomocí Pobertova plánku jsme vyrazili. Abychom si zajistili, že Filch bude úplně na druhé straně hradu, než my, pod neviditelným pláštěm jsem očarovala dvě brnění, aby dělala povyk a nepořádek.

Potom jsem utíkala na dané místo. Plášť jsem vrátila Jamesovi, který si ho schoval do kapsy a naposledy zkontroloval plánek, než ho dal Remusovi.

Štětci, které kluci koupili a které byly samobarvící, jsme pomalovaly všechna brnění. Zvolily jsme cákance a šmouhy, protože nám to připadalo jako nejlepší možnost. Žádné nápisy ani obrázky.

Jako poslední přišla na řadu Velká síň. I tady jsme měli plány. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla se. Rozhodně byla strašidelnější, než když dřív.

Sirius vytáhl z kapsy černé kuličky a podal mi je. Prohlédla jsem si je. Vypadaly celkem hrozivě, ale opak byl pravdou. Svou hrst dostala i Lily a Annie. Každá jsme je rozvěsily po stropě a zkontrolovaly, zda není nějaká moc blízko druhé.

Poslední kuličky měly připadnout nad profesorský stůl. Rozvěsila jsem je nad každé místo, aby jejich obsah dopadl na profesory. Rozhodně jsem se nemohla dočkat, až to všechno vypukne.

„Myslíš, že to bude fungovat?" zeptala jsem se a podívala se na Siriuse.

„Nikdy jsme tyhle kuličky nepoužili, ale Taškář má kvalitní výrobky, tak by měly," pokrčil rameny. Přikývla jsem a podívala se na ostatní. Přišel čas na poslední část plánu.

Kývla jsem na Jamese a vzala si od něj transparent, který jsme vyrobily my holky. Rozhodně byl egoistický, ale na tom nezáleželo.

Společně s Lily jsme ho pověsily za profesorský stůl, aby na něj byl dobrý výhled, a zakryly ho kouzlem, aby nebyl vidět. Přijde na řadu jako poslední.

Jakmile jsme měli hotovo, vydali jsme se zpět na kolej. Několikrát jsme museli počkat, dokud Filch nebyl z dosahu, protože pobíhal po celém hradě a hledal toho, kdo ta brnění očaroval. Jak jsme si ale uvědomili, když jsme se dívali na Pobertův plánek, šel za McGonagallovou.

Proto jsme se rovnou rozběhli ke společence a spěšně kontrolovali, jestli nejsou blízko. Už téměř ze sta metrů jsme na Buclatou dámu vykřikovali co nejtišeji heslo a byli neskutečně vděční, když se nezdráhala a otevřela.

James se s ní ještě domluvil, že pokud by se někdo ptal, nešli jsme tudy ven ani dovnitř po večerce. Jaké štěstí, že měla Jamese se Siriusem ráda.

S kluky jsme se rozloučily a všichni zamířili do svého pokoje, než dojde McGonagallová a Filch. Když jsem potichu zavírala dveře, zaslechla jsem skřípání, když se otevíral obraz Buclaté dámy.

„Rychle!" vyhrkla jsem tiše. „Dělejte některá, že spíte, další běžte do koupelny a pusťte vodu, že se sprchujete!"

„Co budeš dělat ty?" zeptala se Lily mezi dveřmi od koupelny.

„Převlékat se," pokrčila jsem rameny a dala se do toho. Stejně bych to udělala, takže co. Lily se ukryla do koupelny, kde rychle zapnula sprchu, zatímco Annie i v oblečení vlezla do postele a zakryla se až po krk dekou. Zakryla jsem jí závěsy, aby to vypadalo, že opravdu spí, a to stejné i závěsy u Alice. Netušila jsem, kde přesně je, ale muselo to vypadat, že je tady.

Náhle se ozvalo zaklepání. Protože už jsem byla jen ve spodním prádle, hodila jsem na sebe župan. Otevřela jsem dveře a málem vyprskla smíchy.

Filch profesorku nejspíš vzbudil, protože měla rozházené vlasy, byla v županu a značně rozespalá. Taky se tvářila, jako by místy nevěděla, jak se tu ocitla. Za ní stál Filch a tvářil se nanejvýš vztekle.

„Děje se něco, paní profesorko?" zeptala jsem se.

„Tady pan Filch za mnou přišel, že někdo očaroval brnění, aby ho zaměstnal a někdo mohl provést žertík," vysvětlila unaveně a střelila nabroušeným pohledem po školníkovi. „Označil jako pachatele váš pokoj a pokoj vašich přátel."

„Se vší úctou, paní profesorko," začala jsem a střelila pohledem po Filchovi, „od večeře jsme nevyšly z koleje. Už dobrou hodinu jsme navíc na pokoji a teď se chystáme jít spát. Annie s Alicí už dokonce spí. Tady pan školník má pouze proti nám, tedy hlavně klukům, averzi, protože mu už kolikrát něco provedli."

