Překvapeně jsem sebou trhla, když se ozval domovní zvonek. Za okny panovala letní bouře, vítr se opíral o okna a déšť smáčel vše, na co dosáhl.

Rozsvítila jsem lampičku na nočním stolku a zamžourala. Ze zbytku domu jsem nic neslyšela, takže James stále spal. Euphemie a Fleamont byli na nějaké misi, ze které se mají vrátit až koncem týdne, takže ti se ani vzbudit nemohli.

Vylezla jsem z postele, vzala do ruky hůlku a vyšla z pokoje. Mezitím, co jsem sbíhala schody, se ozvalo ještě jednou zvonění zvonku.

Zamračila jsem se. Kdo by mohl zvonit uprostřed noci a v takové bouřce?

Opatrně jsem vzala za klíček, odemkla a otevřela dveře. Jakmile jsem spatřila, kdo za nimi stojí, hned mi došlo, co se stalo.

Sirius s kufrem vedle sebe, zničeným výrazem ve tváři a promočený úplně na kost. Mělo mi dojít, že to je on. Konečně opustil svoji rodinu.

„U Merlina, Siriusi, pojď dovnitř!" vyhrkla jsem pohotově, aby nemusel stát v tom nečasu. Navíc jsem se bála bouřek, takže jsem nechtěla v těch dveřích stát ani já.

Vešel dovnitř a já zavřela dveře. Znovu jsem je zamkla a starostlivě se na něj podívala. Musela jsem dělat, že o ničem nevím.

„Co se stalo?" začala jsem vyzvídat.

„Už jsem tam nemohl zůstat," hlesl a sklopil pohled. Tak zničeného jsem ho nikdy neviděla. Svoji rodinu sice nenáviděl, ale odchod ho musel i tak ranit. Koho by neranilo, když se vůči němu obrátí celá rodina a nenávidí ho?

„Sundej si ze sebe to mokré oblečení," začala jsem ho úkolovat, „a běž do obýváku. Donesu ti něco náhradního a ručník. Taky vzbudím Jamese."

Na nic jsem nečekala a začala vybíhat schody do vrchního patra. Vrazila jsem do Jamesova pokoje bez klepání, přesto spal jak zabitý.

„Jamesi, vzbuď se," zatřásla jsem s ním, ale stále nic. Mohla jsem ho pokropit vodou, ale neměla jsem zájem o to, aby v domě byl další člověk mokrý do morku kostí. „Dělej, Dvanácteráku!"

To už zabralo. James, nejspíš s domněním, že na něj volá někdo další z Pobertů, protože jsou ve škole, se vyšvihl do sedu a zmateně se rozhlížel kolem sebe. Na oči si dal brýle, které měl na nočním stolku, a přelétl mě pohledem.

„Niko? Co se děje?"

„Možná by tě zajímalo, že v obýváku je Sirius, promočený až na kost, s kufrem plným věcí a zničeným výrazem ve tváři, který odešel od své rodiny," vysvětlila jsem pohotově a sledovala, jak vyskočil na nohy. „Než tam budeš utíkat, tak mu vezmi suchý ručník a něco tvého na oblečení!"

James zabrzdil, přešel ke skříni, vytáhl rychle kalhoty a tričko, vběhl do koupelny, vyběhl s ručníkem a utíkal pryč z pokoje. Poté jsem slyšela jen dupot na schodech.

Pro sebe jsem se usmála a vyrazila za ním klidnějším krokem. Přestože jsem toužila vidět Siriuse polonahého, raději jsem šla do kuchyně. Asi těžko bych to vysvětlovala, když jsem mu sama řekla, aby se převlékl.

„Tami!" zvolala jsem a chvíli trvalo, než se vedle mě objevila domácí skřítka. Potterovi jich moc neměli, rozhodně míň než Malfoyovi, ale stačilo to.

Skřítka byla velice ospalá a protírala si unavené velké oči. Bylo mi líto, že jsem ji musela budit, ale neuměla jsem to s konvicí na čaj, kterou Potterovi měli. Každopádně jsem si momentálně dala za úkol to zjistit, abych nemusela nikoho dalšího v budoucnu otravovat.

Vůbec mi v tu chvíli nedošlo, že stačí mávnout hůlkou. Nejspíš to bylo proto, že jsem před pár minutami ještě spala a pořádně mi to nemysleli.

„Omlouvám se, že tě budím, ale nutně bych potřebovala, abys udělala konvici čaje a ustlala u Jamese další postel. Objevil se totiž nečekaný nájemník."

„Jistě," přikývla pohotově a vrhla se k lince. Jakmile byl čaj hotový, nechala jsem Tami, aby šla ustlat Siriusovi, a následně si lehnout.

S tácem se šálky a konvicí jsem zamířila do obýváku.

James se Siriusem seděli na sedačce, otočení k sobě a vykládali si. Sirius byl už převlečený a jeho oblečení leželo přehozené přes křeslo. Vlasy měl už z části vysušené a kroutily se mu kolem obličeje ještě víc, než obvykle.

„Nesu čaj na ohřátí," oznámila jsem a položila tác na konferenční stolek. Před každého z nich jsem postavila šálek, nalila jim čaj a sama se posadila do druhého křesla, které nebylo mokré od oblečení.