„Lže!" vyprskl školník a nebýt profesorky ve dveřích, nejspíš by po mně skočil. „Někdo z vás to byl! Určitě!"

„Jak jsem řekla, hodinu jsem nevyšla z koleje a právě jste mě vyrušili z převlékání," usadila jsem ho klidně.

„Ať si teda sundá župan! Určitě pod ním má oblečení, ve kterém se před pár minutami vrátila!"

Vytřeštila jsem na něj oči a nebyla jsem jediná. I McGonagallová se na něj podívala, jako by řekl, že právě vidí Voldemorta v našem pokoji.

„Pane Filchi, to snad nemyslíte vážně!" vyjekla pohoršeně profesorka. „Nikdo si tu nic sundávat nebude! Omlouvám se, slečno Carrowová. Běžte spát."

Naposledy jsem počastovala Filche znechuceným pohledem a zavřela dveře. Slyšela jsem, jak odchází. Určitě ale šli ještě za kluky. Doufala jsem, že měli dost rozumu a zamaskovali, že někde byli.

Annie náhle roztáhla závěsy a podívala se na mě.

„Filch byl vždycky nechutný, ale teď je ještě k tomu úchylný," pronesla a zatvářila se, jako by snědla citron. Rozhodně jsem na tom byla stejně.

„Najednou jsem ráda, že je to moje poslední noc tady," řekla jsem a sundala si župan. Navlékla jsem na sebe pyžamo a lehla si do postele. Rozhodla jsem se umýt až ráno, abych byla čistá na cestu.

Aniž bych chtěla, usnula jsem dřív, než Lily došla zpět do pokoje.

--------------------------

Probudila jsem se akorát včas. Bylo půl osmé, takže jsem měla hodinu, abych se umyla a nachystala. První jsem se osprchovala a udělala ranní hygienu, abych mohla všechno schovat do kufru.

Když jsem byla i oblečená, zbytek oblečení jsem hodila do kufru a zavřela ho. Všechno jsem měla sbalené. Skříň byla prázdná, stejně jako noční stolek a šuplíky. Zkontrolovala jsem i prostor pod postelí, jestli se mi něco nezatoulalo, ale ne.

Když jsem se tak rozhlížela, připadalo mi to hrozně prázdné. Před tím mi to tak nepřipadalo, ale teď ano.

Zavrtěla jsem hlavou. Byl akorát čas vyrazit. Vzala jsem do ruky hůlku a schovala si ji do kapsy. Společně jsme pak zamířily do společenky, kde jsme se sešly s kluky.

Vyšli jsme z koleje a vydali se do Velké síně. Čím blíž jsme byli, tím větší nedočkavost se mě zmocňovala. Ta pravá zábava teprve měla začít a všechno jsem měla řídit já a Lily.

My dvě jsme zůstaly stát kousek od Velké síně, zatímco ostatní šli dovnitř. Jak jsme předpokládali, většina studentů tam byla, stejně jako profesoři.

Podívala jsem se na Lily a nepatrně kývla. Vytáhla jsem hůlku a namířila ji na brnění, která byla pomalovaná. To samé udělala ona, ale na své straně chodby.

Brnění se začala seřazovat do dvou řad a jako armáda se vydala do Velké síně. Jakmile si jich ostatní všimli, veškerá konverzace utichla. Všichni sledovali brnění, jak pochodují až k profesorskému stolu.

Před schůdky na plošinu se zastavila a rozestavěla. S Lily jsme si stouply do dveří síně, abychom to všechno mohly dobře dirigovat.

Nepatrně jsme na sebe kývly a začaly kouzlit. Brnění začala tančit a zpívat různé melodie. Velká síň vypukla ve hromový smích, včetně profesorů. Střetla jsem se s Brumbálovým pohledem. Byl plný radosti a potěšení. Rozhodně se nezlobil.

Když se taneček chýlil ke konci, Annie hůlkou aktivovala všechny kuličky v síni. Ty vybouchly a spustily spršku konfet na všechny.

Lidé si postupně začali stoupat, tleskat, pískat a jásat. Radostně jsem se zasmála. Přestaly jsme dirigovat brnění, která zůstala ve směšných polohách, a zároveň jsme vyslaly odhalující kouzlo na transparent.

Ten konečně začal být vidět a odhalil tak obrovský nápis Poberti navždy! Dole pak bylo ještě připsáno a jejich přítelkyně .

Jásot ještě zesílil a teď se postavila i většina profesorů a začala nám tleskat. Svorně jsme se s Lily otočily a udělaly pukrle.

Na tohle rozhodně nikdo z nich nezapomene.