„Děkuji," poděkoval Sirius a vzal šálek do ruky.

„Co se teda stalo?" zajímala jsem se.

Sirius si dal chvíli na čas. První upil trochu čaje a nebylo se čemu divit. Jistě mu musela být zima. Měl už sice sedmnáct, stejně jako mi ostatní, ale i tak musel nějakou dobu jít pěšky, než se přemístil a možná i nějakou chvíli potom.

„U Lestrangerových se konal menší večírek pro vybrané rody. Nebyly tam všechny, jak bývá zvykem, ale jen blízcí rodinní přátelé.

Samozřejmě jsem tam musel, jak jinak. Probíhalo by to normálně, stejně jako vždy bych se někam vypařil a popíjel, jenže moje matka měla jiné plány.

Našla mě a začala mluvit o ženění. Prej bych měl alespoň jednou udělat něco tak, jak ona říká, a zachovat se jako pravý Black a oženit se s ženou z uctivého a čistokrevného rodu."

Na chvíli se odmlčel a znovu upil čaje. Zhluboka se nadechl, než se dal znovu do vyprávění.

„Řekl jsem jí, že nejsem pravý Black a nikdy jím nebudu. Taky že jsem nesmírně pyšný, že chodím do Nebelvíru a ne do slizkého Zmijozelu. Hned na to mi dala facku a řekla, že se prostě ožením, jestli se mi to líbí, nebo ne. Na to jsem jí řekl, že to nepřipadá v úvahu a že odcházím pryč. Nadobro.

Nikdy jsem ji neviděl tak překvapenou. Ten výraz byl k nezaplacení," uchechtl se, ale hned zase nasadil vážnou tvář. „Okamžitě jsem opustil rezidenci Lestrangerových, přemístil se a šel domů, kde jsem si sbalil všechny věci a odešel dřív, než se mohli stihnout vrátit. No a teď jsem tady."

V obýváku nastalo ticho, které přerušovalo jen bubnování deště na okna. Sem tam oblohu pročísl blesk.

Nedivila jsem se, že odešel. Vždy se od své rodiny lišil, ale bylo to v pořádku, dokud nebyl zařazen do Nebelvíru. Tím se to jen zhoršilo a jemu začalo hotové peklo na zemi.

„Zůstaneš u nás," rozhodla jsem nesmlouvavě a střelila pohledem k Jamesovi.

Zaznamenala jsem Siriusův překvapený pohled. Nejspíš čekal, že to první řekne James, než já.

„Přesně tak," přitakal James. „Naši tě berou jako vlastního syna, to víš. Vrátí se sice až koncem týdne, ale určitě jim nebude vadit, když tu zůstaneš."

„Už bys měl mít rozestlané u Jamese," řekla jsem. „Pověřila jsem tím Tami."

„Děkuji," pousmál se mírně Sirius a odložil prázdný šálek. Ten můj byl ještě ze třetiny plný a Jamesův nedotčený.

„Je pozdě, měli bychom jít zpět do postele," navrhla jsem s pohledem upřeným na hodinách nad krbem. Malá ručička byla těsně za půl druhou ráno.

Kluci přikývli a zvedli se. Společně zamířili do Jamesova pokoje. Zanesla jsem ještě tác se servisem do kuchyně a nechala to na lince. Ráno se o to skřítci postarají.

Poté jsem následovala kluky do horního patra a poté do svého pokoje. Těšila jsem se, až si zase zalezu do postele a zaspím tu bouřku.

Než jsem šla do postele, vlezla jsem ještě do koupelny. Z dlaní jsem udělala mističku a nechala vodu, aby se mi v ní nahromadila. Tu jsem si pak šplíchla do obličeje.

Bylo to náramně osvěžující, přesto mi to neubralo touhu po spánku.

Zastavila jsem vodu a ručníkem si tvář otřela. V tu chvíli se dveře vedoucí z Jamesova pokoje otevřely a světlo z koupelny dopadlo i do jeho pokoje.

Na prahu stál Sirius s pyžamem v ruce a zubním kartáčkem.

„Už jdu," řekla jsem a otevřela dveře do mého pokoje.

„Počkej," zarazil mě. Nechala jsem dveře otevřené a otočila se. Tázavě jsem zvedla obočí. „Děkuji."

„Za co?"

„Že jsi jako první řekla, že tu zůstanu, a neotočila ses ke mně zády," vysvětlil a povzdechl si. „

„Vím, že se nebavíme už jakou dobu," začala jsem klidně, „ale to neznamená, že mi na tobě nezáleží. Mrzí mě, co všechno sis zažil. Nikdo si to nezaslouží."

Sirius se mírně usmál a sklopil pohled na své věci. Náhle na mě dolehla únava. Neubránila jsem se zívnutí.

„Omlouvám se, že jsem tě probudil uprostřed noci."

„To je v pořádku," mávla jsem nad tím rukou a pousmála se. „Ale jsem teď už v polospánku, takže ti přeji alespoň dobrý zbytek noci."

Otočila jsem se a vešla do svého pokoje. Zavřela jsem za sebou dveře a přešla k posteli. Zachumlaná pod dekou jsem se otočila směrem k oknu a zhasla lampičku.